Drak se vrací

Spomínajú sa tu Bergman a Vláčil, mne ale Drak sa vracia od začiatku pripomína western. Nie je to tým, že by to bol režisérsky zámer, ale keďže sa jedná o knižnú adaptáciu, tak skôr dôkazom, že ľudia a vidiecky život sú všade v podstate rovnaké a odrzkadľuje sa to aj v literatúre. Ako by sa pri ňom nechal inšpirovať Eastwood v Tulákovi zo šírych plání a Drak zase si niečo vypožičal z Červenej rieky. Takže Drak sa vracia môžeme nazvať akýmsi slovenským poetickým easternom. Postavy toho veľa nenahovoria, chlapi sú drsní, vypijú si v krčme, ženy sú na nich závislé, hlavný hrdina je osamelý. Tá poetika je vytvorená kamerou, ktorá akoby sa snažila skryť (pretvoriť) reálny obraz prostredia, v ktorom sa príbeh odohráva a hudba je potom skutočnou filmovou postavou. Film je pre mňa nehodnotiteľný, nakoľko a prečo sa mi páči, zistím až po druhom pozretí. (26.09.2013)

Možno na kvalitu akú mal román to nestačí, ale hodnotím skôr kladne. V prvom rade sa dej vymyká všetkým novým, moderným možným aj nemožným dialógovým zlepencom a už len podľa temnej mimiky sme chápali o čo ide! Dej odohrávajúci sa na strednom až severnom Slovensku odzkrkadľuje vtedajšie pomery a slovenský naturizmus, ktorý nehovoril kto je dobrý a kto zlý, ale na základe priameho opisu sa presne vyjadril divákovi. Pesimistický koniec utlmil slušne nastavenú latku. (22.06.2013)

Krásny film. Text v obsahu "BALADA O LÁSKE, NENÁVISTI A HĽADANÍ CESTY Z OSAMELOSTI" je presný. Osobne som si najviac užíval tiché chvíle vo filme, bez hudby, chvíle, keď kamera bola statická. Pretože hudba legendárneho Ilju Zeljenku ma, žiaľ, väčšinou rušila, podobne ako rýchle pohyby očí kameramana. Herecky absolútne, istým sposobom by mohol pan Vladimír Michálek urobiť remake s názvom JE TŘEBA ZABÍT DRAKA. Podobnosť čisto náhodná (nemyslené ironicky). Nebyť tých dvoch rušivejších elementov, šlo by o čistý päťhviezdičkový zážitok. (24.05.2009)

Tohle dílo má nepopsatelnou atmosféru. Naprosto vychytaná kamera zabírající různé detaily, předměty, hory, obličeje, nebo točící se kolem dvojice Lukavký a Vašáryová - to je prostě na svou dobu velký nadstandart! A nejen na svou dobu! I teď má kamera Vincenta Rosince přímo magické účinky. Klaním se a to nejen před panem kameramanem. Ústřední trojice příběhu - Lukavský (nadabován perfektně Štefanem Kvietikem), Gustav Valach a nádherná 25 letá Emília Vašáryová mají mezi sebou zvláštní poetickou symbiózu. No a vůbec všemu kraluje geniální hudba Ilje Zeljenky (pro mě spolu se Svetozárem Stračinou nejlepší slovenský hudební skladatel), jeho pekelné chorály vyvolávají až rituálně hororovou atmosféru, zejména když Drak (Lukavský) se Šimonem (Valach) přelízají hory, tak hudba tak graduje, že to je až neskutečný a k tomuto filmu dělá více než půlku skvělé práce. Geniální! Takové filmy už se opravdu nikdy nenatočí a já jsem přešťasten, že takové klenoty (zejména v 60. létech) vznikaly. (04.09.2013)

Mimo-řád-ný film. Spíš zajímavý,než silný. Dlouhé pasáže s dobytkem jsou úplně průměrné. Zakázka Zeljenkovi zněla "napiš to ve stylu Pendereckého" - k bačovskému dramatu je to fest příkrá kombinace. Kamera je výrazná až k manýře. Obojí způsobuje k tématu podivný distanc. Naprosto ojedinělé a fest působivé byly ale němé scény. Valach je neskutečný, on je hlavní postavou. (12.03.2024)