Zvrácený

Hovno vyskočí ze záchodové mísy a nacpe se s palčivou bolestí do rekta. Chvilku srovnatelnou s věčností si tam pobude, načež se začne nepříjemně tlačit střevy směrem k žaludku a jeho leptajícím šťávám. A až přejde pocit na zvracení, namíří si to jícnem přímo do úst v podobě sladkého sousta, co po vyndání ještě rozverně svádí chutě svou lahodnou vůní.. Toť struktura Noého experimentální provokace, v níž kamera na střídačku bezcitně stojí, rotuje, nebo létá na oběžné dráze Kubrickova odkazu. Subjektivně zneklidňující, s dokonalým výběrem hudby a stovkami podnětů k zamyšlení se nad příčinou, důsledkem a časem, co všechno zničí. Všechno, bez výjimek.. Nejhorší na tom je, že to hovno ani nebylo tvoje, Roupe. Vyhrál jsi.. (04.03.2013)

Neviem sa rozhodnúť medzi 3 a 4 hviezdičkami, pretože ide v podstate o dobrý film, ktorému nechýba zaujímavé prevedenie, naturalizmus, emócie, skvelé duo Cassel-Bellucci, ale tá brutalita...je príšerná, hrôzostrašná, desivá. Najhoršie na tom je, že takéto veci sa dejú aj v skutočnosti. Odporúčam prečítať výbornú Red Meatovu recenziu. (30.03.2005)

Tvůrci si půjčili svůj "převratný" nápad z Nolanova Mementa a obdařili ho ve své době šokujícími scénami, hrubým slovníkem a neklidnou kamerou, které poměrně dlouho trvá než se ustálí. Moje rada pro každého kdo k filmu přistoupí je, aby jej zkrátka ve 40 minutě stopli a pustili znovu. Odpadne jim tak často povinná druhá projekce, se kterou tvůrci jistě vyčůraně počítají. 50% (26.02.2021)

No, tak jsem absolvoval další film "pozpátku" a mé dojmy jsou poněkud, ehm, rozpolcené. Pár pozitivních věcí na Zvráceném je - snaha o syrovou reálnost (byť místy to působí až přehnaně), zajímavá hudba a uvěřitelné herecké výkony. Zápletka není sama o sobě nijak extra zajímavá, proto ji režisér ozvláštnil obrácením děje a hlavně v úvodu filmu (a na konci děje) opravdu zběsilou prací s kamerou. Ta rotující kamera ve mně zanechala bohužel hlubší dojem, než zmíněná syrovost i výborní herci. Ještě teď se mi z ní točí hlava... (04.11.2007)

Francouzský provokatér Gaspar Noé dělá ve ZVRÁCENÉM psí kusy, aby nějak, respektive jakkoli ozvláštnil jednoduchý příběh a zaujal diváky, ať už ulítlou (doslova) kamerou a la zpomalený pohled letící mouchy, veledlouhými depalmovskými záběry, obrácenou chronologií scén jako Nolan v MEMENTU či otevřenými scénami sexu a násilí. Jenže z neposedné kamery brzy začnou bolet oči a člověka přestane bavit luštit, co je zrovna v obraze, maximálně retardovaný děj v druhé půli nudí a scény zabití minimaxem a znásilnění Monicy Bellucci mají díky vyprávění příběhu od konce jen omezený emocionální účinek, protože o aktérech těchto scén při nich ještě nic nevíme. Noého vizuální exhibování a experimentování s formou navíc kazí zážitek z realistické podívané. (14.08.2006)