progression

Hodně zajímavý a obsažný dokument o legendární autorce a interpretce Joni Mitchell. Přiznám se, že z té spousty vznikajících hudebních dokumentů až tak moc nemusím ty, kde hudební ukázky jsou spíše na vedlejší koleji, spousta všemožných "mluvících hlav" trousí svá moudra, postřehy a "odborné" rozbory a kritiky a ústřední postava se v dokumentu jen tak mihne, aby se neřeklo ...  U tohoto dokumentu je ale všechno jinak a funguje to dokonale. Těch hudebních ukázek tam sice až tak moc není, ale to se dá omluvit omezenou stopáží dokumentu. Těch "mluvících hlav" je méně a převažuje "mluvící hlava" ústřední postavy dokumentu. Navíc v různých časových obdobích, takže dokument vypovídá zajímavě o její hudební kariéře a obsahuje i mnoho z jejího osobního života. Dozvíme se jak mnoho zajímavého z jejího mládí, pro její hudební kariéru možná klíčové vystoupení na festivalu ve Woodstocku, absolvování turné s formací čtyř superhudebníků CSNY - Crosby, Stills, Nash and Young, o jejím intenzivním vztahu s Grahamem Nashem, který předtím působil v rovněž velice úspěšné kapele Hollies, o její rozsáhlé diskografii (nejvíce ceněna je asi deska "Blue", ale těch výborných alb stvořila daleko více i s přesahy do jiných hudebních stylů), o jejím hodně neobvyklém ladění kytary, o ranách osudu, které ji v životě potkaly a mnoho dalšího z jejího osobního i profesního života. Nemůžu si pomoci, ale myslím, že šedesátá léta (myslím tím roky počínající šestkou) byla možná vrcholem hudby (a nejenom hudby), která přinesla velkou spoustu písní i interpretů, kteří se stali "nesmrtelnými). A podobný boom byl tehdy i u nás. I když ty "politické podmínky" byly trochu odlišné : protesty proti válce ve Vietnamu, JFK resp. "postupné uvolňování u nás" s pozdější internacionální pomocí Velkého Rudého Bratra v srpnu 1968 :-(  Ale kvéry i tanky v tom hrály v obou případech významnou úlohu a jak můžeme sledovat v přímém přenosu, stejnou úlohu hrají bohužel i nadále ...

Vynikající dokument o profesorce Věře Hofmanové, vyjímečné ženě všestranně vzdělané, s mnoha různorodými koníčky, ale především ženě ryzích lidských vlastností, které dříve bývávaly samozřejmější a která přes všechno, co ve svém bohatém životě dokázala, nikdy neztratila skromnost a pokoru. To už tak bývá, že ti, kteří toho dokázali nejvíc, bývají nejskromnější a dost často pro širší veřejnost neznámí. Přesný protiklad té druhé kategorie, kteří to co jim schází z jejich schopností musejí naopak dohánět "zviditelňováním per huba" , nesplnitelnými sliby, přifařováním se k veřejným penězovodům a co možná největším zviditelňováním se v médiích (nehodící se škrtněte), přestože té první kategorii mnohokráte nesahají ani po kotníky. Paní profesorka učila mnoho let děti v zapadlých oblastech Moravy, v Brně jako "persona non grata" nesměla. Mezi její největší koníčky patřilo už od mládí psaní. Psala povětšinou do šuplíku. Kvůli přirozené skromnosti její tvorba byla podle ní stále nedokonalá. Jenže pro to psaní měla neuvěřitelný talent a schopnosti, které dlouho ležely ladem. Něco málo ze své tvorby později vydala pod různými pseudonymy,, protože díky jejím pevným názorům by jí samotné v tehdejší době samozřejmě nic nevydali. Pro širší veřejnost byla objevena (lépe řečeno její pseudonymu Květa Legátová) až po uvedení velice úspěšného filmu Želary, zfilmovaného podle její povídky "Jozova Hanule" a posléze i vydáním povídky (s dalšími dotisky). Psala o prostředí, ve kterém dlouhá léta žila a které důvěrně znala a vzhledem k jejímu nenapodobitelnému bohatému a košatému jazyku patří její (pozdě ale přece objevené) dílo ke klenotům československé literatury 20. století. Ocenění se dočkala až na samém sklonku života a díky své skromnosti stejně většinu honorářů rozdala potřebným. Ve filmu o ní obdivně mluví i její žáci a z celého dokumentu vyplývá, že naprosto zaslouženě. Škoda, že takovýchto vyjímečných osobností není u nás daleko více - anebo se o nich neví. To by asi to naše "couvání ke světlým zítřkům" :-) nevypadalo tak jak bohužel vypadá ... Dost mne překvapuje, jak málo hodnocení má tento vyjímečný dokument, i když hodnocení jsou vesměs velice vysoká a myslím, že tento dokument opravdu stojí za shlédnutí. I když ústřední postava dokumentu byla vlastně po většinu svého života pro širší veřejnost také skoro neviditelná a neznámá.  V archivu ČT je tento dokument dostupný na  https://www.ceskatelevize.cz/porady/12350472458-vsechna-jmena-kvety-legatove/

Tak jsem si po mnoha letech zopakoval tuto povedenou 40 let starou komedii. Myslel jsem, že třeba současné dojmy z tohoto filmu nebudou takové silné, jako když tenkrát při povedených hláškách kino bouřilo. No, mýlil jsem se. Uvědomil jsem si, jak nadčasový snímek Oldřich Lipský natočil, zraje jako víno, je stále aktuální. Možná je to i proto, že některé v něm popsané neduhy společnosti, lidské vlastnosti i situace (dost často) přetrvávají. Rovněž jsem si uvědomil jaké nadčasové filmy Oldřich Lipský točil, jaké geniální myšlenky a nápady vymýšlel, takže většina jeho vydařených komedií dost pravděpodobně bude bavit i příští generace. Třeba i u jeho filmu Happy End, kde se svým tvůrčím nápadem o dost předběhl Podivuhodný příběh Benjamina Buttona a díky nápadu převrácených dialogů možná i o pár koňských délek předstihl. Ale to jsem trochu odbočil. V této komedii kraluje dvojice "ufonů" v nezapomenutelném podání Lasicy a Satínského, jejich "oběť" v podání Jiřího Menzela, ale hodně zapamovatelné příležitosti v tomto snímku dostaly i další herecké hvězdy tehdejší doby. Nezapomenutelné dialogy ústřední dvojice, spousta povedených glos a originálních filmových hlášek (hláška "Promiňte prosím, ale neměl byste pro nás nějakou zatracenou zkurvenou práci ?" nemá chybu). Umně zakomponované úryvky z rovněž originálních a nadčasových Jiránkových rozkošných animovaných "filmečků", hodně vydařená hudba Petra Skoumala a především herecké výkony daly vzniknout filmu, který lze rovněž zařadit ke klenotům československé kinematografie. Zajímavé bylo, že hned z počátku filmu mi přišla na mysl asociace : Panelstory a Věra Chytilová ... Každopádně myslel jsem, že třeba po letech budu jednu hvězdičku ubírat, ale dopadlo to obráceně, nakonec jsem ještě tu zbývající přidal. Je to samozřejmě subjektivní, ale myslím si, že tato komedie má co říci i do budoucnosti pro další generace, což platí i u většiny dalších Lipského komedií, ta nadčasovost se počítá a jenom svědčí o tom, jak geniální tvůrce to byl.