classic

V roce 2021 byl v průzkumu ruského Centra pro výzkum veřejného mínění zvolen nejlepším sovětským filmem všech dob mezi ruskými diváky.

V březnu 2022 vydal soudce pro tento případ stanovisko, v němž shledal nároky Masihzadeh oprávněnými, obvinil Farhadiho a předal případ trestnímu soudu, přičemž Farhadiho stížnosti a nároky Masizadeh na příjmy zamítl. Dne 4. dubna 2022 The Hollywood Reporter mylně informoval, že Farhadi byl odsouzen, proti čemuž se nemůže odvolat, aby vzápětí vydal opravu, v níž uvedl, že byl pouze obžalován a že případ se nyní přesune k druhému soudci, proti jehož rozhodnutí se lze ještě odvolat. Farhadi obvinění v trestním řízení popřel. Dne 13. března 2024 vydal soud rozsudek, kterým Farhádího zprostil obvinění z plagiátorství, a to na základě stanoviska komise složené ze tří profesorů Teheránské univerzity specializujících se na autorské právo a čtyř oficiálních odborníků na umění, která uvedla, že události zachycené v dokumentu byly široce medializovány a patří do veřejného vlastnictví.

Azadeh Masihzadeh našla 56 podobností mezi svým filmem All Winners, All Losers (2019) a filmem Hrdina, z nichž 49 nebylo v tisku uvedeno, například původní majitelka peněz objeví oznámení v bance, její manžel o ztrátě peněz neví a vězeňský personál se k Shokrímu chová lépe poté, co peníze vrátí.

Začátkem listopadu 2021 podal Asghar Farhádí u teheránského soudu pro kulturu a média trestní oznámení, v němž Azadeh Masihzadeh obvinil z pomluvy a šíření dezinformací. Masihzadeh podala 30. listopadu 2021 protižalobu, v níž Farhadiho obvinila z plagiátorství, krádeže duševního vlastnictví a nelegitimního zisku podvodem nebo zneužitím výsad. V lednu 2022 podal Farhadi další stížnost, v níž Masihzadeh obvinil z pomluvy a dezinformace, a to v souvislosti s tvrzením, že byl k podpisu prohlášení donucen. Masihzadeh tvrdila, že příběh objevila sama a že v té době o něm celostátní média neinformovala, zatímco Farhadiho právník tvrdil, že o příběhu již média informovala. Vedoucí dílny sdělil médiím, že sdílí Masihzadeh vzpomínku. Na podporu Masihzadeh u soudu vypovídal také její spolužák, který se workshopu zúčastnil, zatímco někteří další studenti podepsali prohlášení na podporu Farhadiho, v němž obvinění popřeli. Masihzadeh hrozil až jeden rok vězení nebo 74 ran bičem, ačkoli tělesné tresty jsou u prvopachatelů vzácné a vězení se lze vyhnout zaplacením pokuty.

V září 2021 poslal právník Azadeh Masihzadeh Farhadimu zprávu, v níž uvedl, že byla porušena její práva duševního vlastnictví, a požádal o „dialog a vyjednávání“. O měsíc později se v Domě kinematografie konala schůzka, na níž Farhadiho právník Masihzadeh sdělil, že se dopustila trestného činu pomluvy a že na ni bude podána stížnost, pokud své příspěvky na Instagramu nesmaže. Další schůzka se konala o dva dny později, tentokrát za účasti Farhadiho, který Masihzadeh obvinil ze lži a nevděčnosti. Farhádí jí nabídl, že ji uvede v závěrečných titulcích jako výzkumnou pracovnici a vyplatí jí zhruba 1 600 amerických dolarů, zatímco ona požadovala, aby v úvodních titulcích bylo uvedeno, že film Hrdina vznikl na základě jejího filmu, a aby se podílela na jeho výnosech. Arbitrážní rada Domu kinematografie vydala rozhodnutí, v němž dospěla k závěru, že žádost Masihzadeh je nepravdivá.

Koncem roku 2020 se Azadeh Masihzadeh dozvěděla, že Asghar Farhádí natáčí film v Šírázu, a marně se ho snažila ve městě kontaktovat. Když se Masihzadeh dozvěděla o ději filmu Hrdina, když bylo oznámeno, že se bude soutěžit v Cannes, vyslala pět lidí, aby film v Cannes zhlédli a podali o něm zprávu. Na základě jejich hlášení odhadla podobnost na 70 % a podobnosti, kterých si všimli, začala zveřejňovat na Instagramu pod hashtagem #a_hero.

Když se Azadeh Masihzadeh v srpnu 2019 zúčastnila Farhádího scenáristického workshopu na Bamdadově institutu v Teheránu, požádal ji Farhádí, aby podepsala dokument, že nápad na film All Winners, All Losers (2019) patří Farhadímu. V přítomnosti Parisy Bachtawar, jeho manželky a ředitelky institutu, a tajemnice Farideh Shafiei, Masihzadeh souhlasila, což, jak později uvedla, učinila pod nátlakem. Právník společnosti Memento Films, francouzského producenta a distributora filmu Hrdina, později upozornil, že dokument nemá žádnou právní hodnotu, protože „myšlenky a koncepty nejsou chráněny autorským právem“.

Společnost Memento Films prodala práva na Farhádího scénář během Evropského filmového trhu 2020 v Berlíně. Film vstoupil do předprodukce v červnu 2020 a natáčel se do prosince 2020. Produkce probíhala v Šírázu. V dubnu 2021 bylo zveřejněno, že práva na distribuci filmu ve Spojených státech získala společnost Amazon Studios.

Ve Spojeném království film v roce 2008 sledovalo 100 000 diváků na ITV, což z něj udělalo nejsledovanější cizojazyčný film roku na ITV. Později, v roce 2009, jej na ITV sledovalo 100 000 britských diváků, což z něj opět učinilo nejsledovanější cizojazyčný film roku na ITV. Dohromady film v letech 2008 a 2009 sledovalo na ITV 200 000 diváků ve Velké Británii.

Singapurský filmař Jack Neo a jeho žena se při sledování filmu dojatě „drželi za ruce a plakali, když viděli, jak děti sdílejí lásku“. Film Božské děti inspiroval Nea k tomu, aby se ve svém filmu I Not Stupid z roku 2002 zabýval problémy, s nimiž se potýká singapurská mládež.

Ohlasy kritiků na film byly velmi pozitivní. Někteří kritici jej přirovnávali k filmu Zloději kol (1948). Roger Ebert jej v recenzi v Chicago Sun-Times označil za „téměř dokonalý film pro děti, který postrádá cynismus a chytrácké postoje většiny americké zábavy pro děti a září jakousi dobrosrdečnou čistotou“.

Film měl v USA premiéru 22. ledna 1999 a v amerických pokladnách vydělal 933 933 dolarů. Celosvětová tržba činila 1 628 579 dolarů.

Film distribuovala společnost Miramax.

Výrobní náklady byly odhadnuty na 180 000 amerických dolarů.

Snahou bylo udržet natáčení v tajnosti, aby byl zachycen realističtější obraz města.

Dům Antona Steenwijka (Derek de Lint) použitý ve filmu se nachází na adrese Scheltemakade 14 v Haarlemu na řece Spaarne. Pouliční scény se natáčely na Verlengde Talmalaan v Soestu. Na místě současného domu č. 21 byl tehdy postaven kulisový dům.

Profesor teologie a kazatel Okke Jager hraje ve filmu malou roli. Můžeme ho vidět jako kazatele, který vede bohoslužbu za zesnulého odbojáře.

Na Mezinárodním filmovém festivalu v Seattlu v roce 1986 získal Fons Rademakers cenu Golden Space Needle Award v kategoriích nejlepší režie a nejlepší film.

Na holandském filmovém festivalu v roce 1986 získal John Kraaijkamp sr. (Cor Takes) ocenění Zlaté tele za nejlepší mužský herecký výkon.

Německé represe po útoku na Falešného Krista upravil také Harry Mulisch. Dne 26. října 1944 došlo k německým represáliím na Westergrachtu. Ve veřejné zahradě u katedrály Bavo na Westergrachtu bylo kulometnými salvami zastřeleno deset mužů. Kolemjdoucí se museli dívat. Těchto deset mužů pocházelo z amsterodamské vazební věznice na Weteringschans. Nebyli však mezi nimi, jak naznačuje kniha a film, rodinní příslušníci z domů na Westergrachtu, kde k útoku došlo. Rozhodně mezi nimi nebyly žádné ženy. Čtyři domy na rohu Leidsezijstraat-Westergracht však museli jejich obyvatelé během tři čtvrtě hodiny skutečně evakuovat a poté se ocitly v plamenech. Obyvatelé si s sebou nemohli vzít o moc víc než nějaké oblečení, které narychlo popadli z věšáku. Mulisch naznačuje, že Němci popravili rodinu z domu, kde k útoku došlo. To však není historicky podložené.