major.warren

Pašerák není oscarový film, ale osmaosmdesátiletý Clint Eastwood se pořád drží nahoře, a jeho Earl Stone prostě baví. Ke Clintovi se ještě vrátím. Teď musím najít začátek. Před dvěma a půl roky jsem byl v kině na skvělém Sullym, pak měla přijít Paříž 15:17, ale prostě jsem ji prošvihl, a když jsem se v létě dozvěděl o chystaném Pašerákovi, nemohl jsem se dočkat. Jestli si někdo sliboval akční podívanou, má zajisté smůlu. Ale podívanou s humorem, napětím a city dostane i velký skeptik. No, co říct, než jen to, že Clint je prostě borec. Pašerák má totiž všechno, co Clintův film mít má. Hlavní samotářský hrdina Earl Stone, jehož předobraz Leo Sharp a jeho příběh má prostě vnitřní sílu, se kterou umí Clint Eastwood jakožto patriot a veterán skvěle zacházet. Earl Stone je v podání Nicka Schenka postava, k níž její rodina nechová zrovna největší sympatie. Starouš Earl, který nemá ve svém vyjádření a upřímnosti žádné zábrany diváka prostě dostane. Není to žádný svatoušek. Jako vždy samotář, jehož vztahy s rodinou jsou po dlouhá léta nefunkční a jehož minulost sahá do dob zabíjení a zlých časů. Rýpne si do Mexičana i černocha, je veterán z Koreje, a snaží se napravit své dávné činy. A hlavně má srdce. Takový je Earl. Nejvíce blízký mu dle mě je Will Munny z Nesmiřitelných a sám Pašerák má některé převzaté prvky z tohoto snímku a minimálně styl vyprávění a příběhu. Eastwood jede na své koleji, především svým rýpavým humorem na adresu menšin či členů kartelu, a také jemně kýčovitým, avšak přirozeným emočním vyjádřením citů. A pak má napětí, skvělé herce včele s režisérem a jeho filmovým "synem" Bradleym Cooperem a s krásnou epizodní roličkou pro legendu Andyho Garciu, kterého jsem moc rád zase viděl, krásnou emoční hudbu Artura Sandovala , drsnou westernovou atmosféru a jednoduchost. Pašerák je prostý snímek, který vás však zaujme od samého počátku. Příběh je hodně dobrý, a i když divák od začátku tuší, co se bude dít, děj sleduje s nadšením. Vůbec jsem se nenudil, film mě chytil a nepustil. Motivy s auty či květinářstvím krásně doplňují atmosféru příběhu. Clint po dlouhé době vyměnil Toma Sterna za Yvese Bélangera, který se však kamery zhostil na výsost dobře. A celkově snímek vizuálně i výtvarně fungoval. Když vidím v titulkách staré známé jako Joel Cox či scenárista Nick Schenk jsem prostě nadšen, jak s legendou Clintem drží soudržnost i po letech. Především spolupráce se Schenkem Clintovi svědčí. Podávají nám totiž snímek hodně dramatický, ale zábavný a přirozeně vtipný, ať už se jedná o Earlovy dialogy s pašeráky, tak jeho zpěv za jízdy, a baví i vysvětlivky jako "osmá jízda." Chybí snad jen uplivnutí, které od Clinta vždy čekám. Herecky není co vytknout. Bradley Cooper září a není mu co vytkout. Potěší jak Garcia tak Laurence Fishburne či Clintova dcera Alison. Clint zde vítězí nad režisérem jako herec. Nebál bych se mu udělit nominaci za herce v dramatu na Golden Globe. Nejde tu jen o věk naší legendy, ale o výsledky, které svými filmy přináší, a Pašerák dokazuje, že Eastwood prostě pořád umí, a že se na něj pořád čeká. Já si po včerejšku znovu uvědomil, jak moc ho mám jako tvůrce rád a jak moc je pro mě jeho tvorba důležitá, protože on byl můj dětský hrdina. Clint Eastwood na koni, mizící se sluncem v zádech. Pašerák mě rozhodně nezklamal, a Clint mi prostě zase dokázal, že je mým nejoblíbenějším tvůrcem. Pašerák není oscarový film, ale rozhodně se ho nebojím zařadit mezi nejlepší filmy loňského roku, protože osmaosmdesátiletý režisér natočil za minulý rok dva filmy, z čehož minimálně jeden je opravdu dobrý. A moc se těším na příští film:-). Clint Eastwood a Ennio Morricone, dva největší muži současného filmu, kteří prostě nikdy nebudou zapomenuti. Už aby se spojili! 75% a krásné čtyři hvězdičky. Nejlepší scénu nedokážu určit. Ale prostě všechny, které vede starý Earl Stone. A finále, proč ne?

Maléna má krásný příběh i silné téma, ale od Tornatoreho se čeká víc než jen výplňková snůška chlapeckých snů. Monica Bellucci film bezpochyby táhne svou krásou, ale z hereckého hlediska nemá příliš mnoho prostoru. Chvíle hrozící nudou či stereotypem naštěstí zachraňuje přenádherná Koltaiova kamera, Morriconeho hudba a v neposlední řadě i Tornatoreho režijní poetika. Je to pěkné, klukovskou nostalgií provoněné vzpomínání, do kterého se divák s chutí a láskou ponoří, ale strhující účinek režisérovy "Legendy o 1900" či "Nejvyšší nabídky" se sotva dostaví. 7/10.

České lvi jsou rozdány. Z 14 typů jsem správně odhadl 8, což ujde, ale uznávám, že těsně před vyhlášením vítězů jsem typy obracel na skutečné vítěze (viz. střih, hudba). Jsem moc rád, že vyhrálo Všechno bude. Olmo Omerzu už je náš režisér, definitivně:-). Všechno bude byl nápaditý film, o svobodě a nespoutanosti. Moc potěšila cena za střih, vedlejší herečku pro Elišku Křenkovou a mladého "Heduše." Ceny byly rozdány spravedlivě. Že Toman a Jan Palach či Zlatý podraz nic nevyhráli, nevidím v tom žádný velký problém. Nevadí mi, že čtyři ceny vyhrál Havelkův Hastrman, plus po jedné ceně pak pohádka Čertí brko, Švankmajerův Hmyz a hlavně jedna krásná cena za Domestik, který si cenu za zvuk zasloužil. Večer byl v dobré atmosféře. Václav Kopta se role moderátora zhostil dobře. Byl to večer filmu, a ne politických narážek. Předávající byli skvělí, hudba také. Celkově bych dal večeru 75%. A jsem rád, že akademici pochopili, že mají oceňovat filmy, a ne témata:-).

Roma. Prostě dobrý film. Yalitza Aparicio si jde pro Oscara, stejně jako režisér Cuarón. Jestliže Netflix někdy vyprodukoval opravdu velký film, pak je to Roma, kterou jen těžko v dohledné době něco překoná. Děkuji za uvedení v kinech, byť je neskutečná škoda, že se Roma na velkém plátně (kam jasně patří) promítá jen omezeně. Doufám, že Netflix bude v budoucnu v kino distribuci pokračovat; rozhodně na to má. Roma je upřímným příběhem z dětství, kde se hlavním východiskem stávají vzpomínky na Mexico City 70. let a vyrůstání v nepříliš funkční rodině. Cuarón své "autobiografické" vyprávění nazírá zejména pohledem jedné konkrétní postavy, služky Cleo, jež ho i jeho sourozence částečně vychovala. Skrze dívčin osud sleduje situaci rodinou, tak i tu politickou. Režisér přesto ani jedinkrát nesklouzne ke zbytečnému vysvětlování, natož k laciné efektnosti. Cuarón raději vypráví; kouzelně, přirozeně, výjimečně. Snímku vévodí úžasná černobílá kamera a také skvělý zvuk. Zajímavé je, že během celé 135 minut dlouhé stopáže film pracuje s téměř totální absencí hudby. Roma nemá přesně daný příběh, žádnou strukturu v ní nehledejte, je spíše nahlédnutím do života obyčejných lidí a jejich každodenních strastí i radostí. Přesto vás od začátku do konce naprosto pohltí. Alfonso Cuarón si tento film natočil především pro sebe (a své milované blízké). O to větší radost mám z jeho univerzálního dopadu a ohromné filmařské úrovně. Cuarón opět dokázal, že je jedním z nejlepších režisérů dneška. Vrcholná scéna na pláži je nesmírně působivým momentem, který Vás dožene k slzám. Mexická kinematografie vzkvétá, Roma, v čele s Cuarónem, je její současnou královnou. U mě 85%. Tři Oscary za nejlepší kameru, režii a zahraniční film.

Skleněný pokoj je výtvarně překrásný, ale emočně a scenáristicky je zcela prázdný. Je mi líto, ale je to bohužel tak. Nic moc jsem od filmu nečekal, ale tak nějak jsem věřil, třeba jen v malý zázrak. A nic. Začnu od začátku. Film je v angličtině. To jako Čech v tomto případě s tak domovským tématem nemůžu ustát. Na druhou stranu chápu tvůrce, že to chtěli usnadnit v rámci předlohy a zahraničních aktérů, a na druhou stranu s dabingem by to asi taky žádná sláva nebyla. Takhle si na jednu stranu mohl český divák udržet odstup. Ale je to správně? Julius Ševčík není hloupý, ale prostě nemá cit pro režii. Masaryk byl dobrý film. Na dvanáct lvů neměl ani náhodou, ale špatný taky nebyl. Kdyby byl Skleněný pokoj režijně na úrovni Masaryka, hned by bylo mé hodnocení o pět procent vyšší. Ševčík se věnuje prázdným a zbytečným záběrům, herce nevede dobře, emočně je ždíme, tak, že ve finále z toho nic není, a že ani sexy scény nestojí za moc. A snaží se opět o příliš velké umění, což se vůbec nevyplácí. Herečky a herci jsou ufňukaní. Nejlepší výkon podává náš Roden, coby architekt Von Abt, a za ním pak ze začátku Carice van Houten, která si vcelku drží hereckou úroveň, ale jinak nic moc. Hanna Alström neselhává a ani nehraje vyloženě špatně, ale nemá v sobě emoční prostor, který by její postava Liesel dost potřebovala. Plus dobrý Karel Dobrý, "Luďan z Mostu" taky potěšil, i když neřekl ani slovo, a zbytek fakt nic moc. Nikdo krom Rodena nehraje uvěřitelně. Jejich emoce jim divák zkrátka nevěří. Největší problém je jako vždy ve scénáři. S rozpočtem 80 milionů se to mělo vypiplat k nepoznání a od základů. Kdyby to Julius zkusil sám, mohlo to být lepší. Knihu Simona Mawera jsem nečetl, ale vlastně si cením jeho nápadu, a je dobře, že se o naše dějiny zajímají zahraniční autoři. Když se nepočítá změnění jmen postav a pár svých autorských nápadů, tak dal svým dílem o naší zemi zase slyšet. Ale scénář nefunguje. Nevím, jak moc je knize věrný, ale prostě nemá hlavu ani patu a snaží se o ohromné umění. Jede pořád dál, přes všechno dohromady. Od Němců, přes nějakou hloupou dívku Katu, o které nám neřekne vůbec nic, po komunisty, až se najednou objevíme v roce 1968, a to už divák buchne. Nějaké body obratu tam jsou, ale prostě nám tahle forma zpracování tak zajímavého příběhu nic moc neřekne. Andrew Shaw se snažil, ale měl si radši nastudovat Syda Fielda. Film pořád fňuká, a neřekne nám nic zajímavého, co by příběh posunulo skutečně kupředu. Nic o postavách. Místo toho se věnuje zbytečnostem, jako je úvodní scéna cesty do Milána, která je dělaná jen pro efekt, a podobných vylomenin ze strany Ševčíka se najde více. Co snímku nelze upřít, je hlavní postava - Vila "Landauer" (Tugendhat), která opravdu funguje, i když by si zasloužila mnohem více prostoru, avšak finální scéna se svítící zdí je opravdu výtečná. Obraz a světlo jsou prostě na nic. Julius jim dává až moc prostoru a příliš jasné osvětlení, které k tomu možná patří, mi tam nesedlo. Ale za to může fakt, že dnešní obraz filmů mě sám moc neoslovuje. Vizuálně je Skleněný pokoj však nejsilnější. Martin Štrba získá lva za kameru. Nádherné záběry. Kostýmy paní Štrbové jsou úchvatné, stejně jako zajímavá scénografie pana Býčka. Hudba také není špatná, a i když je stejně jako scénář příliš melodramatická, tak atmosféru utváří prostě dobře. Cením si toho nápadu a snahy. Za to je pět procent nahoru. Vila Tugendhat je národním klenotem, který si svůj film zaslouží. Ale teď je 80 milionů v čudu. Bierman se Ševčíkem to prostě nezvládají. Byly tu větší průšvihy, ale tohle je prostě škoda. Mohl to totiž být výtečný film. 55% a tři slabé hvězdičky. Nejlepší scéna je asi na letišti, i když do děje jinak moc nezapadá, a pak scény osamělé Hany ve skleněném pokoji.

Francouzská klasika z pera tvůrce Bezva finty i Muže z Acapulca. Veber z toho navíc udělal i chytrou krimi s krásným dramatickým podtextem a hlavně skvělými aktéry. Gérard Depardieu (Kentán) předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů a Jean Reno (Ruby) od něj není příliš daleko. Společně tvoří jedinečnou dvojku, která se skvěle doplňuje. Drž hubu! je komedie, která vždycky pobaví a zároveň i dojme. Důkaz, že Francouzi filmy točit umí. Tenhle film nemá chybu!

Psycho je Hitchcockovo mistrovské dílo! I po letech zůstává duševně nemocný Norman Bates (Anthony Perkins), sprcha, Hermannova hudba a drásavé záběry nepřekonatelným dílem světové kinematografie, které určitým způsobem proměnilo styl natáčení i vnímání filmů. Nejspíš vůbec nejlepší horor, co byl kdy natočen, srovnání snese snad jen s Kubrickovým Osvícením. 100%. Alfred Hitchcock byl opravdový génius a velký průkopník filmu!

Doba ledová je jeden ze základních filmových kamenů mé osoby. Poslední dobou si pouštím filmy, na kterých jsem vyrůstal, a které mě do světa filmu zasvětili. Mám totiž pocit, že poslední dva až tři roky se soustředím a příliš upozorňuji na pro mě nové či novější snímky, a na starou "rodinnou" klasiku (viz. animáky, Bond, westerny), nějak zapomínám. Doba ledová je jedním z mých nejoblíbenějších filmů a asi žádný jiný animák mě nedostal do takového ohromení jako právě tenhle. Všechny díly jsou skvělé. Já vyrůstal na jedničce a dvojce, trojka byla můj první kino zážitek v životě, pak jsem jí dlouho neviděl, a dostal čtyřku, která je též skvělá a pak se vrátil ke trojce, a pak přišla pětka. Složité, ale je to tak:-). Dodnes jsem uchvácen úvodní scénou, kdy Scat dopadne z výše na tuhou zem, postaví se a náhle ho zašlápne mohutná noha mamuta. Scat je jen jedním z hromady mých zvířecích hrdinů. V první řadě je tu Manny. To je základ mých filmových postav. Osamělý, tajemný, trochu nerudný, ale dobrácky mamut s podivnou minulostí. Pak Sid, to je druhý kámen. Dobrácky lenochod, kterého nikdo nechce a zakončíme to Diegem, který bojuje tak nějak sám se sebou. Plus úchvatný příběh, který až dojme k slzám. Saldanha s Wedgem natočili vynikající film, který tu bude pro všechny tu bude kultem pro všechny děti navždy. Originální, chytrý, důmyslný, a lidský, ba ohromný. Například sekvence, kdy jde Manny proti dvěma nosorožcům je úchvatná. Sid je perfektní postava a Diego správný mručoun. Skoro až s údivem si člověk řekne, jak se tihle tři můžou dát dohromady. A příběh je tu. Tři zvířata jdou vrátit člověka v době ledové. To je nádherný základ pro další díly:-). Animace je výborná a hudba Davida Newmana filmu dodává neskutečné kouzlo. Nejvíce pronikne ve scéně, kdy Manny stojí před pomalovanou zdí v jeskyni a poté v samotném finále. Pro mě navždy jeden z nejdůležitějších snímků, který vždycky vyzdvihnu. A nebudu mu ani dávat nějaká procenta. Prostě nejlepší možné hodnocení. Přenádherný snímek, který měl získat Oscara. Nejlepší scéna je klouzačka a nejsilnější pak boj s nosorožci a finále.

Casino je Scorseseho strhující příběh na pozadí kriminality Las Vegas, ale je příliš rozsáhlé. Neškodí mu ani tak forma vyprávění, mísící se s komentováním z pohledu De Nira a Pesciho, jako jeho rozsáhlost. Kdyby byl snímek zkrácen o půl hodiny, prospělo by to, ale Scorsese si s dlouhými filmy poradit vždy uměl. Casino není klasická gangsterka, ale úspěšně a stylově navazuje na předchozí Scorseseho Mafiány a ostatní krimi snímky a zároveň se zde znovu sešli Scorsese a italský autor Nicholas Pileggi, a znovu společně využili potenciál skutečného příběhu, obměnili jména a vrhli se na to. Režijně se Martinu Scorsesemu nedá nic vytknout. Jako vždy používá svůj autorský styl vyprávění, skvěle pracuje s vizuálem a hudbou, perfektně vede herce a příběh vypráví zajímavou formou. Největší škoda je obsah scénáře. Příběh sám je hodně strhující a osobní, a ještě podložen neutichajícím násilím a nelegalitou. Osobně jsem vlastně čekal úplně jiný film, nebo lépe řečeno zcela jinou formu a obsah. První hodina je hodně dlouhým rozjezdem, který však De Niro s Pescim perfektně komentují a zasvětí nás do podniku Casina. Druhá hodina, kde dojde ke zvratům s Rothsteinovou ženou Ginger je dobrá, ale příliš zdlouhavá a rozsáhlá. A poslední třetí část je doslova epická. Nabere rychlost a nepustí dokud v titulcích nezačne znít Delerueova úžasná hudba. Nejde o klasickou gangsterku. To je hlavní, s čím se musí počítat. Násilí a kriminalita v podání Scorseseho režie je zde jako vždy neskutečné. Ale osobní pohled snímku o zradě, přátelství a penězích přinesou až herci. Robert De Niro je jako vždy výborný. Jeho Sam "Ace" Rothstein je nejkladnější postavou snímku a stejně taky i svou lidskostí a touze po lásce k neméně skvělé Sharon Stone, jež Ginger zahrála výtečně. Její počáteční půvabné sekvence, kde díky svému šarmu a eleganci diváka odzbrojí, se náhle změní v drsnou manželskou krizi, zradu a touhu po penězích zakončenou tvrdým zásahem policie. Ale snímek netáhne ani jeden z aktérů. Herecky vévodí Joe Pesci coby Nicky Santora, který tentokrát De Nira herecky přebil. K jeho výkonu se nedá dodat vůbec nic. Jeho monology a dialogy podložené skvělým Prágrovým dabingem jsou nezapomenutelné a Nicky je výtečně napsaná postava a opravdový mafián. A není divu, že skončí špatně, protože divák katastrofu cítí od chvíle, kdy se na scénách objeví dvě postavy. James Woods coby Gingerin bývalý pasák, a italský obchod, coby jedna velká postava, otočí příběh naruby. Robert Richardson se Scorseseho náhledem na vizualitu skvěle ladí, a jeho dlouhé rozsáhlé záběry na Nevadskou poušť a důkladné sekvence v casinu, kde si všímá nejrůznějších detailů jsou nezapomenutelné. Stejně tak výběr hudby velmi ujde. Kostýmy a drahá výprava dotváří celkový obraz boháčského života, o kterém divák neví, zda by chtěl takový život mít ve skutečnosti, či ne. Martin Scorsese je velký režisér a Casinem si rozhodně ostudu neudělal. Jeho rukopis je cítit každým záběrem. Některé scény jsou vyloženě navíc, ale zase dotváří atmosféru, především v osobním příběhu De Nira a Stoneové, a dá se pochopit, že režisér jako je Scorsese měl důvod je ve snímku ponechat. Ale obsah je napsán až tak rozsáhle, že i scény, které tam vyloženě patří, by divák raději vynechal a nezbavuje se pocitu, koukat na čas. Mám pocit, že když bychom se podívali na Leoneho Tenkrát v Americe a na Casino, Leonův snímek vám uteče rychleji. Ale Casino je stejně jako jeho film silně osobní podívanou s výtečnou atmosférou a vyjádřením. U mě 75% a pěkné čtyři hvězdičky. Nejlepší scény jsou dle mě ty finální.

Medvídek, i přes své dosti rozporuplné hodnocení zůstává jedním z mých nejoblíbenějších českých filmů. Znám ho asi od stejné doby, co Pelíšky a prostě mě to jednou chytlo až už nepustilo. Hřebejk zde ještě pořád drží určité režijní kvality a i Jarchovského scénář stojí za to. Poetický název bohužel přebývá tragikomický obsah, a forma, ale rozhodně zaujme. Jiří Macháček film herecky táhne a je perfektní. Celkově se hercům nedá nic vytknout. Vilhelmová s Geislerovou jedou na jedné koleji, stejně jako Macháček s Luknárem. Kdo je, ale pořád trochu jinde je Trojan s Burgerovou a hlavně Klára Issová. Plus dvojice Menzel/Křesadlová, to se Hřebejk opravdu trefil. Příběh je to dost originální, a nevadí mu ani linie vyprávění, kdy dojde ke zvratům v každé části linie. Naopak vyprávění je skvělé, ale když se pak ke konci začne vše opakovat znovu a znovu, už se divák začíná ztrácet a neví co si o postavě výjimečného Trojana moc myslet. Je to příběh o tajemstvích, vztazích a manželství. A taky o pár dortech s medvídkem, který v tom všem hraje krásnou vedlejší přídavnou kolej. U mě 70% a krásné čtyři hvězdičky. Rozhodně to lepší z Hřebejkovy současné tvorby. Nejlepší scéna je pro mě asi hádka Menzela s Křesadlovou, a pak pár úvodních scének s Trojanem a Macháčkem.