Waterloo

Československé televizní historické skvěle obsazené drama popisující události v předvečer bitvy u Waterloo v červnu 1815. Snímek se odehrává v podstatě v jedné místnosti, kde vrchní velitel francouzské armády odpočívá, přemýšlí, přijímá svůj generální štáb a hovoří s dalšími návštěvami. Francouzského císaře Napoleona I. (1769-1821) ztvárnil tradičně výjimečným způsobem národní umělec R. Hrušínský. Nejdůležitější a poslední bitva Napoleonovi kariéry se zdá předem prohraná, jednak kvůli obrovské přesile protinapoleonovské aliance, ale i nedostatečné bojeschopnosti vlastního vojska a minimální podpoře francouzského lidu. Navzdory mnohým varováním, prosbáma výhrůžkám, ať od bitvy upustí a prchne ze země, jde Napoleon do boje. Mezi nejvýznamnější vedlejší postavy považuji J. Foucheho, vévodu otrantského a velitele francouzské tajné policie, geniálním diplomatem držícím se neuvěřitelně dlouho u moci, brilantně zahraným R. Lukavským, který navštíví Napoleona v jeho ležení a přemlouvá ho k ukončení bojů. Další velmi zajímavou postavu představoval F. Smolík v roli císařova dlouholetého osobního lékaře, jenž se po neúspěšných prosbách k zastavení války pokusí Napoleona taktéž neúspěšně otrávit. Menší, ale neméně zajímavou postavu Napoleonova služebníka, bývalého vojáka s neotřesitelnou a slepou vírou ve vítězství a v genialitu svého pána, ztvárnil Z. Štěpánek. Jediný ženský element představovala Napoleonova sestra v podání I. Kačírkové, jež ho též přemlouvala k útěku. Napoleonovy dialogy s jednotlivými postavami zobrazují nelichotivou francouzskou politickou situaci velmi dobře, neboť divák ihned pochopí závažnost okamžiku, ačkoli toho třeba o Napoleonově životě moc neví. Vše je doplněno bezchybnými hereckými výkony, v jejichž čele je pochopitelně pan Hrušínský. V menších rolích Napoleonových generálů se objevili J. Adamíra, J. Bláha, O. Brousek, K. Houska či J. Němeček a v roli Napoleonova poradce jsme mohli vidět L. Munzara. Historické komorní drama J. Bělky hodnotím jako velmi zdařilé a jsem přesvědčen, že jak scénář, tak herecké výkony našich významných umělců si zaslouží nejvyšší ocenění. (15.07.2022)

„Zapíšeme to tu ještě do historie. Jak se to tady jmenuje? Waterloo!“ Waterloo se do historie skutečně zapsalo. A nejen do historie, ale též jako „terminus technicus“ pro naprostý nezdar, krach, porážku či debakl. Nic takového se v případě této, pro Šotolu celkem typické, televizní hry nekoná. Jasnoud devízou je zde celá plejáda herců, kteří se zapsali do historie českého filmu: Smolík, Zdeněk Štěpánek, Lukavský, Adamíra, Munzar, Kačírková… Na prvním místě je tu však Rudolf Hrušínský coby Napoleon, který je v předvečer osudové bitvy nucen absolvovat celou řadu více či méně nepříjemných rozhovorů. Ministr Fouché i jeho generální štáb jej od války odrazují, případně mu nabízí ústup do Paříže, kde se má prohlásit za generála republiky. Od svého doktora se pro změnu dozvídá nepříjemnou pravdu, že není „císařem republiky, ale císařem ničeho“. Přesto když Napoleon ústy Rudolfa Hrušínského říká „když už máme viset, nepolezeme na šibenici dobrovolně, smáli by se nám. Když mám umřít, umřu jako císař a ne jako zloděj,“ zní to vážně hrdě. (04.03.2021)

Komorní televizní drama o předvečeru osudové neřkuli osudné Napoleonovy bitvy. Hrušínský byl jako slavný Korsičan sice realistický, ale příběh byl ža moc komorní, až moc konverzační a hlavně nelogicky provázaný. Ke konci života byl Buonaparte životem unavený a hypoaktivní, přesto mi děj přišel málo akční. (17.03.2005)

Věřím že by Hrušínský zahrál dobře ale zde nebylo co hrát. Toto konverzační drama které se odehrálo v jedné místnosti prostě nemá na to, aby zabavilo diváka déle než hodinu a půl a vzhledem k tomu že tento snímek má přes dvě hodiny, několikrát jsem se přistihl jak koukám na hodiny a čekám na konec.Pro mě dvě hvězdy (25.11.2008)

Pro mne absolutní top minimalistického televizního dramatu s dokonalým hereckými výkony. I taková maličkost, jako namaskovaný nos, udělá ohromný efekt - koukal jsem na několik Napoleonových portrétů a na na některých bych je s Hrušínským od sebe nerozeznal. A to mne přivádí k tomu, co tu čtu z některých komentářů: "Tohle by Napoleon nikdy neřekl, takhle se nechoval, tak to nebylo!" Je to, jako byste hejtovali Napoleonovy obrazy, že takhle určitě nevypadal - umělecké ztvárnění není fotka ani dokument, prosím, uvědomte si to. A kdo nemá rád a nechápe divadelní hry, ať na to radši vůbec nekouká... (09.11.2020)