Muž z prvního století

Rozporuplné vyznění ohlasů komentátorů tohoto fóra překvapuje především svou relativní početností, a to u filmu, který zanedlouho oslaví své padesátiny. Atmosféra jednašedesátého roku, poznamenaná prvním vzletem člověka do vesmíru i poněkud voluntaristicky pouťovým optimismem programu chruščovovského XXII. sjezdu KSSS (1961), bezstarostně blouznícího o rychlém vybudování komunistické společnosti, se i zde nemůže neodrazit a je hlavním zdrojem nemalých rozpaků, které MUŽ vyvolává. Tenký led, po němž se MUŽ pohybuje, led současně krotké komunální satiry, nápadité sci-fi i jiskřivých hereckých výkonů, jimž vévodí špičková kreace Miloše Kopeckého, nese podle mého názoru i tak více kladů než slabých míst. Podobně jako obdobně koncipované veselohry a komedie KRÁL KRÁLŮ nebo AŽ PŘIJDE KOCOUR a několik dalších děl z této zlomové doby mezi schematismy svázanou tvorbou padesátých let a nástupem české (československé) filmové vlny let šedesátých nabízí jakoby přes dvojí zrcadlo pozoruhodný pohled do bezútěšné reality do krize se propadajícího režimu (v jiném úhlu ho podává televizní seriál ELIŠKA A JEJÍ ROD). Budoucí bezrozporná idyla budoucí komunistické společnosti tu nevadí stejně jako v rozverných NÁVŠTĚVNÍCÍCH z let osmdesátých. Uvědomíme-li si tyto nesnadné kontextové i tvůrčí souvislosti, pochopíme, že MUŽ nepochybně patří do špičky naší filmové tvorby hraného filmu, jak nepřímo naznačuje celá řada pozoruhodných jmen, zastoupená mezi jeho tvůrci. (27.08.2007)

Osobitá lehkonohá satira z oněch dob, které ještě věřily v ideály ... a ve světlé zítřky ... a ve sjednocení lidstva - pod praporem socialismu, pochopitelně. Nebo se alespoň tak tvářily. Nicméně ten prapor tady není svatý, neboť přicházejí uvolněná šedesátá léta, která se nesměle nadechovala a vynalézavě si hledala cestičky ke svobodnějšímu projevu. Ovšem co se mě dotýká, vyzkoušela jsem si socialismus i kapitalismus ... s jejich klady i zápory - a mám za to, že člověk se jim přizpůsobí a v podstatě se chová pořád stejně, poněvadž není anděl a jeho prapůvodní genetická výbava zůstává pořád stejná ... navzdory všemu technologickému i společenskému pokroku (či úkroku). A tak je mu nejspíš souzeno navěky intelektuálně zamrznout v prvním století ... i když bude žít třeba v roce "508 po Sputniku". (21.01.2022)

Český občan (tupý buran v podání excelentního Miloše Kopeckého) v roce 1961 omylem odletí v raketě do kosmu, z kterého se vrátí do roku 2465 (508 let po Sputniku1) ve společnosti superinteligentního mimozemšťana zvaného Adam. Nápad je převelice zajímavý a zpracování až skoro nadčasové. Vždyť ve filmu vidíme prvky Total Reccal nebo Pátého Elementu a principiélně i Planety opic. Ovšem film selhává především v rámci komedie a ideologie. Ta se z dnešního hlediska jeví jako idiotská. Nemůžeme však hanět tvůrce pro jejich ideologický scénář. V té době buď sami věřili, že budoucnost patří utopické socialistické společnosti (nebyli by první, viz. H. G. Wells) nebo prostě museli věřit. Kdyby chtěli skutečně společnost kritizovat, pochybuju, že by film vznikl a zda by tvůrci nepoputovali rovnou na Sibiř. Ve filmu jinak padne několik vtipných replik a několik nápadů také stojí za zmínku, ale nutno poznamenat, že v té době vznikly i lepší filmy i bez tolik okázalých efektů. (13.06.2011)

Celkem příjemně mě tento film pobavil. Je to utopistická vize o budoucnosti bez překážek pro všechny. Kde už ani nerozhoduje kapitalismus, či socialismus. Samozřejmě, že díky místu vzniku, musel zvítězit socialismus, ale vzhledem k tomu, že ti lidé museli urazit obrovskou vzdálenost při změně myšlení, je jedno, jestli jde o to, či ono. Tento utopistický ráj je konfrontován se součastností, když se do roku 508 po sputniku (to je přibližně polovina 25. století) omylem dostane muž ze současného socialistického státu. A naplno se projevují myšlení i jednání člověka postiženého daným systémem a "konzumem". Pracuje se jen z nutnosti a z důvodu, aby člověk obdržel peníze, které může směnit za věci. Když se něco nabízí zdarma, neptáme se a bereme všechno. Hlavní roli člověka z prvního století fantasitcky ztvárnil Miloš Kopecký. Člověka, který si rád užívá zájmu a výhod, ale v tom mu nikdo nerozumí. Nakonec utíá pryč, protože je sám se svýma vlastnostma spokojen a nikdo mu nemůže závidět. "však si ty svoje možnosti můžou nechat, když je má každý." Výborná satira na stav socialistické společnosti, kde se hlavně kradlo. Kdo nekradl, ani nijak jinak neochcával všechno, byl blbec. Pobavil mě ještě Otomar Krejča v roli akademika, který nechtěně a sladce zlehčoval všechny touhy a přání Muže z prvního století. a Lubomír Lipský v roli montéra, který Muži z prvního století plní všechna vrtošivá přání. Příjemně satirická komedie. (14.12.2009)

Podle informací v zajímavostech se jedná o první původní český sci-fi film (zřejmě nepočítaje Krakatit nebo Vynález zkázy coby adaptace starších literárních předloh) a jeho největší hodnota z dnešního pohledu je nejspíš právě ta historická. Oldřich Lipský se svým tvůrčím týmem načrtl to, co o dva roky později předvedl do dokonalosti Jindřich Polák v Ikarii XB-1. Atraktivní vizuální triky v podobě nadčasových strojů umožňující něco jako videohovory nebo antigravitační pohyb muže v budoucnosti tu jsou, stejně jako elektronická muzika světového průkopníka-skladatele Zdeňka Lišky. Je tu ale bohužel dost naivních "typických českých" vtípků z pera Macourka a Lipského, které si tu dle mého názoru mohli odpustit, jako například záhadně sypající se knedlíky z pokaženého stroje nebo využití mluveného robota na odříkání jazykolamů (Popocapetetl). Vlastně již samotný naivní příběh, kde jakýsi čalouník neopatrně stiskne tlačítko a stane se nedobrovolně astronautem je nejspíš dalším důvodem, proč narozdíl od tří výše zmíněných (mezinárodně známých) snímků představuje Muž z prvního století spíše zapomenutou kuriozitku. Valná účast Kopeckého, Menšíka a Hlinomaze v každému druhém nebo třetím titulu své doby mě až na výjimky nepřekvapuje. Mou pozornost zde z hereckého obsazení upoutává všeuměl Otomar Krejča, tentokrát nezvykle v sci-fi žánru. 60% (03.12.2017)