Sarkastic

Vnímání díla je poněkud problematické. Pokud bych se měl zaměřit na jisté souvislosti, o které se režisér očividně snažil, Odnikud by u mě vcelku propadl. Ze všeho nejsmutnější by pak byl ten dovětek, který film a jeho vyznění strhává někam jinam, řekněme k dosti banální obžalobě rasismu či radikalismu. Což by byla obrovská škoda, protože krom této tendenční (a pokřivené) optiky má rozhodně co nabídnout. Především silný příběh ženy, která přišla o všechno. A v podstatě to jediné, co jí ještě dává smysl, je pomsta. Rozdělení na 3 části pak kvituju. Všechny se vydařily. Přes úvodní ztrátu a vyrovnávání se s ní přes emocionálně vypjatý soudní proces až po „dovolenou u moře“, která obsahuje solidní dávku napětí, kterou bych před zhlédnutím nečekal. A konec vyloženě překvapí, inu, Evropa, v Hollywoodu by to dopadlo dost možná jinak (nejspíš hůř, patetičtěji). Zásluhou pevného pilíře celého filmu, ano, mám na mysli strhující herectví nejmenované herečky, hodnotím ještě slušnými 4* (koho „ten podtón“ bude dráždit víc, ubere si).

„Viděli jste Jurský park?“ - „Příroda si vždycky najde cestu.“ Úvodní srovnávání neplodnosti s děním v Jurském parku mě docela vykolejilo, chvíli jsem si naivně myslel, že teda asi budu sledovat černou komedii, ale pak jsem se srovnal s náladou filmu a smích mě definitivně přešel. Z Proměn budete mít všechno, jen ne dobrý, uspokojivý pocit. Konstantní deprese, tíživá samota, ubíjející beznaděj…na těch jsou Proměny celé postavené. S čímž bych ostatně problém neměl, stejně jako s proplétáním příběhů jednotlivých hrdinů (nebo teda spíš trosek), i když někdy byly ty náhody už trošku na sílu. Horší je to s postavami a jejich dialogy. Bohužel je „zdobí“ přívlastky jako „nepřesvědčivé“ či „šustící papírem“. Naštěstí ne pořád, jen některé a místy, ale v daný moment vždy trošku zamrzí. Smířlivý závěr je pak kapánek jako pěst na oko…ovšem nevadí, jedná se Řehořkův debut, žádný učený z nebe nespadl. Určité, hlavně technické libůstky se naopak vydařily, za ty palec nahoru, navozovaly pocit svěží invence. Slabší průměr je tak akorát.

„Cherchez la femme.“ Žádná jiná replika ani nemůže tenhle snímek vystihnout více. Ač to nějakou dobu tak úplně nevypadá (stopáž filmu je poměrně luxusní a tempo také není z nejrychlejších), jedná se o dosti vtahující záležitost. Atmosféra je parádní, napětí (budované především výtečnou hudbou) postupně přibývá. Nechybí spousta zvratů, divák podobně jako hlavní hrdina pořád neví, na čem vlastně je. A když už jsme u postav, především ústřední pár je herecky zvládnut výborně. Dunaway si se svou „ledovou královnou“ poradila s grácií, Nicholson zase jen dokazuje, jak pestrým hereckým arzenálem disponuje. Vůbec mě jeho postava bavila, frky i triky (nadchlo mě zejména pravítko). Ke konci začíná přituhovat a závěrečný Jakeův pohled je vzhledem k naznačené minulosti tak moc výmluvný…a teď už pryč ze zmíněné čtvrti a solidní 4* na cestu. „Dnes za něj byla v Mar Vista Inn sloužena mše.“ - „Zesnul před 14 dny.“ - „Co je na tom zvláštního?“ - „Před 14 dny odešel na věčnost a před týdnem koupil pozemek. To je dost neobvyklý.“

„Neponižuj se, oni se bojí víc než my!“ Obrovský potenciál a možnost stát se kultovním do jisté míry hatí nevyrovnanost. Těch jak by řekl Bob „takových perfektních fórů“ (u mě vládla Vendy, neb žádná jiná žena neumí sofistikovaněji říct, že sex nebude), stejně jako vtipných situací (např. skládací romantika, táborák, flaška, vracení stromu atd.) je tam spousta, ale bohužel se tu a tam objeví i nějaká ta hlušší scéna, u které není tak úplně jasné, co tím chtěl Trojan a kolektiv říci. Ti se však, stejně jako začínající herci nebo přímo neherci (vysoká koncentrace), teprve učili. A já se i přes ty tápavé momenty převážně bavil, což mi brání jít pod slabší, nicméně přece jen ještě 4*. „Víš, to je normální, že jsi zpočátku myslel pouze na sex. Pohlavní pud je mocná čarodějka. Jako prudká horská bystřina. Krásný, strhující, skrývá v sobě velikou moc. Tok horké bystřiny využitý hydroelektrárnou se stává zdrojem elektrické energie. Dává světlo. Usnadňuje a obohacuje život. Ale když bystřina prorazí hráz, zalije pole. Zničí úrodu. Přinese neštěstí a zkázu…“

„Louise.“ - „Co je?“ - „Střel do rádia.“ - „Jo.“ - „Do policejního rádia, Louise!“ Největší desperátky široko daleko…No, ta nálepka „feministická road movie“ filmu dost škodí. Snad i kvůli ní jsem se snímku dlouho vyhýbal, ačkoliv na mě v minulosti obě nejmenované dámy nesčetněkrát vykukovaly z obalu knihy Jak číst film. Nakonec jsem přece jen předsudky překonal a teď už můžu konstatovat, že mé obavy byly zbytečné. S „feminismem“ to tu nijak horké nebylo. Navíc vzhledem k typologii mužských postav se člověk ženským hrdinkám a jejich chování moc divit nemohl, já osobně jim naopak hodně fandil. I ten žánr road movie tady měl cosi do sebe, pomohl k odkrytí a také vývoji charakterů obou postav, které byly mimochodem zahrány výborně. Potěšila přítomnost i sem tam nějakého toho vtípku, ovšem divák stále více vnímal fakt, že již není cesty zpět. A přestože se dala neodvratnost konce předpokládat, nečekal jsem, že až tak. Ale ta svoboda sálající z posledních záběrů…nádhera, jedno jak moc smutná. Silné 4*, příjemné překvapení.

Film v mnoha ohledech podobný snímku Ex Machina, ale Annihilation ve mně vzbudil přece jen méně emocí (myšleno v kladném, ovšem i záporném slova smyslu). Na úplném počátku stálo jedno velké tajemství, které si dokázalo získat moji pozornost. Překvapila mě přítomnost napětí, a ano, to píšu i navzdory opravdu velmi pomalému tempu, což je samo o sobě docela kumšt. Postupné odkrývání souvislostí a poznávání života v neznámém světě mě bavilo. Zvlášť, když je film vizuálně i zvukově dobře zvládnutý, místy vyloženě podmanivý. Jenže, čím víc toho o životě „za oponou“ divák ví, tím má větší pocit, že to tvůrcům tak úplně nefunguje. Tu si něco odporuje, tam zase nedává smysl, což se pak v celé své nahotě ukáže v majáku a především pak po něm (to nastupuje opravdové „sci-fi“, ehm). A to mě dost mrzí. Nevím, jestli víc kvůli Natálce, které si zasloužila hodnotnější příležitost, nebo režisérovi a scenáristovi v jedné osobě, jemuž jsem fandil, Garland si však u mě reputaci spíš zhoršil, Annihilation vidím tak na lepší průměr.

„Zázraky se nedějou.“ Nesouhlasím! Vyskočilova za jakýchkoliv okolností „nerozladitelná kytara“ je toho přece názorným příkladem…ale ne, tenhle úsměvný prvek nemůže být důvodem vysmívat se celému filmu. Ten mě totiž jako celek mile překvapil. Nevěřil jsem moc tomu, že by snímek s hlavní dvojicí v podání Vyskočil-Kudláčková mohl vyznívat jakkoliv naturalisticky nebo snad dokonce drsně. A ono vcelku ano. Špinavost, krutost a snaha o syrovost vyznívají docela věrohodně. Tvůrci si dali záležet na tom, aby na diváka dýchala doba z prakticky každého záběru a příliš vedle nemířili, ani zdařilým castingem, neb rozhodně nejde jen o výše zmíněný ústřední pár. Nechybí ani trocha mystiky v podobě zvláštní lahvičky a třeba takové hraní kostek v tomhle filmu nabývá úplně jiných rozměrů (nemluvě o tom, že představitel kata asi ani nemohl být lépe vybrán). A konec je nenásilně otevřený. Za mě to budou slušné 4*, čekal jsem podstatně méně. „Málo dobrýho pro nás v tomhle zmrvenym světě, Magdalenko…měj se dobře.“

„Vždycky děláš dvě věci najednou.“ - „To abys věděla, že tě miluju.“ Tak takovouhle „lásku“ asi raději nebrat, na druhou stranu lepší než hnít ve vězení…ne? Na rovinu, film mě vždycky odrazoval. Ano, důvodem byl stejnojmenný seriálový „hybrid“ z kanadské produkce, který mě nikdy příliš nebavil, ačkoliv uznávám, že jsem mu moc příležitostí nedal. V případě jeho filmového předchůdce jsem se však po mnoha letech přece jen osmělil a v žádném případě nelituju. Pravda, hledání si cesty k hlavní hrdince nebylo zrovna jednoduché, protože mi byla od počátku dost nesympatická, ale to se během filmu hodně změnilo (naštěstí, stejně jako v případě jejího milého, který mě svou zvědavostí též dlouho štval). Mile mě překvapila úroveň akce, výborná atmosféra, napětí a schopnost mě zcela vtáhnout do děje prakticky už od první akce v terénu a obdržení „dárku od strýčka“. Samotnou kapitolou je skvělý Reno-čistič Viktor jakožto předznamenání pozdějšího Léona, škoda jen, že nedostal větší prostor. Celkově mi to dává solidní 4*.

„Člověk dospívá v životě třikrát. A pokaždé při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech.“ Už úvod spolu s variací pro záchodovou mísu a bidet mě pobavil. A smál jsem se i dál, ačkoliv film je krom komedie i satirou tepající do dobových nešvarů. Neřeší se jen práce, ale vůbec život stárnoucího muže, ať už jde o neporozumění dětem („Vidíš! Bez podprsenky!“ - „Ale jen od pondělka do čtvrtka.“ - „V pátek ne?“ - „V pátek nemaj matematiku.“), starost o rodiče („Podívej, náš Boba je tady. Přines ti kytičku.“ - „Absolutně jedna. Z nás tří budu mít nejmenší rakev.“ - „Má radost.“) či problém s potencí („Tuším, že si uříznu ostudu. A jak řekla Anděla, nakonec těm holkám ještě ublížím. Bohouši, musíš!“). Podobných frků je tam spousta, škoda jen, že některým postavám se dává až příliš prostoru i na úkor vtipnosti (bratr, manželka), což film ve výsledku stojí 1*. „Myslím, že řešení je komplexní. Oni zkrátka dostanou odměnu za to, že si v pracovní době zašoustali.“ - „Právnicky je to ovšem v naprostém pořádku.“

„Neměkni mi tady. Nic nevědí. Vědí hovno. Neublíží ti. Jsi zkurvenej drsňák. Uvěří ti každý zkurvený slovo, protože jsi supertvrdej.“ Po dřívějších 3 zkušenostech s Tarantinem jsem o jeho tvorbu ztratil zájem. Po dlouhé době se ve mně přece jen něco zlomilo a rozhodl jsem se o „restart“. A co jiného si na úvod vybrat než jeho celovečerní prvotinu. Škoda, že jsem to neudělal už dávno a nedal pro naše první filmové setkání přednost právě tomuhle dílu. Už úvodní „vatová“ debata o významu písničky Like a Virgin a spropitném pro servírky mě slušně rozesmála. Pak se děj přenesl do opuštěného skladu, kde všem tekly nervy, jeden podezříval druhého a nikdo nevěděl, co se vlastně stalo (anebo ne?) a já se přistihl, že mě to zatraceně baví, a skládání si v hlavě, kdo je vlastně kým, mi přišlo velmi osvěžující. Navíc se podařilo i obsazení, nejvíc se mi zamlouvali Roth a Buscemi. O to víc mě zamrzel vyloženě špatný konec, „přiznání“ i „rozstřel“ se hrubě nepodařily. Přesto Gaunery, které hodnotím silnými 4*, vidím jako důvod pokračovat v „restartu“.