Tažní ptáci

O trošičku horší film, než Ikarův pád. Ale nedokážu říci v čem, protože ke skvělému Vladimíru Menšíkovi a se přidal stejně skvělý Vlastimil Brodský. Asi v tom bude lehká předvídatelnost děje a syrovost zpracování. Možná mě trochu i štvalo opakování určitých schémat z první části. Ale i přes tohle je to na československou produkci vynikající. (12.09.2013)

Naozaj o kúsok lepšie ako Ikarův pád. Prostredie jedného bytu s klavírom a nočného baru je nahradené protialkoholickou liečebňou a to je celkom iná káva. Ako sa starší alkoholici musia podriadiť režimu pionierskeho tábora, jemnej buzerácii, rozcvičkám a kontrolám izieb od mladých sestričiek. Do filmu bola obsadená celá mužská časť staršej českej hereckej elity, tak je zbytočné k výkonom niečo písať. Na plný počet to u mňa nestačí pre niektoré zvláštne sceny a obraty, keď som sa zamyslel prečo práve takto, napríklad súdruh príslušník vyvolávajúci zásadný obrat. –––– Opilost není nic jiného než dobrovolné šílenství. –––– Ten pan primář, ten do nás vidí jak do hubený kozy. (19.12.2015)

Z mého pohledu o něco slabší než první díl, který na mě zapůsobil nesmírně silně. Čistě subjektivně jsem měl pocit, že Menšík hraje úplně jiného člověka než v prvním díle a tento nepříjemný pocit mě provázel po celou dobu. Navíc v prvním díle byly scény, z nichž mě mrazilo, zde mě žádná scéna tolik nezasáhla. A chyběl mi oblíbený Vinklář. Přesto souhlasím, že se jedná o nadprůměrný televizní zážitek. (09.03.2017)

Menšík v dramatické roli má pro mě mnohem větší váhu než jeho bavičské výstupy. Je vidět jeho ohromná inteligence a neuvěřitelný cit pro herectví, který zde dotahuje na samý vrchol. Tažní ptáci jsou určitě smutným filmem, ale stále se nám s pohledem na hejna svobodných opeřenců zjevuje pro hlavní hrdiny jakási naděje či touha po svobodě, která je však zahalena v alkoholovém oparu a cesta k ní je až příliš trnitá. (28.05.2010)

Ikarův pád mě kdysi nadobro rozložil. Byla jsem jako skládačka rozebraná na kousky. Uvnitř jsem se cítila prázdná, emotivně vysátá a hodnou chvíli pohroužená do vlastních myšlenek. Nedokážu zcela přesně vystihnout a vyzdvihnout tu naprostou preciznost s jakou nás pan Hubač dokázal opět vtáhnout do obyčejných lidských dramat, do našeho nitra, vytáhnout bubáky ze skříně a bojovat s nimi. O Menšíkovi se říká, že svou roli nehrál, že to prostě byl on. Z Brodského jsem rovněž cítila bezvýchodnost a zoufalé volání o pomoc. Chmurnou atmosféru trochu odlehčil hujer Somr, nicméně jsem opět padla na kolena před mistrovským dílem a před výkony herců, kteří se už nenarodí ... (05.09.2017)