major.warren

Takže, závěrečný díl Mostu! se prostě povedl. Kolečko s Prušinovským celý příběh krásně zakončili. Finální díl je nejvíce lidský z celého seriálu. Stejně jako skutečně od srdce prezentovaný proslov Martina Hofmanna na pohřbu. V tomhle díle se spojily všechny tábory. Konec Kolečko s Prušinovským dobře vymysleli a ještě si nechali zadní vrátka pro pokračování, ale jak se říká, nejlepší je v nejlepším přestat. Most! je jeden z nejlepších seriálů, co jsme kdy vyprodukovali. Nejen pro své hlášky, ale i svou poetiku, která se tu vycítit dá. Závěr je plný posledních zvratů, udobření a vrácení do starých kolejí ve městě Most. Finální sekvence s pohřbem a farářem je jedinečná. A všechny scény tu stojí za to. 85%

Žádný jiný film snad nikdy nedokázal hovořit tak vtipně a půvabně o tak vážných věcech a v závěru diváky dovést k slzám. Roberto Benigni je z rodu herců, kteří se jednoho dne rozhodli postavit se za kameru a všem okolo dokázat, že jsou za ní stejně dobří jako před ní. Spousta z nich vzbudila posměch. Ne však Benigni, který i kdyby už nikdy neměl natočit nic jiného (a že se mu ne vždycky zrovna všechno vydařilo) se tímto filmem navždycky zapsal do srdcí filmových diváků. Jako první si totiž uvědomil, že o hrůzných věcech je třeba vyprávět s nezdolným optimismem i nadhledem, a teprve tehdy bude jejich účinek na diváky stoprocentní. Život je krásný je především o nápadu a síle umělce něco sdělit a přitom nenudit. Krom úžasného Benigniho zaujme zejména charismatický Horst Bucholz v jedné ze svých posledních rolí. 85%. Nejlepší scéna je jednoznačně překlad táborového řádu a samozřejmě i krásné finále. Abbiamo Vinto!

Tak to je nejdramatičtější díl. Návrat Romana a skinů. Z "Ády" se zapalovačem, jak mučí Frantu, z toho fakt šel strach. No a pak náběh na rozuzlení. Tonda s Blankou, cikáni zachraňují Severku, a Čočkin, tak to je kapitola sama o sobě. 90%

Až vyjde měsíc je roztomile svérázná komedie od Wese Andersona, která baví a jen tak nepustí. Až vyjde měsíc se vyznačuje hned několika znaky, podle nichž již tradičně rozpoznáváme filmy Wese Andersona; skvělý scénář, specifický obraz, symetrická kamera, výborné herecké výkony, zejména skvělý Bruce Willis v roli osamělého šerifa. Anderson tentokrát vypráví o lásce, ale tak volně a nápaditě, že bychom film sotva zařadili mezi zástupce romance. Příběh se odehrává na malém ostrově, hlavní hrdinové jsou děti (Sam a Suzy), outsideři, kteří naleznou vzájemné porozumění a rozhodnou se společně utéct ze svých nešťastných životů. Když se náhodou vyskytne problém, dvojice ho odstraní se stejnou jednoduchostí jako jiní dýchají. Nápad s vypravěčem je úžasný, přesně takové drobnosti filmu pomáhají. Až vyjde měsíc je neskonale kouzelný film a rozhodně jej doporučuji. Wes Anderson je zkrátka génius. Nejlepší scény jsou dopisování, tanec Sama a Suzy, blesk a finální sekvence v bouři. U mě 80% a čtyři hvězdičky.

Díl, který otočil směr seriálu jinam. Všechny zvraty a body obratu skončili tady. Teď už je čas to nějak ukončit:-). 85%. Nejlepší je strhující finále.

Ve Spoutej mě! nám Pedro Almodóvar podává španělskou telenovelu. Ale i tak může vzniknout krásný film. Almodóvar ví přesně, co chce. Jede si svůj příběh, který je stejně dojemně vtipný jako tragický. Film táhne výtečný Antonio Banderas v roli ukázkově narušeného jedince Rickyho. Victoria Abril pak představuje bývalou pornoherečku Marinu okolo níž se celý příběh točí a vedle Banderase rozkošně ladí. Poetiku poté vytváří Morriconeho hudba (zejména v závěru filmu). Spoutej mě! je vskutku typický Almodóvar: pestrý, nekonvenční, provokativní, černohumorný. Finále, kdy se z filmu stává prosluněná romance, je opravdu španělsky laděné. Spoutej mě! je velice zvláštní snímek, ale zvláštnost a genialita si meze nekladou a Pedro Almodóvar mi dokázal, že opravdu umí. Je to specifický tvůrce a velký vypravěč. 70% a krásné čtyři hvězdičky..

Jiří Mádl a Alois Švehlík s mladým Vietnamcem na střeše dokazují, že to pořád jde. Na film Jiřího Mádla Na střeše s Aloisem Švehlíkem jsem se už dlouho těšil, ovšem kvůli úmrtí Jana Třísky jsem se bál, že film vůbec nevznikne. Podotýkám, že Na střeše je můj vůbec první film roku 2019, i když mohl být v premiéře už v létě (nebýt úmrtí Igora Hnízda) a na lvy soutěžit už za měsíc, ale nyní si tak budou Alois Švehlík a Jiří Mádl muset na svého českého lva ještě rok počkat:-). Na střeše je totiž vynikající a Tříska se musí tam nahoře usmívat a cením, že mu film v duši věnovali. Jirka Mádl, který mi kdysi podepsal fotku, natočil perfektní dramatickou komedii na úrovni Lepší už to nebude či klidně i těch Nedotknutelných. S prvním srovnáním je to skvělé, s druhým tady chybí trochu té dramatičnosti. A to ne ani tak v příběhu, jako v dialozích, které měl Jirka, především u profesora Rýpara udělat trochu tvrdší. Přeci jen ta lítost, kdyby Song skočil...no nevím nevím, a hlavně to, že si k sobě vůbec nehledají cestu, prostě se to stane a konec, ovšem pak by to zase možná ztratilo svou komediální upřímnost a lehkost. Ale trochu dramatičnosti v dialozích mi tam prostě chybí. Ovšem z hlediska dramatické komedie, já opravdu nemám moc co vytknout a jsem rád, že se podobný film v české kinematografii ještě pořád najde. Alois Švehlík Třísku nahradil skvěle a jde si pro lva. Výkon závěru kariéry:-). Jeho profesor je vtipný, tvrdý, upřímný, duchaplný, inteligentní, a ta gesta, to Švehlík prostě umí. Duy Anh Tran též skvěle doplňuje ústřední tandem a teda jede jedna báseň. Plus pár obličejů jako Jastraban, Dyk, který situaci pořádně zamíchá, ruská dívka či skutečný syn David Švehlík jsou nepostradatelnou součástí příběhu. Jiří Mádl vévodí zase scenáristicky. Režijně je ještě co zlepšovat, ale scénář, opravdu palec nahoru. Mádl skvěle pracuje s vizualitou, herci a skvostnou hudbou Reného Rýpara, možná trochu hůře se střihem, dialogy jsou umírněné, stejně tak samotný příběh a humor. Mádl by se v budoucnu měl držet svého autorského stylu, protože je vidět, že s ním dokáže vyrobit nádherné věci a plně ho využívá. Srovnávat něco s Gran Torinem, to bych úplně nedělal. Tady to s tím má společného možná trochu nerudného dědka a jednoho Vietnamce. Nepovažujte tenhle film za drama, jinak budete možná zklamaní, protože čisté drama to opravdu není. Je to drama-komedie, kterou bych pouštěl od rána do večera, s prominutím českým tvůrcům, jejichž filmy si hrají na komedii, leckdy dramatickou a jejichž tvůrci si myslí, jaké mají hlášky a humor. Ale opravdu nemají. Halda výmyslů, to je bohužel status dnešní české komedie, ať už romantické, tak podobně dramatické. Tohle je ukázka perfektního scénáře, skvělého obsazení, vše dělané s citem, jemností, žádný pokus o vtip, a když tak suverénně, a s tím, že ví kdy v čem přestat. Pro mě i pro Mirku Spáčilovou, zatím český film letošního roku, který, bojím se, že už nic nepřekoná. Ale nevadí. Stačí vidět v kině jeden takový film, abyste pochopili, že to pořád jde. Když je Mádl Na střeše, tak se to rovná 75%. Nejlepší scénu nedokážu určit, ale rozhodně podotknu scénu s policií, lasagnemi a večeří. Takže ty nejvtipnější, ale to je jen hrst dobrých scén z tohoto filmu. Konec není epický, ale i tak se dá:-).

Eda a Chánov United. No, co dodat. 85%. Vy kokote, ty vole:-).

Mé jméno je Nikdo je pro mně jedním z nejpříjemnějších lehce komediálních a přitom stále nelítostných westernů. Poetika muže, jehož jméno je Nikdo je přední složkou filmu, která skvěle funguje.Terence Hill hraje výtečně. Když tasí, nemá se mu kdo vyrovnat. Henry Fonda a jeho Jack Beauregard je zase typický a slušný hrdina se ctí a přesnou muškou. Hill film vede, ale Fonda předvádí též úchvatný výkon, jako ostatně vždy. Pár známých tváří jako Jean Martin či Geoffrey Lewis doplní obsazení a je vymalováno. Dohled Sergia Leoneho je cítit z každého záběru. Tonino Valerii se režie ovšem zhostil velmi dobře. Gastaldi zase vymyslel krásný půvabný příběh, který ovšem v některých až příliš komicky laděných scénách neúplně funguje. Když je tu dramatika na komickém pozadí, ještě se to dá, ale když některé scény mi tam prostě nesedí. Myslím, že tenhle western mohl dramatičtější. Ovšem dramatickou složku zachovává úžasná hudba od maestra Ennia Morricone. Hlavní vtipné a poetické téma je úžasné a vede celý film, téma The Wild Horde je geniální a ostatní témata převzatá z Tenkrát na Západě sedí též úžasně. Rozhodně tohle není komediální western jako typické Hillovky a Spencerovky, protože napětí a tajemnost z toho v některých scénách přímo srčí. Např. scéna na hřbitově a scéna s divokou bandou na samém konci filmu. První půlka jede skvěle. Úvodní sekvence, pak on nádherný Hillův úsměv ve vodě a tak dále. A samozřejmě úžasné dialogy mezi ním a Fondou. Druhá část je prostě slabší a mě osobně moc nenadchla. Mé jméno je Nikdo je ovšem velice příjemný snímek, který si vždy rád pustím. Když chce mít člověk dobrou náladu a chce western, a nechce ani nelítostný ani příliš "slizký" western, pak vždy potěší Nikdo a Jack Beauregard, jejichž příběh je příjemný a má moc hezký konec. U mě 70% a čtyři hvězdičky. Nejlepší scény jsou na hřbitově, s divokou bandou a setkání Hilla a Fondy v titulcích.

Asi zatím nejslabší díl, ale pořád prdel a ten konec u zpovědi, to je scéna.