Sarkastic

Zlodějíček Casper si tu a tam v poklidu vykrádá vytipované nemovitosti, hádá se s přistěhovaleckým gangem, za kolik jim lup prodá, snaží se postarat o rodinu, kterou má opravdu rád, s přítelkyní a zhuleným kámošem se chodí odreagovat. Pak se ovšem náhodně setká s cizincem, který má pro něj dost konkrétní nabídku/objednávku…no, co si budeme povídat, hlavní postava si koledovala o průser prakticky od první minuty, a tak je divákovi poměrně jasné, že i zapojení mladšího bratra nejspíš nebude tím nejlepším nápadem. Čím víc se mu daří, tím se dá čekat drsnější pád, protože s přibývajícími penězi se přitvrzuje. A po pasáži zakončené výjevem v poli je divák svědkem reálného pohledu na to, kde končí touha po luxusu, když přijde na lámání chleba (podobný typ scén nebývá v žánrových filmech zrovna obvyklý a já to jen kvituju). Nepříliš překvapivý konec pak už nic nemění na tom, že Severozápad je dosti syrově a autenticky působící podívaná, která dokáže diváka vtáhnout do příběhu, a já jí přiklepávám solidní 4*.

„Ale když je na světě tolik hroznejch lidí, co by měli prdět do hlíny, proč teď skončit?“ O tomhle filmu se bohužel nedá říct, že při jeho natáčení nebylo ublíženo žádnému plyšovému méďovi, ale co už…Skrz zdejší nesourodé komentáře jsem se filmu vyhýbal. Ovšem zhlédnutí se mi co do správného naladění nakonec podařilo naplánovat skvěle, to mi naznačil již geniální úvod. Tahle silně absurdní, nadsazená, černohumorná, brutální, nekorektní, mrazivá a do extrému vyhnaná satira jistě nesedne každému. Jestli ji budete brát s nadhledem, užijete si její kritičnost, trefnost a zábavnost (vede pasáž v kině), pokud ne, nejspíš film zavrhnete (třeba i kvůli tomu, jak hlavní dvojce vše neuvěřitelně lehce prochází), může záležet i na tom, do jaké míry budete (ne)souhlasit s přednesenými myšlenkami (a že jich je, nejen to shrnutí při nevyhnutelném závěru). Já osobně nadhodnotím a dám filmu 5*. „S jakou částí jeho politiky přesně souhlasíš?“ - „S menší kontrolou zbraní, samozřejmě.“ - „Ale, Franku, to by pak měl zbraň každej cvok…“

„Mrtví můžou být někdy užiteční. Už mi párkrát pomohli z problémů. Zaprvé, jsou zticha. Zadruhé, když to umíš, tak vypadají jako živí. A zatřetí, když na ně vystřelíš, nemusíš se bát, protože už jsou stejně mrtví. Rozumíš?“ Eastwood (resp. Joe, Monco či Blonďák, vyberte si postavu dle libosti) a jeho duchaplné rozumy mě asi nikdy nepřestanou bavit. A to se tu teprve rozjížděl. Ostatně jako samotný režisér Leone. Jde poznat, že jde o úvod do trilogie, a přestože označení „generálka“ tenhle snímek trošku dehonestuje (protože nastavenou kvalitu by mu mohl leckterý film závidět), dost se k němu hodí, ostatně to, s čím přišel tenhle díl, pak bylo v dalších 2 dovedeno takřka k dokonalosti. Hlavní postava baví tím, jak nádherně profituje ze situace a přebíhání z jedné strany na druhou, ovšem nebojí se i pořádně přitvrdit, když se musí postavit Ramónovi (už v tomto díle výborný Volonte). Jinak, skládat poklonu perfektní zvukové a hudební stránce je skoro povinnost, a přestože jde o nejslabší díl z celé trilogie, s přehledem je to na solidní 4*.

Se sérií Mission: Impossible jsem skončil hned po prvním dobrodružství Ethana Hunta s tím, že na další mise se již dívat nepotřebuju. Ale ve světle úspěchů nejnovějších filmů mě napadlo, že by mohlo být fajn zkusit restart a podívat se na všechny díly pěkně popořádku. No, začátek mě svou nechtěnou směšností trochu vyděsil, a celkově je nutné přiznat, že v pár ohledech film trošku zestárl (a ne, nejde jen o to, že Vašut už nemá vlasy), ale dál už to bylo čím dál lepší a co do zábavnosti snímek léty očividně nic neztratil. Stále má pořádnou dávku napětí, akce a dynamičnosti. A Cruise je pořád tím sympaťákem, kterému můžete fandit. A jeho parťáci/soupeři nijak zvlášť nezaostávají. Škoda jen, že to zdařile „nepodařené“ akci z ambasády a grandiózní hodinářské práci z centrály CIA kazí za vlasy přitažené hrátky s vlakem a helikoptérou (ne že bych u nich musel vypínat mozek, protože mi i normálně pracuje na úsporný režim, který nejde přepnout, ale přece jen…musel jsem se začít smát). No, nevadí, slušné 4* a pokračování příště.

„Udělala bych to znovu. Nemám výčitky. Jenom strach, protože jsem myslela, že mám svou minulost už vyřešenou. Ale teď mám pocit, že moje minulost nemá vyřešenou mě. Dnes už jsem vás unavovala dost. Děkuju. Na shledanou.“ Po Legendě o „1900“ a Nejvyšší nabídce jsem již měl od režiséra jistá očekávání a Neznámou je v podstatě naplnil. I když je pravda, že začátek mě dost napínal. Tajemná žena, která má za sebou dle flashbacků sexuální násilí, shání práci, a mermomocí ji chce v konkrétním domě a bytě. Poměrně dlouho divák tápe, o co vlastně jde, vyřčená jména postav mu nic neříkají, zkrátka nic moc komfortního. Ale vydržet dál u filmu se vyplatí. Postupně se o hlavní hrdince dozvídáme stále víc, začínáme se o ni strachovat, protože každou chvíli hrozí její prozrazení. A přituhuje. Nakonec je divák svědkem opravdu silného příběhu, nemálo napínavého, který chytí a pustí až na konci. Pravdou je, že úplně samotný závěr byl až zbytečný, ale nemění nic na tom, že mě Tornatore znovu potěšil, tentokrát to bude za solidní 4*.

„Říká, že…potřebují provazy na věšení.“ - „Dělá si srandu, že jo?!“ - „Nevím. V téhle oblasti mají trochu odlišný smysl pro humor.“ Portoričan, Francouzka, Američan, Ukrajinka a Bosňan na (španělském) Balkáně…a tahle nesourodá představa mě nakonec zlákala. Naštěstí. Přišel bych o svéráznou podívanou balancující na hraně naléhavého dramatu a absurdní černé komedie. Smysl humanitární pomoci, tedy co se má udělat vs. smutná praxe, která to nedovoluje, a pak i něco zdánlivě malého (dekontaminace studni) dává velký smysl. Tvůrci naštěstí nezapomněli přibalit nadhled v podobě velmi neotřelého humoru, který k ději navíc skvěle pasuje. Filmu bych vytkl snad jen téměř plynně hovořícího „náhodného“ místního chlapce a „přenocování pravdy“, který bych zkrátil. Jinak velká spokojenost a silné 4* navrch. „Tlustej šmejd. Za války hlady netrpěl.“ - „Možná za to můžou žlázy. Říká se tomu tak, ne? Štítná žláza produkuje málo hormonů, takže tělo nevstřebává tuk. Žlázy. Říkal to bratr.“ - „Tvůj bratr je doktor?“ - „Ne, tlusťoch.“

„Barbecue omáčka Lonestar, dokonalý společník pro vaše kuře.“ Hned začátek s namlouváním reklamy mě pobavil a okamžitě se mi vybavilo Ztraceno v překladu, kde má hlavní hrdina-herec podobnou „zábavu“. A ještě jednu věc mají tyhle 2 filmy společné. Role byly svým představitelům psány přímo na tělo. Elliot sice není Murray, ale to neznamená, že mu chybí charisma, očima a hlasem toho s přehledem uhraje víc než mnoho jeho mladších kolegů. A na věk nenarážím náhodou, The Hero je právě o stáří/stárnutí a vyrovnávání se s ním (a neodvratně blížícím se konci). Což možná nezní kdovíjak lákavě, ale opak je pravdou, já se bavil. Až do otevřeného závěru, který byl fajn, ostatně nebylo třeba zbytečně tlačit na pilu. Přemýšlivý, bilancující, posmutnělý…ale každopádně hezký film, kterému přiklepávám solidní 4*. „Takže ty nechceš slyšet, co se mi zdálo?“ - „Přesně.“ - „Naser si.“ - „Mě to prostě nezajímá, kámo. Uvažuj o tom, chci říct, je to tvůj sen.“ - „A co filmy? Ty tě zajímají?“ - „Jasně. Filmy miluju.“ - „Filmy jsou sny jiných lidí.“

Nepochybuju o tom, že mají zástupci severských národů větší odolnost vůči nižším teplotám, zvlášť když mají tuhý kořínek a výcvik k tomu, ale přece jen…kámen úrazu tohoto filmu je hrdinova zdánlivá nesmrtelnost. Do jaké míry mu ji ještě budete věřit, nebo vůbec onomu tvrzení o pravdivosti (některé věci jdou hůře skousnout, ať už se tím „skutečným příběhem“ film ohání, jak chce, nejvíce mi asi v žaludku ležela ona „sněť“…snad jen proto, že nejsem vyučen v medicíně). Nicméně, i když jsem v předchozích řádcích spíš kritizoval, film jako takový mě navzdory výše zmíněnému dost bavil. Když odhlédnete od těch řekněme „problémových“ scén, jedná se o hodně intenzivní, surový zážitek, a i přestože víte, jak vše celé dopadne, napětí rozhodně nechybí a film vás vtáhne. To, že své „odehraje“ i norská příroda, je pochopitelně velká výhoda, ovšem snímek zdaleka nespoléhá jen na ni (ačkoliv některé záběry a scenérie byly opravdu úchvatné). Dávám trochu váhavé slušné 4*, kdo bude více „věřit“, může si i přihodit.

„Mládenče, plivati na podlahu je v každém slušném lokále přísně zakázáno…nebo to snad není slušný lokál?“ Není, „dědečku“. V podniku, který spadá do 13. revíru, se scházejí ti největší vyvrhelové z okolí, ostatně personál je na tom s bezúhonností podobně. Jenže pak do něj vkročí navrátivší se „nepolapitelný“ zločinec a začnou se dít věci…anebo je všechno trochu jinak? 13. revír je kvalitní krimi. Případ se sice zdá na první pohled jasný, ale chyba lávky! Kriminalisté zde nejsou tak osvícení jako jinde, dokonce (lidsky) chybují, včetně hlavního (omylného!) hrdiny, jehož vyšetřovací metody jsou poněkud svérázné (včetně neustálých vpádů bez soudního příkazu k prohlídce, hrabání se ve věcech…inu, jiná doba). Marvan je každopádně typově naprosto přesný, a přestože odvádí svůj standard, hlavní postavou (i svým herectvím) je Medřická (hádám, že to byl první film, kde dostala tolik prostoru, který také náležitě využila). Konec se k viděnému pak vyloženě hodí. Celkově solidní 4*. „Tady máte svého psa…(K)kočku vám dát nemohu.“

„Tome, tohle možná bude špatně zvolená hudba…“ Tragikomedie, na jejíž černý humor jsem se chvíli musel ladit. U tohoto filmu se sice zasmějete, ale je to spíš smích zlomyslný a škodolibý. Z toho, k jakým absurdním situacím, přiznáním a „mimózním“ (ehm, chtěl jsem říct filozofickým) dialogům dochází. Opravdu večírek za všechny prachy. S onou někým kritizovanou „divadelností“ jsem rozhodně problém neměl. Film odehrávající se v jednom domě (a prakticky jediné místnosti), stojící na „exhibicích“ zúčastněných (těžko „vypíchnout“ jméno jen jednoho představitele, nicméně na film jsem se těšil hlavně kvůli Mortimer a Murphymu, no a nezklamali mě) a mluveném slovu, „většinou“ takový bývá…no, některé diváky prostě nepochopíte (možná stejně tak ty výše zmiňované „frky k zamyšlení“, krásně se nehodící k vážnosti situace…ne že by to nějak vadilo). Zničující závěr se také vydařil, tudíž i za něj dávám slušné 4*. „Ty jsi...?“ - „Gottfried.“ - „Jo, jo. Já jsem Bill. Myslím. No, býval jsem jím.“ - „To je velmi...legrační.“ - „To nebyl vtip.“