Malá mořská víla

Rozjazd odohrávajúci sa pod vodou je trochu dlhý, ale potom sa už rýchlo strieda rozprávka s hororom. Koniec nie je vôbec rozprávkový, nie je pre deti a aj starších dostane do úzkych. Oceňujem ale husársky kúsoch Kachyňu so sestrami Šafránkovými. –––– Svět, lidé? Nejsou k ničemu. Nedokážou žít ani ve vodě ani bez bez vody. (27.12.2020)

Za svůj život jsem viděla již hodně pohádek, ale opakovaně bych se mohla dívat jenom na pár z nich. Tato k nim určitě patří, protože mě v dětství hodně zasáhla, právě proto, že byla jiná a jinak zpracovaná. Je melancholická a smutná, což v Čechách není moc obvyklé. Myslím, že dobře vystihuje atmosféru Andersenových příběhů. Líbila se mi snová podmořská říše se zvláštními rozevlátými kostýmy, emotivní hudba a Miroslava Šafránková byla v roli víly opravdu půvabná. Konec nešťastné víly mě vždycky dostane, ale je fakt, že bych tuto pohádku doporučovala již starším dětem. (21.01.2012)

Šafránková mě nikdy moc neuchvátila, a najdu chyby kdybych chtěl, ale dnes nechci. Ta atmosféra a krása obrazu. Tento film je nedoceněný v Čechách (teď 64%). Možná Kachyňa měl to natočit v zahraničí, kde by to lidi vážili víc. Anebo vychovat diváka, třeba s bandou veverek profackovat televizní stanici, aby už konečně pochopili že svět se netočí kolem oříšek. 4/5 (01.11.2013)

2. dubna 2005 uplynulo 200 let od narození nejslavnějšího Dána, nejdospělejšího pohádkáře a velice významné osobnosti Hanse Christiana Andersena . České televize to jako tradičně ignorovaly, a tak je docela smutné, že jsem si to musel připomínat tímto slavným československým filmem na MDR. Naštěstí už neplatí, že by stejně tak ignorovaly tuhle drastickou pohádku, jíž svou atmosférou i vyzněním předčí málokterá jiná. Mně osobně se zamlouvá nejen nesmrtelný příběh, stylově symbolistně jednající postavy, ale i dokonalá vizuální a hudební stránka. A především: tahle pohádka se vám bude líbit bez ohledu na váš věk. (03.04.2005)

Jak trefně napsal Jean Cocteau: „Dno mořské má svá roční období. Jako na zemi jest i zde je jaro jedním z nejkrásnějších. Korál pučí a houby vdechují modrou vodu z plných plic…“ A v příběhu o malé mořské víle se jaro najednou protne s podzimem a splynou v opojném a unavujícím kaleidoskopu nových barev, a známé cesty se ztratí, což se této filmové adaptaci podařilo výborně vyjádřit. Díky citlivě pojatým dialogům, skvělé Liškově hudbě a také díky kostýmům, sbližujícím mořské bytosti se zemí natolik, že to až navozuje představu, že tady miluje a trpí ta tichá podmořská vegetace a že by to všechno do sebe mohlo skrýt to krásné ruské slovo vodorosly. (27.12.2008)