Mrtvý princ

Dost ponurá pohádka bohužel utrápí diváka nudou. Počátek je neobvyklý neboť začíná prakticky v současnosti a tytéž postavy, které se účastní vyprávění pak hrají i v příběhu samotném. Ten je ovšem ponurý a a prakticky nedojde dobrého konce. I když...jak se to vezme. Po zajímavém počátku následuje dlouhé období nicoty, kdy Ladislav Pešek spíše vyšetřuje jako detektiv než přijde na to, co se stalo a jak to vyřešit. Úplně pohádku neodsuzuji, ale můj subjektivní názor je takový, že mě to fakt nebavilo. (22.02.2021)

Tato pohádka se dětem asi moc líbit nebude, stylem vyprávění a celkovým pojetím je spíše pro dospělé. A možná proto jsem byl velmi mile překvapen, některé herecké momenty byly fascinující (např. promluva Radovana Lukavského alias svatého muže ke královně). Co bych však vyzdvihl je velice nadstandardní hudba Zdeňka Marata k takovému typu pohádky. Jo a Jana Preissová byla okouzlující (opět). (09.01.2016)

Nevšední černobílý příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách. Současnost prolínající se s dějem trošku smutné a trošku ponuré pohádky, nepůsobí nijak nepatřičně. Přispívají k tomu skvělí herci, romantické hradní prostředí, příjemná hudba a originalita tohoto starého dramatu. Je to jedna ze zapomenutých ale pro pamětníky nezapomenutelných pohádek, která by si zasloužila nový kabát. Musím prověřit, jestli osloví i moji malou vnučku. (28.01.2016)

Poetický ponurý příběh, kde zlo je potrestáno, ale nenadejde dobrý konec. Temné, svíravé, smutné. Kde jsou dnes princové mých mladých let? Kde jsou ty krásné princezny, démonicky krásné žárlivé potvory a vznešení moudří králové? Když si v souvislosti s názvem pohádky odpovím "na hřbitově zakopáni", asi budu za cynika. Paní režisérka si v pohádkách dost libovala v tom, že svého manžela odkládala na máry. Obdivuji princeznu Miroslavu, která trpěla zimou a klesala horkem, jak putovala sama krajem, ale přesto byla dokonale upravená, učesaná a princeznovsky krásná. Krom toho, stejně jako všechny ostatní dámy v téhle pohádce, měla krásné šperky. Proč už nežijeme v dobách perlových ozdob do vlasů? Jako dítěti by se mi to nejspíš nelíbilo, konec by mi připadal otevřený a atmosféra temná. Jenže ... pohádky nejsou primárně dětský žánr. (13.04.2013)

Klasická televizní černobílá inscenační pohádka upoutá především ve svém pohádkovém romantismu v době renesance. Poetické ladění přednesu dodává na síle umění a kouzlu příběhu v poněkud temné atmosféře ve spojení s černobílým obrazem. Televizní klasika, která už nové generaci nic neřekne, ale ty starší jistojistě potěší. (01.02.2016)