VOD (1)
Série(16) / Epizody(561)
-
Série 1 (1972) - 9 epizod
-
Série 2 (1973) - 18 epizod
-
Série 3 (1974) - 39 epizod
-
Série 4 (1975) - 42 epizod
-
Série 5 (1976) - 39 epizod
-
Série 6 (1977) - 42 epizod
-
Série 7 (1978) - 34 epizod
-
Série 8 (1979) - 39 epizod
-
Série 9 (1980) - 36 epizod
-
Série 10 (1981) - 42 epizod
-
Série 11 (1982) - 33 epizod
-
Série 12 (1983) - 41 epizod
-
Série 13 (1984) - 39 epizod
-
Série 14 (1985) - 39 epizod
-
Série 15 (1986) - 39 epizod
-
Série 16 (1987) - 30 epizod
Obsahy(1)
Ke svému názvu přišli Bakaláři až o něco později. První pořad se jmenoval Kufr za dveřmi. O příběhy na toto téma tvůrci požádali psychiatra Miroslava Plzáka, Jaroslava Dietla a Vladimíra Menšíka. Vladimír Menšík tehdy napsal povídku o manželovi, který při banální hádce rozkopl dvířka od kredence a kufr, do něhož je jeho žena uložila, aby je odnesl opravit, považoval za vyhazov. Diváci byli nadšeni, psali a přáli si pokračování. Jaroslav Dietl svolil, že bude pro nově vznikající pořad psát scénáře, ale kde neustále brát témata? Další nápad si poradil i s tímto problémem: výzva, aby diváci psali své příběhy, vyvolal až nečekanou reakci. Dopisy, které během následujících let přišli do televize, by se daly počítat na desetitisíce. Pořad dostal název Bakaláři vědy manželské. „Bakalář byl ve středověku učitel, člověk, který předával zkušenosti. Řekli jsme si, že našimi bakaláři budou právě diváci. Ať se o své zkušenosti dělí, ať je předávají druhým,“ prohlásila Libuše Pospíšilová. Témata, která přicházela, však měla daleko širší okruh. Lidé se psali i věci, které dosud nikomu nesvěřili. Jeden z dopisů dokonce začínal slovy: „To bych neřekla ani panu faráři...“ A tak nakonec zůstali jednoduše jen Bakaláři. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Nevím, jestli to bylo zrovna v tomhle období, ale nikdy nezapomenu na příběh o tom, jak Jozef Bláha jel na služební cestu k milence do protějšího paneláku a ráno se vrátil domů s košem v pantoflích a županu. Nikdy nezapomenu na moment, kdy vysype koš a začten do novin si to nezamíří k milence, ale domů - skvělá záležitost. ()
Bakaláři..klasika, kde účinkovali všechny filmové a TV hvězdy té doby.některé vyloženě skvělé díly, které by si zasloužily celovečerák střídaly slabší a některé byly evidentně vycucané z prstu.Nejstrašnější, co jsem viděl byl příběh Stolička, opravdu odpad,ale to byla výjímka.Dnes už by se takový formát vysílat nemohl, protože při dnešní nekvalitě herců a rychlosti natáčení by to byl asi nekoukatelný hnůj. ()
Perfektní zábava, které se v 70. normalizačních letech dostávalo tak zoufale málo. Především zářící Vladimír Menšík, ale vlastně plejáda všech ostatních skvělých herců. To jsou původní Bakaláři. Neuvěřitelné penzum epizod přímo ze života lidí, kteří Českou televizi zásobovaly dopisy se svými vlastními náměty "z praxe", to jsou Bakaláři. ()
Kvalita příběhů "které napsal život sám" rozsáhlého, letitého cyklu byla stejně proměnlivá jako divácké náměty, na základě kterých byly psány scénáře. Snaha připomenout tento Horníčkův nápad umožnila vybrat to nejlepší. A Menšíkova osobnost nezaměnitelného průvodce nadaného neopakovatelným, případným herectvím, jak cyklus sám, tak i výběr ozvláštnila o další rozměr. "Umění všedního dne" se v tomto ohledu stalo zrcadlem života české společnosti druhé poloviny minulého století. Zrcadlem odrážejícím prostřednictvím obyčejného to nadčasové lidské. A to v míře, která překvapuje i dnes. ()
Sbírka televizních miniatur, obsahující jak klenoty české televizní povídky tak bezcennou televizní šmíru. Někdy tu herecká elita rozehraje velkolepý koncert na zcela banální téma, jindy se jen pokouší popasovat s tématem u něhož není co hrát. Každopádně v souboji s dnešní televizní tvorbou (nebo pokusem o resuscitaci cyklu koncem tisíciletí) ovšem i ty nejslabší kousky vítězí na celé čáře. Současně to dnes funguje jako neocenitelné svědectví a kronika obyčejného života v letech sedmdesátých a osmdesátých. Některé kousky bez lítosti zahodím, ale některé si založím do sbírky a rád se jimi za čas znovu pokochám. ()
Galerie (1 319)
Photo © Česká televize / M. Souček
Zajímavosti (56)
- V Bakalářích se vystřídali herci nejlepší z nejlepších. Dělali to rádi a s potěšením, když přihlédneme k tomu, že někdy šlo o drobné role, kdy na obrazovce byli pouhých pár minut. Tím víc ale záleželo na jejich herectví. Role ženy, která se ve dveřích svého bytu konečně setká s manželem, jenž se vrátil z koncentráku, trvala necelých deset vteřin. Jana Hlaváčová ji odvedla nádherně. I když se podle tehdejších platných tabulek ani nedala pořádně zaplatit. Jana Štěpánková, Josef Abrhám, Ladislav Pešek, Milena Dvorská, Josef Bek, Miloš Kopecký, vyjmenovat je všechny ani nelze. Hodně hrál v Bakalářích Vladimír Menšík. „Redakce na to tlačila, protože hrál v rámci své moderátorské smlouvy zadarmo, a já jsem to využíval, protože jsem ho bezmezně ctil. Vždycky zazářil," řekl kdysi režisér Jaroslav Dudek. Výběr dětských herců ležel tehdy na pomocné režisérce Anně Kohoutové. Na konkursy nebyl čas a ona vždycky děti prostě přivedla. Mezi nimi i chlapce, který si zahrál v jednom z nejúspěšnějších vánočních příběhů "Lokomotiva". Byl to Jan Potměšil a jeho první role. Výjimka z pravidla, že z dětských hvězd obvykle nebývají dobří herci. (Paity)
- Jiří (Josef Bláha) ráno zpívá píseň, která se podobá písni „Mistrál“ od Karla Gotta. (Duoscop)
- V povídce "Báseň" zazní "Tatjanův dopis na rozloučenou Oněginovi" od A. S. Puškina, "Sám nejsi nic" od S. K. Neumana a "Jitřní píseň" od J. Wolkra. Báseň " Tatjanův dopis na rozloučenou Oněginovi" byla použita i ve filmu Sněženky a machři (1982) při společenské hře. (M.B)
Reklama