Sarkastic

Film se dá označit za kontroverzní, avšak stejně tak (ne-li spíš) za nevyrovnaný. A to nejenom scénami násilí, ale i zpracováním jako takovým. Jsou hrátky s kamerou milým a originálním experimentálním oživením podtrhující atmosféru snímku, nebo jenom bezúčelnou exhibicí, ze které diváka akorát tak bolí hlava a není schopný rozeznat, co je zrovna v záběru? Mělo by být publikum emočně odrovnáváno první polovinou filmu a pak to v něm má vše postupně dozrávat (s pomocí mistra Beethovena), protože je to ve výsledku pro sledujícího vlastně dosti zdrcující pozorovat ty nic netušící postavy a vědět to, co oni ne, nebo je divák vycucnut zbytečně brzo a zbytek filmu je pak pouze nastavovanou kaší nejenom bez citového účinku, ale i jakéhokoliv jiného, tedy víceméně nudou? To už si každý musí zodpovědět sám. Zvrácený je ten ojedinělý případ filmu, kterému kdokoli může dát jakékoli hodnocení, a naprosto ho pochopím. U mě dojmy z filmu skončily tak na půlce cesty, proto hodnotím průměrem, ale na scénu z podchodu jen tak nezapomenu, za její zpracování rozhodně palec nahoru.

„Ó vy máte pas. Není to ten pověstný faux pas?“ Možná je to překvapivé, ale jde o velmi slušnou zábavu. Tato komediální satira je plná vtipných hlášek a krom nich staví na výtečném výkonu Miloše Kopeckého, který na sebe strhává veškerou pozornost. Samozřejmě, ideologicky film zasažený je, to bez debat, ale na druhou stranu si nemyslím, že až tak moc, resp. rušivě. Triky jsou trochu úsměvné, ale rozhodně ne směšné, své také udělali profesionálové jako Ester Krumbachová (kostýmy) či Zdeněk Liška (hudba). A přestože ke konci už filmu trochu docházel dech, povětšinu stopáže jsem se bavil, takže celkově ještě slabší 4*. „A vzhledem k tomu si myslím, že bych si zasloužil jaksi zvláštní postavení.“ – „Ovšem, můžete se postavit, kde chcete.“

Jo, tak tomuhle já říkám kvalitní evropská filmařina. Neřekl bych sice, že dokonalá, z mého pohledu má několik nedostatků (nesedící rodinné vztahy, ne tak poutavá dějová linie se Zarou, resp. současností), ale ve chvílích, kdy se děj věnuje příběhu mladší verze Aliide v podání výborné Laury Birn, divák sedí jako zařezaný, je maximálně napnutý a zcela fandí hlavní hrdince. Řemeslnou stránku lze snad jen chválit, potřeba je také ocenit míru užité syrovosti, ať už té ukázané, nebo divákem domyšlené. Silné 4*, spokojenost.

„Víš, vyspat se s kýmkoliv, to je pro mě taková…taková sranda. Sranda musí být, ne?“ Zatraceně milé překvapení! Hodně hořké, ale zároveň plné úsměvných situací a hlavně kvalitních fórů, frků, na které divák nemusí dlouho čekat („To je soused Rudo, toho si nevšímej. Šuká mi ženu. Nešťastný člověk, nešťastný. Nemá hudební sluch.“) a přitom z něj hned nevyvanou. Ze zapamatovatelných scén bych jmenoval třeba padákovou honičku, přehrávky, nebo dívku s perlami ve vlasech v „maďarštině“. Dále se Muzika, jak už napovídá její název, pyšní opravdu výborným soundtrackem (!), navíc nechybí dobrá spolupráce hudby nejen s náladou jednotlivých situací (např. žena škrtí muže a přitom hraje píseň o žárlivosti), ale i humorem jako takovým („Noty znáš?“ - „Zběžně.“ - „To je jak?“ – „Tak znám i ne. Jak kterou.“). Za zmínku stojí také Budařova slovenština (i když tohle bych asi měl raději nechat na posouzení rodilým Slovákům), roztomile žárlivá a ne zrovna náruživá Táňa a vůbec herecké obsazení v čele s přesným Kostelným-mastičem. Slabších, ale přece jenom 5*, parádní slovenská tragikomedie. „Nerejpej pořád do něho, stará se. Podívej se i kukuřici ukradnul pro malýho.“ – „Jak ukradnul! Kdyby ukradnul, tak jsem ticho, ale on ji koupil.“ – „Ale proč by kupoval, normálně ukradnul.“ - „Koupil. On už je takovej.“

Vizuálně a také hudebně (!) opravdu velká nádhera. Té výtečné kamery, nasvícení a prostředí Říma si divák užije vskutku dosytnosti a velmi rád hlavní postavu doprovází na jeho toulkách ulicemi či skrytými místy s uměleckými poklady. Příběh ovšem už tak dokonalý není, proti jeho jednoduchosti bych nic neměl, ale nedokázal jsem se na ten nadhled, a hlavně humor, tak úplně naladit, pouze jsem se usmíval a čekal, kdy mě hrdina něčím ohromí podobně jako technická stránka filmu, toho se mi ovšem nedostalo (všelijakých myšlenek ano, velkých životních pravd nikoliv). Na druhou stranu, rýpavý pohled na život římské smetánky rozhodně nenudil a některé momenty stály opravdu zato (úvodní večírek, pasáž s malující holčičkou, upřímnost ke známé či skoro mystická scéna s plameňáky). Celkově silné 4*. „Co děláš?“ – „Já? Jsem bohatá.“ – „Skvělá práce.“

Moje třetí setkání s panem režisérem. A znovu to byla jízda, těch nápadů, ta fantazie! Piáno co míchá drinky, utíkající zvonek, tanec hopsatrot, „psí“ boty, kniha v tabletách, rentgen skrz na skrz; ze scén třeba vybírání místa schůzky nebo květin, závod o svatbu, „rozdvojený“ piknik, cigareta při operaci, práce se zbraněmi či jednoduché a přitom efektivní časové posunutí pomocí popisku na zadní straně fotky, to vše je výborné (a české publikum může navíc potěšit přítomnost naší vlajky na stadionu). Akorát…knihu jsem nečetl a možná i proto jsem se dost divil tomu vpravdě drastickému přerodu (od zhruba 54. minuty), kdy se všechno to krásně nevšední, bláznivé, slunné, úsměvné, hravé a optimistické postupně začalo měnit ve svůj přesný opak. To byla docela těžká deka i na mě, a to s depresí ve filmech nemívám větší problém (věta z obsahu „Bezstarostný svět milenců je nemocí fatálně zasažen“ je tak o něco doslovnější, než jsem čekal), o samotném konci ani nemluvě. Překvapí i občasná krvavost, jakoby samozřejmá, ničím vzrušivá. Chemie mezi hlavními představiteli však fungovala výborně, jenom mě krapet zklamalo to „hledání útěchy“, došlo tak k narušení té velké lásky. K technické stránce, trikům a animaci nemám nejmenších výtek, jen chválu. Celkově to vidím na slabší 4*, zřejmě budu potřebovat časem druhé zhlédnutí, abych to ještě o něco lépe vstřebal, ale to není u tohoto tvůrce žádná novinka pod sluncem, takže zase někdy na viděnou, pane Gondry!

Trochu zklamání. Zpočátku z toho, že jsem nemohl najít nic, čemu bych se zasmál (ok, výhybka na drama a zlost tentokrát směrem k čsfd i imdb) a pak brzda a zpátečka někam mezi (nepříliš výrazná tragikomedie), poněvadž ani z hlediska druhého žánru mi Woody nic silnějšího nenabídl. A po delší době se mi bohužel stalo, že jsem ve filmu rukopis svého oblíbence příliš necítil a místo (obvyklého) hledání skrytých hlášek či třeba užívání si vypilovaných dialogů se mé divácké oko zaměřilo takřka zcela na hlavní hrdinku, a že bylo na co koukat, poněvadž Cate ji zahrála naprosto skvěle. Celkově to vidím na lepší 3*, ale tak nějak doufám, že v příštím tvůrcově snímku si Woodyho osobitého stylu užiju (podstatně) víc.

Na lásky čas je moc příjemně dívá, je to totiž nanejvýš pohodová romanťárna jak trám a divák hlavnímu hrdinovi maximálně fandí a přeju mu společnou cestu s bezvadnou a krásnou Mary (velmi originální nápad se seznámením!). Jenže, jak se zpočátku člověk až dětsky raduje při každé jeho překonané překážce za štěstím, postupně jakoby se obtíže vytrácely. Jistě, Tim vstupuje do života ne tak šťastným blízkým, ale ten jeho šlape jako kvalitní švýcarské hodinky bez náznaku problémů (a pak se zdají i ty 2 hodiny docela dlouhé). Dalším důležitým stavebním kamenem je částečně použitý nápad z řady „cestovatelských“ filmů, který tu funguje myslím dobře, ovšem až na fakt, že Lásky čas na začátku stanoví nějaká pravidla pro cestování časem a pak je Tim několikrát jednoduše poruší (třeba takové „přenášení“ sestry už bylo vyloženě nezvládnuté). A humor mě trochu zklamal, film sice člověku vykouzlí úsměv na rtech a nabídne mu pohodlný nadhled (za to palec jednoznačně nahoru), ale opravdu vtipných scén jako takových tu příliš nebylo (i když nezapomenu na výbornou pasáž s „žádostí“). A závěrečná „pointa“ byla samozřejmě jasná hned na začátku, problém je však tom, že bez speciální schopnosti by se hlavní hrdina nikdy nedostal tam, kde byl na konci, takže to se mu to pak mluví. Technická a vizuální stránka byla parádní, stejně tak hudba/soundtrack. Celkově tedy pouze slabší 4*, film jsem si užil, ale několik detailů mi přece jenom vadilo.

„Dvě porce tý tvý píčoviny…nebo divočiny?“ Tak mně osobně stačila teda jenom jedna porce, podruhé bych si Schmidtovu „muchomůrkovou smaženici“ už opravdu nedal. Stejně jako v pozdějším režisérově snímku Herbert v ringu je kladen velký důraz na vizuál, v tomto případě hodně podmanivý, ulítlý, experimentální, podstatně barevnější a více prosvícený, takže po technické stránce jsem byl snad až na nepříliš zvládnutý zvuk a možná až přebytek „psích“ podhledů docela spokojen. Jenže co se týče filmu jako takového; Eliška je jistě originální, ale jinak hodně chaotický slepenec nepřílišných souvisejících scén (nápad provázat „děj“ s filmem ve filmu jenom přidal na nepřehlednosti), z nichž je spousta dost absurdních, hloupých, trapných či vyloženě nevtipných (to platí i o postavách, jejichž protagonisté si sice natáčení zjevně užívali, avšak divák jejich pochybné kreace už tolik ne), na druhou stranu některé byly tak blbé, až mě rozesmály (min. rozhodně nezapomenu na tu „erotickou“ s hymnou). A přítomnost italštiny byla fajn, ale dost jsem litoval, že jí nevládnu, takhle mi možná některé zdařilejší frky unikly (anebo taky ne). Za ten vizuál a sem tam nějakou vtipnější hlášku dávám ještě 2*.

„Někdo roznáší mikroby, jinej blbost. Těch druhejch bohužel přibejvá.“ Počáteční titulky a Fišerova hudba naznačují, že půjde o pořádně husté drama, ale po Prepslově nástupu na scénu je divák této iluze rychle zbaven. Jistě, ve filmu je mnoho vážnějších pasáží a míst, především těch s několikanásobným vystřízlivěním hlavního hrdiny či „chtěným“, naivním Bartůňkem („Vidíš? Sou to hodný děti.“) a jeho vykutálenými potomky (přičemž mi ale přišlo nadbytečné ukazovat publiku jejich trávení Vánoc, stejně jako mně moc nesedlo to klišé ohledně jedné příbuzné). Avšak především je to hořká komedie, plná různých trefných a odzbrojujících životních mouder a frků pronášených světoběžníkem Prepslem, lidovým to vypravěčem (někdy může vzdáleně připomínat Švejka) a člověkem s velmi osobitým pohledem na lidské bytí a smyslem pro humor (Rudolf Hrušínský exceluje). A sem tam se objeví i trochu nenápadného rýpání, třeba do poměrů („Jak na vás začnou bejt lidi nápadně hodný, tak je to dycky podezřelý.“), systému („A patří naše zdravotnictví pracujícím? Patří.“), pobaví i narážka na jiného hereckého barda („Teda pane Prepsl vy to dovedete podat, jako ten Höger, když vypráví v rádiu ty pohádky.“). Překvapí i docela odvážná oslava svátku se striptýzem (čekal bych, že ji Kachyňa „včas“ nechá střihnout), a ani další scény či humor v tomto duchu zde nechybí (dokonalý „Vůdcův stan“). A na závěr otevřený konec, který si divák může lehce domyslet. Když pominu poněkud naivní poměry v nemocnici (především to neustále kouření), jsem velmi spokojen, hodnotím silnými 4* a rád se k filmu zase někdy vrátím. „Máte rád děti?“ – „Ale joo, takhle na dálku.“