classic

Člen Dillingerova (Warren Oates) gangu Herbert Youngblood je zobrazen, jak je zabit během bankovní loupeže, kterou provedl Dillingerův gang v Iowě. Ve skutečnosti byl Youngblood zabit sám při přestřelce s policií v březnu 1934.

Ve filmu je chicagský bankovní strážce O'Malley zabit Dillingerovým (Warren Oates) gangem při pokusu o loupež. William Patrick O'Malley byl členem východochicagské policie, který byl zabit 15. ledna 1934. Stejně tak je zobrazen člen Dillingerova gangu Eddie Green, který je zabit při útěku; ve skutečnosti byl Green zabit v březnu 1934.

V tomto filmu a souvisejícím filmu Johna Miliuse Melvin Purvis: G-Man (1974), je George „Machine Gun“ Kelly zobrazen jako pronásledovaný a zajatý Purvisem 26. září 1933; ve skutečnosti byl Kelly zajat policií v Memphisu ve státě Tennessee a úřadem FBI v Birminghamu v Alabamě. Ironií osudu je, že ve filmu jsou použity kronikářské záběry z převozu Dillingera z Arizony, na nichž je Kelly vydán.

Wilbur Underhill je zobrazen zastřelený Melvinem Purvisem (Ben Johnson); ve skutečnosti Underhill zemřel 6. ledna 1934 na následky zranění, která mu více než týden předtím způsobila skupina policistů z různých oblastí vedená agenty FBI T. H. Colvinem a Frankem Smithem, který přežil masakr v Kansas City. Purvis neměl se zadržením nic společného.

Theodore „Handsome Jack“ Klutas (Terry Leonard) je zobrazen, jak ho zabíjí Melvin Purvis (Ben Johnson); ve skutečnosti byl Klutas ze skupiny College Kidnappers zabit chicagskou policií 6. ledna 1934.

Film je založen na country a westernové písni „Convoy“ od C. W. McCalla z roku 1975.

Rubber Duckův (Kris Kristofferson) je ve filmu obecně zastoupen jako Mack RS712LST z roku 1977, ačkoli několik dalších tahačů řady Mack RS700L bylo použito jako stacionární rekvizity. Zrestaurovaný tahač Mack RS731LST z roku 1970 a jediný původní zachovaný cisternový přívěs je vystaven v Národním muzeu dopravy v St. Louis ve státě Missouri.

Režisér Sam Peckinpah se objeví jako zvukař ve scéně rozhovoru.

Slavná scéna, kdy cisterna sjede z mostu a vybuchne, se natáčela v kalifornském Needles na jednosměrném mostě přes řeku Colorado mezi Arizonou a Needles. Požární ochranu během této scény zajišťoval hasičský sbor města Needles. Most byl brzy poté odstraněn, protože obě strany řeky spojil nový most.

Film byl dokončen s jedenáctidenním zpožděním a stál 12 milionů amerických dolarů, což je více než dvojnásobek původního rozpočtu.

V červenci 1978 byl Sam Peckinpah během rozhovoru dotázán na natáčení filmu, když řekl: „Při přípravě filmu Železný kříž jsem v rádiu ozbrojených sil slyšel píseň ‚We'll hit the gate goin‘ 98, Let them truckers roll, Ten-Four!‘ a já si řekl: ‚Proboha, chtěl bych být na té dálnici!‘ A tak jsem se tam dostal, ale nakonec jsem tam vůbec nebyl.“

Po druhém promítání Peckinpahova hrubého střihu vyhodil Michael Deeley, výkonný ředitel EMI, v polovině března 1978 Peckinpaha a Cravena z filmu a povýšil střihače Graema Clifforda na vedoucího střihu, aby výrazně zkrátil stopáž filmu pro uvedení v červnu 1978.

Původní hrubý sestřih filmu, který Sam Peckinpah sestavil se svým dlouholetým střihačem Garthem Cravenem na začátku roku 1978, měl odhadovanou stopáž 220 minut. Podle knihy „If They Move ... Kill 'Em!: The Life and Times of Sam Peckinpah“ od Davida Weddlea a dokumentárního filmu Convoy Passion & Poetry Peckinpahův hrubý sestřih neobsahoval žádný hudební doprovod kromě titulní písně a skladby „Blow The Gates To Heaven“ od Richarda Gillise. Jerry Fielding, který složil hudbu k mnoha předchozím Peckinpahovým filmům, byl najat i pro hudbu k filmu Konvoj.

V tomto období života Sama Peckinpaha prý trpěl alkoholismem a drogovou závislostí. Jeho čtyři předchozí filmy, Železný kříž (1977), Zabijácká elita (1975), Přineste mi hlavu Alfreda Garcii (1974) a Pat Garrett a Billy Kid (1973), se potýkaly s kasovními problémy a režisér potřeboval skutečný kasovní úspěch. Peckinpah nebyl spokojen se scénářem, který napsal Bill Norton, a snažil se herce přimět k přepisování a improvizaci, což se mu příliš nedařilo. Dalším odklonem od scénáře byl Peckinpahův pokus dodat filmu nový rozměr obsazením dvojice černošských herců do rolí členů konvoje: Madge Sinclair jako Widow a Franklyna Ajaye jako Spider Mikea.

Konvoj se téměř celý natáčel ve státě Nové Mexiko. Produkce začala v roce 1977, kdy vrcholila mánie kolem CB vysílaček a kamionů.

Film byl v roce 2016 zvolen třetím nejlepším filmem 21. století podle výběru 177 filmových kritiků z celého světa.

Film produkovala společnost Ghoulardi Film Company a distribuovaly ho společnosti Paramount Vantage a Miramax Films.

Mnozí tento film vnímají jako komentář k povaze kapitalismu a chamtivosti a k jejich neodmyslitelné národní přítomnosti v Americe. Při analýze filmu z tohoto úhlu pohledu se na proslov Daniela Plainviewa (Daniel Day-Lewis): „Mám v sobě konkurenci,“ pohlíží jako na důležitý.

Interiérové scény se natáčely v sídle Greystone v Beverly Hills, bývalém skutečném domě Edwarda Dohenyho mladšího, který mu daroval jeho otec Edward Doheny. Scény natáčené v Greystone zahrnovaly pečlivou rekonstrukci sklepní dvoudráhové bowlingové dráhy. Paul Thomas Anderson řekl, že to byla zvláštní situace, protože byla tak úzká, že tam mohl být v danou chvíli jen velmi omezený počet lidí, možná pět nebo šest za kamerou a pak dva chlapci. Daniel Day-Lewis (Daniel) si později při natáčení zlomil žebro.

Hlavní natáčení začalo v červnu 2006 na ranči v Marfě v Texasu a trvalo tři měsíce. Další natáčení probíhalo v Los Angeles. Film se natáčel na 35mm kamery Panavision XL vybavené především objektivy Panavision řady C a vysokorychlostními anamorfními objektivy. Paul Thomas Anderson se snažil natočit scénář postupně s většinou kulis na ranči.