Signum laudis

Překvapivě kvalitní válečné drama, které nestojí na bitevních scénách, ale na psychice vojáků. V tomto případě především na kaprálovi ve skvělém podání Vlado Müllera: ten je prototypem poslušného, oddaného, fanaticky zaslepeného poddůstojníka, snažícího se zavděčit nadřízeným, konajícího rozkazy bez pochybností a bez lítosti, pyšného, přesvědčeného o naprosté oprávněnosti veškerého svého počínání. Jakkoliv taková postava otevírá divákovi kudlu v kapse, v závěru musíme kaprála při jeho bezelstné, nechápající naivitě litovat. Silný, dobře obsazený film bez zbytečného patosu, který je kupodivu (vzhledem k době vzniku) oproštěn od veškeré ideologie či propagandy. 80% (20.05.2009)

"Čemu vy svině vlastně věříte?" aneb výborná česká odpověď na Železný kříž a Stezky slávy. Film doslova nabitý úvahami a oplývající dobře mířenou kritikou. Každá z postav, jakby tu reprezentovala společenskou neřest, ať už třeba proradnost, vypočítavost, alibismus či pohrdání sociálně a společensky nižšími jedinci. Původně nejsympatičtější člen velení Josef Bláha coby hejtman Bruno se ukáže jako největší svině. Jedněmi nenáviděn, druhými pohrdán, zásadový při plnění povinností, takový je kaprál Hoferik, férový muž se smyslem pro zodpovědnost, jemuž de facto zlomí vaz takřka až fanatická víra ve vlastní ideály. Ideály, které elita káže, ale které jsou jen vyprázděnými pojmy, protože jde-li o kejhách, veškeré cnosti jdou stranou. A závěr, co věta, to perla. "Orientujete se, kudy máme jít, pane redaktore?" - "Já se orientuju vždy, generále." Jedinou slabinu představuje hudba, film by si zasloužil nápaditější a bohatší doprovod, ale i tak se přikloním k nejvyššímu hodnocení. (18.05.2013)

Meděná veža se mě líbila určitě víc. Signum laudis je upřímná výpověď o tom jak jsme kdysi jako národ vedli válku. Krutá freska na téma, jak se odvaha u nás nevyplácí. Vlado Müller fantastický. Stejně tak mě zaujaly dva protipóly aristokraticky dokonalý Jiří Kodet/ alkoholová troska Josef Bláha. Člověk kouká jako zjara, co se v Československu dokázalo kdysi urodit a v televizi se to nevysílá a nevysílá. 80% (03.04.2023)

Tak o tomto snimku jsem se dozvedel az tricet let po jeho vzniku. Dej se odehrava netradicne ( v nasi kinematografii ) za prvni svetove valky, kdy predevsim sleduje stezejni kousek zivota kaprala Hoferika. Jedna se spise o komornejsi zalezitost, ktera misto vypravy klade duraz na charakter hlavnich postav.. Zajimave herecke obsazeni, bohuzel mam nejaky problem s Vlado Mullerem, ktery mi je prudce nesympaticky snad ve vsech rolich, ktere jsem s nim videl. Nejvice me tak zaujal Blaha. Film postrada atmosferu ( narozdil od Tiche bolesti ) a snad i lepsi dialogy. Zaver ale neni spatny a za nej pridavam hvezdicku. Slabsi " ctyrka ". (13.11.2010)

Sevřená, naléhavá a působivá moralita. Hollý vystavěl prohnilé panoptikum velení Rakousko-uherské armády, zvěčnil pár velmi silných scén (především Königovo právnické kázání k Hoferikovi je brilantní) a vytvořil méně bombatickou analogii Kubrickových Stezek slávy – univerzální kritiku militarismu, zbabělosti a podlosti pánů, kteří neváhají hnát pěšáky na jatka pro svůj vlastní prospěch. Osobně mě rozčilovala jen syntetitčnost Liškovy hudební stopy, která se do jinak striktně dobového snímku prostě nehodí. (18.01.2010)