Přísahám a slibuji

Začátek seriálu mě celkem uchvátil, a to i přesto, že z něj přímo čišela jeho nízkorozpočtovost. Bohužel později už to tak dobré nebylo. Osobně nemám nic proti Zuzaně Bydžovské, ale tady mi hrubě nesedla a je asi hlavní příčinou, proč hodnotím jenom třemi hvězdičkami. Kdyby děj neutíkal tak dopředu a zůstali jsme pořád v roce nebo ve dvou od konce války, scénárista se zaměřil víc na detaily než na notoricky známý a smutný poválečný politický vývoj, dalo se z toho vytlouct víc. (01.02.2008)

trošku neprávem opomíjený celovečerní seriál na téma: poválečné osídlování pohraničí od A do Z. Podívaná je to sice příjemná, nicméně nudně ateliérová (právě exteriéry Sudet by seriál dost pozvedly) a na začátku taky slušně ideologická. Nyní k obsahu: Hlavní postava primáře Alberta je hodným dvojčetem primáře Blažeje a podle toho se taky tak chová, jako souznění všech ctností. Ačkoli je primář Albert na scéně cca 95 % stopáže, jsou ve Starém městě (Týništi) i jiné postavy: intrikující ředitel nemocnice Urban, moudrý doktor Stein, jeho kůň, Olda Bican, který v laboratoři míchá lektvary, účes Zuzany Bydžovské a především Viktor Vrabec v charakterní roli okresního tajemníka KSČ. Jednou z postav je i doktorka Čeňková, která v dalších dílech pojme primáře Alberta/Blažeje za muže. Na závěr seriálu do Sudet přijíždí starý primář Sova, aby v některé zabavené vilce po Němcích vybudoval nový Soví hrad... (17.07.2011)

„Medicína je jen jedna, služba pacientů.“ Doktor Albert možná druhým může připadat trochu jako „asketa co měří druhé lidi svým asketismem“, nebo jako člověk co si hraje na „soudce či anděla spravedlnost“, ve skutečnosti je to ale muž s úžasnou vnitřní odvahou  řídit se vždy a za každých okolností lékařskou přísahou. V některých chvílí se divák asi neubrání dojmu, že dotyčný se svou idealistickou morálkou snad „spadl z nebe“ a musí se ptát, zda v poválečném čase mohl v pohraničí někdo takový jako doktor Albert vskutku existovat. Josef Abrhám tuhle postavu dokonalého gentlemana ztvárnil na jedničku s hvězdičkou, já ale těch pět hvězdiček ani po tomto opakovaném shlédnutí (po dlouhé době) dát nemohu. Hlavně proto, že na tom seriálu je přeci jen znát, že jeho scénář byl napsán ještě na sklonku éry reálného socialismu (viz některé scény, kdy některé postavy seriálu mají tendenci do medicíny míchat politiku – ač hlavní postava tomu úspěšně vzdoruje). Trochu mám tak tendenci jej hodnotit stejně jako ředitel nemocnice Urban (L. Munzar) primáře Alberta: „Milovat tě člověk nemůže, ale vážit si tě musí…“ (22.05.2022)

Scénář byl napsán ještě na sklonku éry reálného socialismu a stejně tak byla vlastně zahájena i výroba, takže snímek spadá spíš do produkce pozdních 80. let a odpovídá částečně svým dějem dobově poplatným představám o poválečné etapě počešťování pohraničí. Skutečnost byla trochu složitější a méně černobílá. Abrhám hraje až příliš ušlechtilou, trošku jednorozměrnou postavu. Přes výše uvedené jde o mírný televizní nadprůměr. Celkový dojem: 60 %. (11.01.2008)

Zatímco na lékaře Otu Duba jsem vždy slyšel jen chválu, s jeho literárními aktivitami to tak jednoznačné nebylo. Určitá idylizující tendence i apriorní sklon nadržovat dobru působily poněkud kontraproduktivně vůči záměrům, které do svých románů a novel (převážně) vkládal. Z druhé strany bylo zřejmé, že se vždy jedná (až na akceptovatelné výjimky) o skutečné umění. Román, nazvaný podle českého překladu svrzujících slov klasické akademické přísahy (Spondeo ac polliceor), patří k tomu nejlepšímu, co Dub napsal. Scénárista Otto Zelenka - svými kvalitami plně srovnatelný s klasikem Dietlem - i režisér Filip literární předlohu ještě podstatně vylepšili a plně využili její atraktivní námět. Herecké výkony prakticky bez rozdílu toto úsilí dále pozvedly. Zmiňovaná až jednorozměrná kladnost hlavního hrdiny (pomiňme určitovou Dubovu autostylizaci) je v tomto případě plně na místě - tito lidé opravdu žili a opravdu byli obětaví a nezištní. Všeobecně se věřilo a doufalo, že zdrcující zkušenosti z hrůzných let Mnichova, Druhé republiky i protektorátu narovnaly vztahy mezi lidmi, posílily solidaritu a že takto nastolený mír už nikdy nikdo nebude zpochybňovat (sr. v tomto ohledu skvělou Svěrákovu OBECNOU ŠKOLU). Pochopitelně, že skutečnost Třetí republiky byla složitější. Ale protože doba byla černobílá, i padouši byli zavrženíhodnými padouchy a zločinci zločinci. (Přechodů se jaksi nedostávalo, vždyť i válka také ve svém zázemí byla černobílá). Více bych v této souvislosti proto rád zdůraznil přesnost postižení a také odstínění odcházejících německočeských lékařů a zdravotních sester i výstižné postižení regionální atmosféry někdejšího hlavního města samozvané župy Liberce (včetně wervolfů). Klady v tomto případě vysoce převažují nad slabinami. A tak na závěr zbývá jediné povzdechnutí: Proč již dávno toto pozoruhodné, v každém případě nadprůměrné dílo nebylo převedeno na DVD nosiče? (02.12.2007)