Roma

U snímku Roma (2018) se čas doslova vleče a scény auta parkujícího v chodbě plné psích výkalů nemusí sednout každému. Divák si z filmu odnese hlavně to, že rodina je nadevše a muži jsou darebáci, protože opuští manželky s dětmi a těhotné přítelkyně. Oscara by měla vyhrát Zelená kniha nebo Bohemian Rhapsody. (24.02.2019)

Zvukomalba. Nebo snad sonorama světa Cuarónova dětství. Po úspěchu Gravitace mohl natočit cokoliv jen chtěl - a taky natočil. ___ Skromné a zasněné vzpomínání na malou velkou hrdinku. Vrátil se, vzdal jí hold a natočil velký film, který se neomezuje jen na vlastní příběh, ale nabízí unikátní estetický zážitek a také reflexi nerovností a jiných bolestí světa, který s nimi ale nepřestává být krásný. Co záběr, to radost. Klid, který nepozorovaně a pravidelně přechází v bouři - jako nepředvídatelný oceán (což je slovní obrat, který je snad odpustitelný jen pro jeho odkaz na konkrétní scénu snímku). __ Vrátit se do dětství a vzpomínat na stáří. Poslouchat zvuky sousedství, města, luk. Vyzrálá a nikam nespěchající nostalgie jako prase. Dík. (31.01.2019)

Roma nevcucne a nesežvejká, nedonutí diváka, aby si napětím okousával nehty, ani nepřipomene ten stejný humánní žalozpěv, s jakým se nešťastní hrdinové protloukali například ve Zlodějích kol. A přesto je krásná... Film o pocitech tak skutečných, že mě v kině štípaly do zadku, kdykoli jsem si pomyslel, že sleduji jenom film. Procítěné pomalé vyprávění, kde nejsou tak důležité následky, jako prožívání přítomnosti a empatie k hlavní postavě. A tomu odpovídá i styl - do dlouhých záběrů a do výrazné hloubky komponované scény, jejichž inscenace a ozvučení nechávají diváka putovat prostorem společně s aktéry, popřípadě dosyta vychutnávat emoce, které narace pečlivě připravuje a předznamenává (závěrečná mořská očista). Přestože jsem nepociťoval vytoužené cinefilní políbení, Romu jsem si veskrze zamiloval pro původní znázornění lidské sounáležitosti a pro její svět, který umí být stejně nehostinný, nevypočitatelný i láskyplný najednou. Režie i kamera fenomenální. (19.12.2018)

« To som čakal päť rokov kvôli tomuto, to snáď ani nemyslí vážne, a vôbec, koho to v konečnom dôsledku zaujíma, sakra, pre akú sortu divákov to vlastne je ? » Pre mňa už vonkoncom nie, keď som sa de-facto ani nemal o čo poriadne oprieť, spoľahnúť sa napríklad na kvalitné herecké výkony, a namiesto toho sa mi dostal jeden dlhočizný, typický výraz tváre predstaviteľky slúžky Cleo v podaní Yalitzy Aparicio, ktorá je stále rovnaká, a tak teraz už konečne napoviem, že od oscarového mexického režiséra Alfonsa Cuaróna, tvorcu bravúrnej Gravitácie, som po pravde očakával viac, s čím príde nabudúce, a zároveň som taktiež zistil, že extrémne pozitívne reakcie rôznych tzv. filmových kritikov sú v skutočnosti - nadhodnotené, fabulované, ktoré sa nezakladajú na pravde ! _ Najhoršie na tom je to, keď sa necháte strhnúť davom... 『 Mexičan si spomenul na svoje detské časy, čiže si o tomto životnom období zatúžil nakrútiť svoj doteraz najosobnejší, úplne autorský film, a trebárs ešte, jeden z tých chlapcov z bezmennej filmovej rodiny, je on sám... Môže byť, však ? Ale inak, je to „strašná nuda” , že som sa nudil skoro, ako pes, a mimochodom filmový pes Borras kadil všade, kde uznal za vhodné, humus ! Bolo tu tých najlepších priateľov človeka akosi moc. 』 _ Režisér, scenárista, producent, kameraman a strihač = ALFONSO C. _ To už mi pripadá, akoby som videl niekdajšieho Roberta Rodrigueza, ktorý sa stihol venovať viacerým filmovým profesiám súčasne. Cuarónova veľmi silná stránka je : réžia, strih, a teraz i kamera, keď CHIVO bol “to BUSY” . Už úvodný záber lietadla, ktoré vidieť z odrazu dlažby má niečo do seba, a vôbec tento populárny dopravný prrostriedok sa tu objavuje pomerne často, čiže skrýva v sebe daný význam. Strhujúce sekvencie sú tieto vybrané štyri : požiar, demonštrácia, pôrodnica a more. Viac-menej, si po celý čas tieto tri technické filmové zložky udržiavajú veľmi vysokú úroveň, a za každú som udelil po jednej hviezdičke, čiže 3 = 60 % = PRIEMER = DOBRÝ. Ale v žiadnom prípade nie výborný, či vynikajúci, to by som musel vidieť v hercoch trochu väčšiu snahu, možno iné obsadenie a cetera. Alfonso Cuarón je určite veľkým vizuálnym a profesionálnym režisérom, ktorého uznávam za spomínanú Gravitáciu, či ešte dopĺňam o Potomkoch ľudí, tu sa celkom precenil, ale nevravím, že nevie, ako režírovať, kde postaviť kameru, a čo nechať, či čo vystrihnúť... «Len natočil film, ktorý je o ničom a o nikde, síce má čo ponúknuť niektorým jedincom, ale mňa takmer na celej čiare sklamal» (23.12.2018)

Dlouho si nepamatuji, že bych od premiéry filmu slyšel ze všech stran takové neutuchající ódy. Zákonitě jsem tak očekával něco velkého a výjimečného, zvlášť když je autorem Alfonso Cuarón, jehož Potomci lidí jsou pro mě osobně jedním z nejlepších filmů historie. Roma tak zcela logicky zůstala poněkud za očekáváním, ač nemůžu říct, že by pro mě byla tak velkým zklamáním, jako pro řadu lidí okolo mě. Cuarón nevypráví příběh, naopak se snaží zachytit životní okamžiky a momenty a za pomoci několika pojících linek dává dohromady dílo, které je především o pocitech a emocích. Je cítit, jak moc osobním snímkem Roma pro Cuaróna je. V mnoha scénách díky tomu dokáže zachytit vše, co zachytit jde, jindy ho naopak citová zainteresovanost trochu podráží a dělá z Romy větší bizar art, než by se asi slušelo. V několika momentech jsem se i docela nudil, jindy jsem byl naopak stržen vizuální obratností a Cuarónovou schopností manipulace s předkamerovým prostorem. Událostí roku pro mě Roma rozhodně není, výjimečným filmem ale bezpochyby je a bude. 7/10 (29.01.2019)