Sarkastic

I navzdory slušnému hodnocení velké a milé překvapení. V jiných filmech, ve kterých se někdo vrací kvůli pohřbu rodinného příslušníka po mnoha letech do rodného města/vesnice (zkrátka rodné hroudy či spíš díry), většinou také dochází na nějaké ty kostlivce ve skříni, ale v případě Třinácté komnaty je to poněkud fatálnější. A také napínavější. Nějakou dobu to tak úplně nevypadá, všichni vítají v podstatě slavného navrátilce, převážně se rozdávají úsměvy a mezi „starousedlíky“ panuje všeobecná zvědavost. Jenže při postupném (a dost chytlavém) odhalování pravdy divákův úsměv začíná mrznout. Na povrch vyplouvají staré křivdy a vzpomínky všeho druhu. V chování vůči hlavnímu hrdinovi se začíná přitvrzovat a nakonec se z toho vyklube zatraceně solidní emocionální nálož, která směrem k závěru slušně graduje. A samotný závěr je moc hezký. I za něj posílám slabších 5* směr Nový Zéland. Jen bych ještě dodal k těm žánrům, že se opravdu nejedná o thriller a o mysteriózní film také nejde (je tu zkrátka jedno tajemství, nic víc ani míň).

„A vod těch dob tady musej sedět 2 úředníci přesčas, kdyby zas jednou pana ředitele napadlo se sem přijít dolů zeptat, kolikátýho bylo loni touhle dobou.“ Začátek byl v pravdě parádní. Burian prakticky okamžitě začal hláškovat jak o závod, navíc vzápětí na scénu napochodoval parťák Marvan, který mu krásně nahazoval. Jenže poté, co „nahrávač“ prakticky zmizel z děje, na to byl Burian najednou úplně sám. Což o to, komik se činil a táhl na svých bedrech celý film, jenže pozvolná rostoucí protekce přestala být tak zábavná, co chvíli se někdo povyšoval, pak zase ne, potom najednou ano, až došlo téměř k rozmělnění humoru. Úsměv mi díky Burianovi ze rtů sice nezmizel (i díky fajn hudebním vložkám se zpívajícími úředníky), ale přece jen už jsem od Friče viděl (mnohem) zábavnější kousky, tenhle bude za slušné 4*. „Budeme jmenovat novýho tajemníka.“ - „Budeme jmenovat, budeme….koho vy budete jmenovat, vy Melichare.“ - „Baltazar, smím-li prosit.“ - „Ale, král jako král, vy mně spíš připomínáte (K)kašpara.“

„Je užitečné vnímat svět jako sen. Když zažíváš noční můru, tak se probudíš a zjistíš, že to byl jen sen. Svět, ve kterém žijeme, je prý přesně takový.“ Tak trochu jiná „gangsterka“. Dle indicií jsem čekal něco rozjímavějšího. A to jsem také dostal, ostatně Ghost Dog má dost pomalé tempo, na druhou stranu nuda se rozhodně nekoná. Příběh nájemného zabijáka, který cestu samuraje bere vážně a svým způsobem jím opravdu je (až tak byl Whitaker výborný). To, co dělá, dává naprosto jasný smysl jemu, ale postupně i divákovi (snad až na to kradení aut, kde tu filosofii nějak nemůžu najít). A překvapilo mě na sobě samém, že jsem se na ono precizní vraždění těšil úplně stejně jako nad předčítání z knihy (ony ty myšlenky zdaleka nejsou tak banální, jak by na první pohled mohly vypadat). A dokonce i ten hip hop spolu s faktem, že všichni gangsteři koukají na animované blbosti, do tohohle filmu tak nějak patří. A ten symbolický závěr…no, snad si to Louie přečte a konečně pochopí. Tak zas příště Jime, protentokrát to budou silné 4*.

Vzhledem k tomu, že byla Hra bez pravidel natočena 4 roky po výborné Ikarii XB 1 a jen rok před ještě kvalitnějšími Nebeskými jezdci, měl jsem před zhlédnutím poměrně vysoká očekávání. Ta bohužel zůstala z velké části nenaplněna. Přitom začátek byl více než slibný. Ta nápaditost a profesionalita při úvodní loupeži mě okamžitě navnadila a předl jsem u ní jako kocour. O to víc jsem nechápal pozdější naprostý amatérismus zlodějů, který následoval záhy po ní. Jenže poté se mi přihodila podstatně zapeklitější věc. Nevěděl jsem komu fandit, resp. záporáci mi byli o dost sympatičtější než „ruce zákona“ (což nebylo, alespoň myslím, záměrem tvůrců). V případě „klaďasů“ to totiž byla co do kvality napsání postav dost mizérie. Takže ve výsledku film nad vodou drží Adamíra s Kryzánkem, postupně ale stále více Menšík (v roli možná nenápadné, ale o to lépe zahrané). A najednou je tu konec, který velmi dobře graduje, kvalitou je srovnatelný s již zmiňovaným úvodem, a já jen lituju nenaplněného potenciálu. Slabší průměr, bohužel.

„Tak... se zase uvidíme večer.“ Aneb na tom, co se vám zdá, nic moc není. Tedy alespoň do chvíle, než zjistíte, že přesně to stejné se zdá i někomu jinému...O těle a duši je opravdu netradiční romantika a nejen tím nadpřirozeným prvkem (mohli by to „fantasy“ z imdb přepsat i sem, ačkoliv je pravda, že časem se bez něj film dokáže obejít). Snímek si mě získával postupně, ale každou minutou intenzivněji, vlastně jsem to s ním měl podobně jako se samotnými hrdiny, ke kterým si také musíte nalézt cestu. Jejich vzájemné oťukávání bylo humorné, smutné, ale hlavně niterné, k čemuž přispívala i vynikající melancholická atmosféra. Nejde totiž o klasickou romantickou komedii, ačkoliv takové otázky u psycholožky, předehrávání vs. držení se plánu za každou cenu, hraní karet a další situace pobaví. A poučí, od teď k pornu už jen želatinové medvídky…pochopitelně z čistě „studijních“ důvodů, ehm. A konec je možná prostinký, ale ve své jednoduchosti krásný a pasující. Tak zas jednou nadhodnotím a těch slabších 5* přiklepnu. A moc rád.

Tohle natočil Řehořek? Podle scénáře Epsteina? Ve spolupráci s HBO? To jako vážně?! Neměl jsem zas nějaká přehnaná očekávání, prostě něco lehounce nadprůměrného (poněvadž zdejší hodnocení u novějších českých filmů už z principu neberu vážně), u čeho mi příjemně utečou 2 hodiny a tu a tam se zasměju. No, tak jsem se s očekáváním hrubě sekl. Jako komedie to nefunguje prakticky vůbec. Absence alespoň jediné zapamatovatelné hlášky je docela průser, i kdyby mělo jít „jen“ o tragikomedii. Párkrát jsem se usmál snad jen nad tím „nápaditým“ podplácením. Jestli to měla být satira, tak výsledek je dost banální a takřka nefunguje. Ústřední dvojka podvodníků je spíš nesympatická, naštěstí je tu alespoň Menzel a Roden, kteří sice nemají moc co hrát, ale i tak z toho mála jsou schopní něco vykřesat (škoda téměř nevyužitého Polívky). A ani technickou stránku nemůžu nijak zvlášť vyzdvihnout, těch pár vizuálních kousků je od Řehořka málo, jsem u něj prostě zvyklý na odvážnější a nápaditější práci. Celkově tedy pouhé 2*.

„Cheryl Deakinsová.“ - „Chilli Cilliano.“ - „Jak jsi mě poznala?“ - „To ta kombinace konopí a Old Spice.“ Podobnému typu amerických komedií se obvykle spíš vyhýbám, ale u téhle mě zaujalo téma, tak proč neudělat pro jednou výjimku. A originální (jakkoliv jednoduchá) zápletka dělá svoje, docela by mě zajímalo, kam až opravdu zacházeli skuteční „hráči“, jimiž se film inspiroval. Tag je docela střelený, mnohdy nápaditý, sem tam nabídne i nějakou tu povedenou hlášku. Škoda jen, že krom těch opravdu vydařených zde nechybí i ty méně vtipné. Humor tu je holt krapet jednodušší (no, místy vlastně hodně), ale měl jsem štěstí, že se mi na něj podařilo docela vhodně naladit. Asi i díky příjemným hercům, Johnson hraje sympatického magora jako obvykle (což kvituju), zbytek pánského osazenstva mi byl víceméně neznámý, vyřádili se tu ovšem všichni, včetně Rennera, který na mě v humorné roli působil nejdřív trošku nepatřičně, avšak své silné scény rozhodně měl. A konec byl též vlastně docela fajn. Hodnotím slabšími, ale přece jen ještě 4*.

Ta společnost je tak strašně útlocitná a netolerantní, vždyť co je špatného na pozvolna rozkládajícím se milenci, hlavně, že se mají oba rádi, resp. „lásku“ obstará ten z páru, který je ještě nějakého citu či pohybu schopen…Experimentální hříčka, ze které asi ne každému bude dobře, snímek bych spíš nedoporučoval, slabším žaludkům a hlavně milovníkům zvířat pak určitě ne (leda že by z nějakého prapodivného důvodu nenáviděli králíky…a kočky, ehm). Čekal jsem, že se víc zasměju (kouzlu nechtěného), ale film končil a já se uchechtl snad jen u nabroušené lopaty (na co mačetu, že) a filmového kritika v kině. V každém případě pojem „švédská trojka“ dostává díky tomuto snímku nový rozměr. A milovníci happy endů se dokonce dočkají i hrdinova orgasmu (opravdu groteskní scéna) a soudě dle té dámy s lopatou si přijde na své i v novém „rozpoložení“. Stejně mi ale přijde, že to bylo, abych tak řekl, „mnoho hnusu pro nic“ (snad mi tu výpůjčku Shakespeare promine…no, měl by, abych si ho nešel vykopat, ehm), takže 2* jsou maximum.

„Máma mě učila, abych si na postižené nedovoloval.“ Úvodní půlhodinka byla velmi dobrá, ale rozhodně mě nepřipravila na to, co mělo přijít po ní. Pak totiž začne skutečná jízda. Mnohožánrová, sluší se dodat, krátkým výčtem jde o sci-fi, thriller, akčňák a černou komedii, to vše namíchané ve velmi chutném poměru. Opravdu jsem nečekal, že to bude místy při tom všem napětí i sranda. A taky mi tenhle snímek pomohl si konečně(!) uvědomit, že bych si měl do budoucna víc všímat pod kterými filmy je vlastně podepsaný Leigh Whannell (krom Upgrade mně v hlavě rezonuje Saw, Insidious či Pašerák). Což mi definitivně docvaklo při nádherně zlomyslném a temném konci, který celkový dojem posouvá ještě výš. A taky už vím, že Stem je „kámoš do nepohody“ a opravdoví frajeři při cestě za pomstou nezamykají auta, ale vozíky. Nadhodnotím, avšak přiklepávám nadšených 5*. „Znovu ovládáš svoje tělo, Greyi. Doporučuji ti, abys odstranil všechny stopy tvé přítomnosti. Tím myslím i zvratky v umyvadle.“ - „Dobře, dej mi sekundu!“ - „Sekunda už uběhla...“

„Jak málo mužskýmu stačí ke štěstí. Za trochu laskavější slovo každá ženská mužskýho utáhne na vařený nudli. My jsme holt slabý pohlaví…slabý? To je slabej výraz.“ Moc hezky to pan oficiál Vavřinec Konopka shrnul…Velmi příjemná komedie, jedna z těch staromilských (dobovou atmosférou i stylizovaným jazykem). Místy možná trošičku šovinistická (nevtíravě a především neurážlivě), ovšem ve svých frcích dost často pravdivě trefná. A v neposlední řadě zábavná. Není to sice zrovna ten typ komedie, u kterého se klátíte smíchy, to byste byli na špatné adrese, ale ono to zase tak moc nevadí, protože máte potřebu se u ní stejně téměř pořád usmívat. O zbytek se už starají výborní herci, z nichž každý hraje s noblesou sobě vlastní. Pivec, Kemr, Medřická, Marvan…co jméno, to parádní výkon, i když je pravda, že Pivcův téměř neustále utrápený a nervózní Konopka přece jen nad ostatními vyčnívá. Celkově to vidím na slušné 4*.„Ráčej se posadit, neráčej stát, po práci chce se nám každýmu spát.“ - „Jéžišmarjá, vona mluví ve verších.“