Biografie
Radovan Lukavský se narodil v Praze v poměrně chudém dělnickém prostředí. Jeho otcem byl truhlářský mistr, matkou bývalá služka a ochotnická herečka. Pocházel z hluboce věřící rodiny a v dětství uvažoval o tom, že se stane knězem. Studoval jezuity řízené arcibiskupské gymnázium, které po pěti letech opustil, když rodiče nebyli schopni platit za internát. Dostudoval na reálném gymnáziu v Českém Brodě, kde odmaturoval v roce 1938. Byl velice cílevědomým, pilným studentem. Vynikal i ve sportu - závodně hrál basketbal. Po maturitě pokračoval studiem češtiny a francouzštiny na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Za války byly ale vysoké školy zavřeny a Lukavský, který se chtěl vyhnout práci v Říši, nastoupil dobrovolně jako traťový dělník.
V té době už ale snil o herectví a za zády rodičů se v roce 1941 přihlásil na konzervatoř. Hrál pak pod pseudonymem Karel Janota v divadle Větrník. Je paradoxní, že k herectví inklinoval díky mamince, která byla ale z jeho volby velice nešťastná. Nepovažovala herectví za povolání přinášející jistotu obživy. Lukavský později vzpomínal, že od studia ho odrazovali i profesoři ohromení tím, že se vzdá stálého zaměstnání se sociálními jistotami a slušnou penzí. Totálnímu nasazení v Německu se nakonec stejně nevyhnul a konzervatoř, stejně jako Univerzitu Karlovu dokončil až po válce.
První angažmá získal ve Vinohradském divadle a v té době se i oženil. Manželka Ludmila původně studovala orientalistiku, po narození jediného syna Ondřeje se vzdala profesních ambicí a věnovala se jen rodině. Od roku 1950 začal Lukavský hrát v Městských divadlech pražských a v roce 1957 přešel do činohry Národního divadla už jako zkušený a vyzrálý herec. Získával prestižní role, jako byl například Hamlet nebo Becket, objevil se i jako Alcest v Moliérově Misantropovi nebo jako Vocilka ve Strakonickém dudákovi.
Už za války snil o dráze pedagoga a velice záhy se mu tento sen splnil. Působil na DAMU, FAMU a od roku 1975 na Konzervatoři múzických umění, kde byl v roce 1995 jmenován řádným profesorem. V oboru herecké pedagogiky patřil k našim nejvýznamnějším osobnostem. Jeho hluboký charakteristický hlas od počátku hojně využíval rozhlas a později i dabing. Stal se jedním z největších recitátorů poezie. V posledních letech se objevil např. v roli vodníka Ivana v Jiráskově Lucerně a Národní divadlo mělo na programu také jeho benefici. Hostoval rovněž v jiných divadlech, mj. na Vinohradech nebo v divadle Kolowrat. Na prknech Národního divadla působil více než 50 let a patřil k nejobsazovanějším hercům.
Film jeho herecké kvality objevil velice záhy, už v roce 1946 se objevil v malé roli esesáka ve válečném snímku. Pro svou ostře řezanou tvář nehrál ani v mládí milovníky, nýbrž vyhraněné charaktery v dobrodružných a kriminálních snímcích. Dobovou popularitu si v 50. letech získal např. jako poručík Kott v KRÁLI ŠUMAVY, v 60. letech pro změnu jako velitel kosmické lodi ve sci-fi IKÁRIE XB1. Představoval výrazné lidské typy v historických filmech, jako byly SIGNUM LAUDIS nebo ZÁCHVĚV STRACHU, jen výjimečně se objevoval v komediích.
Z televizních rolí stojí za zmínku postava romantického obrozence Václava Tháma v seriálu F.L.VĚK nebo postava idealistického ztroskotance Hafnera ze seriálu ZLÁ KREV. Výrazná byla rovněž postava umírajícího šlechtice v televizní inscenaci GOBSECK podle Balzacovy novely. Působil jako vypravěč v seriálech KRAJNÍ MEZE a CIRKUS HUMBERTO. Namluvil také animovaný snímek O MISTRU HANUŠOVI. Pro jeho hereckou kariéru je typické, že hrál postavy často výrazně starší a také postavy s velkou morální autoritou.
Radovan Lukavský byl jedním z nejvýznamnějších českých herců 2. poloviny 20. století. V roce 1996 převzal cenu Thálie za celoživotní přínos divadlu. Z rukou prezidenta republiky převzal i medaili Za zásluhy. Vedle herecké práce byl autorem dvou knih o herectví a aktivně se věnoval publicistice. Překládal rovněž francouzskou poezii. Jeho vnučka Klára Lukavská o něm napsala knihu Rozhovory s dědečkem.
Herec
Divadelní záznam | |
---|---|
2000 |
Smrt Hippodamie |
1995 |
Rok na vsi |
1994 |
Návštěvní doba |
Pšenice na dálnici |
|
1985 |
Matka |
1983 |
Strakonický dudák |
1979 |
Zadržitelný vzestup Arthura Uie |
1959 |
Spálená křídla |
Krátkometrážní | |
---|---|
1999 |
Pod prahem (studentský film) |
1997 |
Tichá noc (TV film) |
1991 |
Romeo a Julie (TV film) |
1989 |
Turris Babel |
1988 |
Dýmka míru |
1987 |
Můj kamarád tiká |
1983 |
Bakaláři (seriál) |
Báseň (S12E19) |
|
1976 |
Chuť do života (studentský film) |
O Mistru Hanušovi - vypravěč |
|
1974 |
Perseus |
1973 |
Tvrdohlavý Lot (studentský film) |
1972 |
Dvojník (studentský film) |
Zajíc přes cestu (studentský film) |
|
1971 |
Klára a Angelika (TV film) |
1959 |
Návštěva (studentský film) |
1958 |
Déšť padá shora (studentský film) |
1957 |
Poučení (studentský film) |
V pátek ráno |
|
1956 |
Císařovy nové šaty |
Účinkující
Pořady | |
---|---|
2011 |
Legendární historky |
2007 |
Ceny Thálie 2006 |
2006 |
55 minut s Miroslavem Donutilem |
2004 |
Ceny Thálie 2003 |
2002 |
Jak na to... |
2001 |
Barvy života |
Vlasta Burian |
|
1998 |
Zlatíčka |
1997 |
Miroslav Donutil ve Spirále |
Úsměvy |
|
1996 |
Hovory H z Paláce K |
Perličky P z Hovorů H |
|
1995 |
Disco Latine |
GENUS |
|
Skrýše a skála |
|
1993 |
O poklad Anežky České |
1991 |
Narozeniny Marie Rosůlkové |
1990 |
Bílá místa |
1989 |
Potlach v Údolí oddechu |
1983 |
Vánoční vernisáž |
1981 |
Herci filmují |
1980 |
Než se zvedne opona |
1975 |
Můj život je divadlo |