Sarkastic

„Tak... se zase uvidíme večer.“ Aneb na tom, co se vám zdá, nic moc není. Tedy alespoň do chvíle, než zjistíte, že přesně to stejné se zdá i někomu jinému...O těle a duši je opravdu netradiční romantika a nejen tím nadpřirozeným prvkem (mohli by to „fantasy“ z imdb přepsat i sem, ačkoliv je pravda, že časem se bez něj film dokáže obejít). Snímek si mě získával postupně, ale každou minutou intenzivněji, vlastně jsem to s ním měl podobně jako se samotnými hrdiny, ke kterým si také musíte nalézt cestu. Jejich vzájemné oťukávání bylo humorné, smutné, ale hlavně niterné, k čemuž přispívala i vynikající melancholická atmosféra. Nejde totiž o klasickou romantickou komedii, ačkoliv takové otázky u psycholožky, předehrávání vs. držení se plánu za každou cenu, hraní karet a další situace pobaví. A poučí, od teď k pornu už jen želatinové medvídky…pochopitelně z čistě „studijních“ důvodů, ehm. A konec je možná prostinký, ale ve své jednoduchosti krásný a pasující. Tak zas jednou nadhodnotím a těch slabších 5* přiklepnu. A moc rád.

Tohle natočil Řehořek? Podle scénáře Epsteina? Ve spolupráci s HBO? To jako vážně?! Neměl jsem zas nějaká přehnaná očekávání, prostě něco lehounce nadprůměrného (poněvadž zdejší hodnocení u novějších českých filmů už z principu neberu vážně), u čeho mi příjemně utečou 2 hodiny a tu a tam se zasměju. No, tak jsem se s očekáváním hrubě sekl. Jako komedie to nefunguje prakticky vůbec. Absence alespoň jediné zapamatovatelné hlášky je docela průser, i kdyby mělo jít „jen“ o tragikomedii. Párkrát jsem se usmál snad jen nad tím „nápaditým“ podplácením. Jestli to měla být satira, tak výsledek je dost banální a takřka nefunguje. Ústřední dvojka podvodníků je spíš nesympatická, naštěstí je tu alespoň Menzel a Roden, kteří sice nemají moc co hrát, ale i tak z toho mála jsou schopní něco vykřesat (škoda téměř nevyužitého Polívky). A ani technickou stránku nemůžu nijak zvlášť vyzdvihnout, těch pár vizuálních kousků je od Řehořka málo, jsem u něj prostě zvyklý na odvážnější a nápaditější práci. Celkově tedy pouhé 2*.

„Cheryl Deakinsová.“ - „Chilli Cilliano.“ - „Jak jsi mě poznala?“ - „To ta kombinace konopí a Old Spice.“ Podobnému typu amerických komedií se obvykle spíš vyhýbám, ale u téhle mě zaujalo téma, tak proč neudělat pro jednou výjimku. A originální (jakkoliv jednoduchá) zápletka dělá svoje, docela by mě zajímalo, kam až opravdu zacházeli skuteční „hráči“, jimiž se film inspiroval. Tag je docela střelený, mnohdy nápaditý, sem tam nabídne i nějakou tu povedenou hlášku. Škoda jen, že krom těch opravdu vydařených zde nechybí i ty méně vtipné. Humor tu je holt krapet jednodušší (no, místy vlastně hodně), ale měl jsem štěstí, že se mi na něj podařilo docela vhodně naladit. Asi i díky příjemným hercům, Johnson hraje sympatického magora jako obvykle (což kvituju), zbytek pánského osazenstva mi byl víceméně neznámý, vyřádili se tu ovšem všichni, včetně Rennera, který na mě v humorné roli působil nejdřív trošku nepatřičně, avšak své silné scény rozhodně měl. A konec byl též vlastně docela fajn. Hodnotím slabšími, ale přece jen ještě 4*.

Ta společnost je tak strašně útlocitná a netolerantní, vždyť co je špatného na pozvolna rozkládajícím se milenci, hlavně, že se mají oba rádi, resp. „lásku“ obstará ten z páru, který je ještě nějakého citu či pohybu schopen…Experimentální hříčka, ze které asi ne každému bude dobře, snímek bych spíš nedoporučoval, slabším žaludkům a hlavně milovníkům zvířat pak určitě ne (leda že by z nějakého prapodivného důvodu nenáviděli králíky…a kočky, ehm). Čekal jsem, že se víc zasměju (kouzlu nechtěného), ale film končil a já se uchechtl snad jen u nabroušené lopaty (na co mačetu, že) a filmového kritika v kině. V každém případě pojem „švédská trojka“ dostává díky tomuto snímku nový rozměr. A milovníci happy endů se dokonce dočkají i hrdinova orgasmu (opravdu groteskní scéna) a soudě dle té dámy s lopatou si přijde na své i v novém „rozpoložení“. Stejně mi ale přijde, že to bylo, abych tak řekl, „mnoho hnusu pro nic“ (snad mi tu výpůjčku Shakespeare promine…no, měl by, abych si ho nešel vykopat, ehm), takže 2* jsou maximum.

„Máma mě učila, abych si na postižené nedovoloval.“ Úvodní půlhodinka byla velmi dobrá, ale rozhodně mě nepřipravila na to, co mělo přijít po ní. Pak totiž začne skutečná jízda. Mnohožánrová, sluší se dodat, krátkým výčtem jde o sci-fi, thriller, akčňák a černou komedii, to vše namíchané ve velmi chutném poměru. Opravdu jsem nečekal, že to bude místy při tom všem napětí i sranda. A taky mi tenhle snímek pomohl si konečně(!) uvědomit, že bych si měl do budoucna víc všímat pod kterými filmy je vlastně podepsaný Leigh Whannell (krom Upgrade mně v hlavě rezonuje Saw, Insidious či Pašerák). Což mi definitivně docvaklo při nádherně zlomyslném a temném konci, který celkový dojem posouvá ještě výš. A taky už vím, že Stem je „kámoš do nepohody“ a opravdoví frajeři při cestě za pomstou nezamykají auta, ale vozíky. Nadhodnotím, avšak přiklepávám nadšených 5*. „Znovu ovládáš svoje tělo, Greyi. Doporučuji ti, abys odstranil všechny stopy tvé přítomnosti. Tím myslím i zvratky v umyvadle.“ - „Dobře, dej mi sekundu!“ - „Sekunda už uběhla...“

„Jak málo mužskýmu stačí ke štěstí. Za trochu laskavější slovo každá ženská mužskýho utáhne na vařený nudli. My jsme holt slabý pohlaví…slabý? To je slabej výraz.“ Moc hezky to pan oficiál Vavřinec Konopka shrnul…Velmi příjemná komedie, jedna z těch staromilských (dobovou atmosférou i stylizovaným jazykem). Místy možná trošičku šovinistická (nevtíravě a především neurážlivě), ovšem ve svých frcích dost často pravdivě trefná. A v neposlední řadě zábavná. Není to sice zrovna ten typ komedie, u kterého se klátíte smíchy, to byste byli na špatné adrese, ale ono to zase tak moc nevadí, protože máte potřebu se u ní stejně téměř pořád usmívat. O zbytek se už starají výborní herci, z nichž každý hraje s noblesou sobě vlastní. Pivec, Kemr, Medřická, Marvan…co jméno, to parádní výkon, i když je pravda, že Pivcův téměř neustále utrápený a nervózní Konopka přece jen nad ostatními vyčnívá. Celkově to vidím na slušné 4*.„Ráčej se posadit, neráčej stát, po práci chce se nám každýmu spát.“ - „Jéžišmarjá, vona mluví ve verších.“

Přiznávám, že nebýt závěrečného pomrkávajícího odkazu v Shyamalanově Rozpolceném, dost možná bych se k Vyvolenému nikdy sám od sebe nedostal (ostatně, viděno cca 18 let po vzniku), téma mě zkrátka nikdy nijak zvlášť nepřitahovalo. Ale chystané Glass mě zajímá natolik, že zhlédnout tohle dílko je v podstatě nutnost, abych tušil, která bije. A nakonec nelituju. Jestli mě Vyvolený něčím mile překvapil prakticky od začátku, byla to umírněnost. V ději samotném, dávkování informací, uvědomování si skutečnosti ze strany hlavního hrdiny a konečně i jeho vlastním naplňování osudu. Davidova schopnost sice má své logické rezervy (jak s vodou, tak bez ní…např. takový „bench press“ na jedné straně a „škrcení“ na druhé), ale po většinu času to funguje dobře. A film je vcelku dost poutavý. A kvituju, že konec to tak hezky (ne)uzavře. Jen byla velká škoda, že jsem musel trpět toho spratka, který mě pil krev po celý film, trochu té „skleněnosti“ mohl mít i on…ehm, to jsem samozřejmě nenapsal…každopádně solidní 4*.

„Slečno, já jdu ještě jednou. Já bych to vopravdu potřeboval. Ale to ne kvůli tomu, že bych jako na Vás dotíral, rozumíte, já to nedělám kvůli sobě, mně na Vás vážně nezáleží, ale…“ Už úvodní výňatky z inzerátů pobavily. Ještě vtipnější jízda mě však čekala po nich. Pavel Landovský, nesmělý, roztěkaný a buranský, tu je dokonalý, což se dá říct i o krásně nesnesitelné Zázvorkové. Lví podíl na tom určitě mají skvěle napsané dialogy, ale i řada groteskních scén (kouzelné setkání s Janičkou a potvrzenka schůzky, hledání záminek pro popovídání si o samotě, Květa snažící se dostat z „toalety“ atd.). Jen je škoda, že po 50 minutách takřka nepřetržité zábavy přichází slabá cca 10minutovka, při které film skoro vykolejí, aby ho nasadil do správných kolejí až příjezd autobusu. O to víc překvapí hořkosladký konec, jehož podobu doceňuju až s odstupem. Slabších, ale přesto 5*. „No tak já to tam teda hodím, když se Vám nelíbím, tak...“ - „Ne, to já jsem neřekla, že se mi nelíbíte!“ - „No ještě říkejte, že se Vám líbím.“ - „To já neříkám, že se mi líbíte!“

„Zde je seznam vhodných míst, kam mě můžeš vzít. Pokud mě vezmeš jinam, draze za to zaplatíš. Tyto peníze jsou jen a jen na mou útratu. Pokud je použiješ pro jiné účely, např. drogy, se zlou se potážeš! Jsi povinen mě vrátit domů před 22:30. Pokud se nevrátím před 22:30, draze za to zaplatíš.“ - „Jsem rád, že je vše ujasněno.“ Sidney Hall mě přesvědčil ke zhlédnutí Christensenova Curwef. Při rozhodování, zda zkusit krátkometrážní či rovnou jeho o 2 roky mladší „prodlouženou“ verzi, jsem nakonec vsadil na těch 20 minut a vyplatilo se. Film je krátký, maximálně emocionálně úderný, dojemný, smutný i vtipný, divák je svědkem vzniku neobyčejného vztahu a krásné atmosféry (podpořené hudbou a bowlingem). 5*, takhle se mají točit krátkometrážní snímky. „Víš, co způsobuje rakovinu plic?“ - „Jo.“ - „Proč kouříš?“ - „Není to tak hrozné, jak se říká.“ - „Je.“ - „Někdy ne.“ - „Vždy. Víš, nevypadáš moc zdravě. Bereš vitamíny?“ - „Beru drogy.“ - „To není totéž.“ - „Vím.“ - „Máš holku?“ - „Ne.“ - „Proč?“ - „Já nevím.“ - „Snad proto, že nevypadáš zdravě.“

„Rozvrhnout 14 tisíc hrubého na jídlo, nájem a plínky, to je dnešní brněnský funkcionalismus.“ Asi na žádný jiný český film za poslední roky jsem se netěšil víc. A přestože má očekávání byla vysoká, tenhle „laskavě-anarchistický“ film je snad ještě překonal. Nevím, jak moc záleží na tom, zda divák v Brně někdy žil či ne, já se ale bavil královsky. I když je dobré dodat, že jde hlavně o satiru. Brutálně vtipnou, politicky nekorektní a hořkou zároveň, takže někdy film krapet sklouzává do lehké deprese, ovšem vzápětí je z ní vytržen nějakou vtipnou situací. Nejvíc mě asi bavily vstupy našeho „průvodce“ (při zmínce o doplácení půlky potratu ve stravenkách jsem se svíjel v křečích smíchy), ale těch frků i z úst ostatních aktérů si divák užije dosyta (vede „laktační guerilla“). A když si k tomu připočtu ještě milé rozloučení s „jemnou“ úpravou Knockin‘ on Heaven’s Door, musím dát zcela neobjektivních 5*. „On to jako Láďa myslel tak, že některý ty matky maj těch dětí třeba i 6. Víme vo kterejch matkách je řeč…“ - „To přece víme, ale to nesmíme takhle říkat!“