Eliška má ráda divočinu

Celovečerní filmový debut Otakára Schmidta jedinečně uzavírá devadesátá léta. Nerezignuje sice na děj, jak by to mohlo tradičnímu televiznímu divákovi připadat, ale rozpíjí jej spolu s postavami (a jejich identitami) v jednom pestrobarevném, smyslném baletu, v němž se ve svých nevyzpytatelných trajektoriích točí snad vše – včetně světel, předmětů, jídel a nápojů. Ani ten, kdo v předcházejících letech sledoval televizní pořad Prology, který Schmidt nezaměnitelným a nenapodobitelným způsobem moderoval a v němž ve svých vstupech lecčíms svůj film předjal, nezůstane nepřekvapen: vedle kýčovité estetiky periferních kabaretů, městských plováren, venkovských hotelů apod. se do celku promítají i ohlasy soudobého nezávislého filmu, mj. Davida Lynche, a jeho (an)atomizovanou strukturu ovlivňuje i režisérova důvěrná znalost krátkometrážní tvorby (právě v Prolozích prezentované). (11.02.2024)

Veliká škoda, že jsem neměl možnost být u natáčení. To musel být permanentní flám. Však je na všech vidět, jak si tu pařbu užívali. A sestava Polívka, Dejdar, Nekonečný, Vávra, Čtvrtníček, pařba snů. Je to ulítlé takovým tím devadesátkovým způsobem a je znát, že se tam nepil jenom alkohol. Snaha o umění to téměř minula, ale ta radost z blbnutí, která z toho čiší, stojí za tři hvězdy. Co v mých očích filmu ubralo, ba ho přímo učinilo nebezpečným je pojídání muchomůrek červených. Ty na rozdíl od tvrzení Čtvrtníčka neobsahují psilocybin, ale muskarin a muscimol. Což jsou dvě látky, které fungují zcela protichůdně. Jedna je halucinogen a druhá emetikum (nutí na zvracení). Emetická složka se dá převést na halucinogenní sušením tenkých plátku na slunci. Ale kdyby účastníci jedli syrové muchomůrky červené, skončili by všichni zeblití jako šakali. Zajímalo by mě, kolik lidí neznalých toxikologie se nechalo zblbnout filmem a otrávili se syrovými muchomůrkami. Měli tuhle informaci dát velkým písmem aspoň do závěrečných titulků. (21.01.2024)

PRO MUŽE:Otakáro Mária Schmidt je excentrický pošuk a exot. Nebyl tedy jediný důvod domnívat se, že by v jakémkoliv aspektu mohl být jeho první celovečerák normální. A v tomto ohledu Otakáro vážně nezklamal. Vyzobal vše z historie české kinematografie, co bylo kdysi bláznivé a snad i avantgardní a konsternovalo diváckou obec. Jenže čas oponou trhnul a co dříve šokovalo, dnes nudí, co vypadalo novátorsky je zastaralé, co mělo šmrc je pruda. Přehnaná barvotiskovost kostýmů (Šakalí léta) švenky kamerou (Chytilová – Kalamita, Kopytem sem, kopytem tam), bizarní dialogy a situace (jako přes kopírák divadla Sklep, ale bez jejich poetiky a dikce), občasné makro záběry na detail – pokud možno pro nic za nic... škoda slov. Plagiátor a neumětel v jednom. Kdyby své citace aspoň pořádně oprásknul, mohl by být podezírán z holdu svým vzorům, bohužel Otakáro zůstal svým v tom nejhorším slova smyslu. Už ve Sklepě byly jeho výstupy skoro stejně šílené, jako blbé a vesměs nudné. Především naprosto zbytečné. Tak jako tento film.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Českých hereckých hvězd víc než na letní obloze a nemůžu, madame, říci, že by se nesnažily. Jen mám takový pocit, že se herci bavili výrazně víc na natáčení, než diváci při projekci. Pár dokonalých hlášek a jedna perfektně samicní ramlice to nespasí. A rozcapená Žilková už vůbec ne. Bohužel.          HLÁŠKA:Já jsem zachraňoval lidi v době, kdy ty jsi říkala hovnu kokos// Pěstuje bonzaje a trošku přibonzovává.// Dal bych si doutníček, ale co když mám rakovinu? Tak si dejte rakvičku.//Otec: Běž si s kamarády měřit šuliny. Syn: My si máme aspoň co měřit, kdežto ty si ho můžeš jen zvážit. Otec: Jo ale zato mám dva, jeho a tebe.// Co je? Ále, včera jí vojel pes a dneska Marcello.//Jó mladý berušky na mě letěj, jak na sladkou bliznu. (20.02.2013)

Z důvodu rozporuplného hodnocení na tento film jsem se rozhodla si ho pustit. Pro svojí bizarnost opravdu není snadné ho zhodnotit, přesto se o to pokusím. Na 1. pohled by se mohlo zdát, že jde o něco šíleného, barevného a nesmyslného. Objektivně vzato, když nahlédneme pod povrch věcí, vidíme jak v růžovém oparu opojení život proklouzává mezi prsty do nicoty. Navoněné nic plné hádek, usmiřování, aférek, alkoholu, muchomůrek...opravdového nezbývá nic, snad jen dvě děti a pes, kteří to pozorují ze své perspektivy a mají střízlivý pohled. Atmosféra je záměrně nadsazená, není to žádný naturalismus. Zkaženost, vše sladké, ale bez obsahu a zábava, která nekončí a skutečný život čeká, aby nikdy nezačal. (06.12.2023)

Na tomto místě doporučuji všem podívat se na hodnocení posledních filmů Tomáše Vorla. Pokud máte rádi Skřítka, Gympl, Cestu z města, tak Vás tenhle film uzemní. Zdejší databáze divadlu Sklep velmi nepřeje. Eliška je extrakce toho nejlepšího, co všešlo z dílny divadla Sklep a Ypsilonky. Film, který se perfektně hodí do Kinematografu bří.Čadíků na rozpálenou dlažbu letního náměstí , flašku a brko sebou! Je našlapaný nápady, a ani jeden není normální. Všichni herci se především baví, jsou ujetí, chlastaj, pařej, žerou muchomůrky, prostě cokoli. Je prostě vidět, že divadlo Sklep byla módní záležitost, ale že ho opravdu má rádo jen málo lidí! Uživatel p81 napsal: Na otázku Týdnu "v jakém umělckém díle by jste se chtěl ocitnout" jsem vždycky chtěl odpovědět "Eliška má ráda divočinu". A tak to přesně sedí! Já taky! Čistých 100% (27.02.2011)