flanker.27

Tatínek je blbec, chtělo by se říci spolu s Němým Bobšem a kdoví, jestli synátor něco podobného názvem svého díla nezamýšlel. Jak známo, vznikal dokument v době hlubokého rodinného rozkolu a já bych něco takového úplně nevylučoval. Otázka je, zda se i poznal, protože já si to o Svěráku starším myslím už dlouho a tento dokument ho víceméně ukazuje právě jako urážlivého nedůtklivého narcise, který se nedokáže přenést přes nesouhlas (jak typické pro lidi jeho orientace). Na tom nemění nic jeho dílo, které, tedy to starší, zasluhuje povětšinou úctu a respekt, ale osoba tvůrce a jeho dílo jsou obvykle dvě různé věci. Co se dokumentu samého týče, standardní věc, nijak zásadní a objevná co do formy i obsahu.

"Jsem s revizí spokojen a jsem rád, že se zde bere..." Marvanovi zaskočí... "bere vše se stejnou vážností jako u nás v Petrohradu." Krásné detaily jako tento. Klasické dílo je klasickým, pokud platí stále bez ohledu na dobu a režim, nic jen "přísně o dnešku a musí se to hlídat, aby tam nebyla něco snad už vo včerejšku", jak říkal Werich. Překvapivě umírněný Burian, skvělý Marvan a krásná, i když trochu česky do až laskavosti obroušená adaptace.

Druhý díl je na tom ještě hůř než první. Jediné dva motivy jsou - tradičně - naprosto neschopní a neškodní zloději a pak to, že Vojtík chce být duch, protože si ho rodiče málo všímají. Možná to má nějaké skoro freudovské motivy, ale zpracované je to bídně. Ano, chtěl být se svou duchovní kamarádkou, ale pak bych to spíš pochopil tak, že se pokusí ji přivést do světa živých ala Leontýnka v Ať žijí duchové. Tady jsou i ty dvě moc.

Ne že by z temných zákoutí a zpoza rohů nevybafl na diváka nějaký vtip, ale je jich na celou stopáž málo. Děj řídký jako stolice po burčáku a samotná strašidla jsou vlastně hrozně nevyužitá. I to vysvobození vlastně ztrácí smysl, když tam zůstávají navíc jsou neviditelná, předtím se s nimi dalo existovat smysluplněji. To navíc korunuje druhý díl. I když Vaculík nebo Bořivoj Navrátil ukazují své kvality i tady, celkově je to slabší kousek. Tak 2,5, ale budu hodný.

Ano, je to předvídatelné až běda a občas především Adam Driver dělá trochu koniny, ale přesto mi to přišlo docela sympatické, dobrodružné a "rodinné" v dobrém smyslu slova. A nebojí se tu zastřelit dinosaura, něco, čemu se kterýkoli Jurský park úzkostlivě vyhýbá. A navíc mi byla hrozně sympatická (i dobře zahraná) Koa a kdy jsem naposledy viděl na plátně sympatické dítě, tj. neuřvané, ne blbé a přitom milé, jaké byste si chtěli vzít domů. To už bylo hodně dávno, takže za to si dílko rozhodně ke třem asteroidům, které bych dal jinak, zaslouží nějaký ten bodík navíc.

Za mne celkem solidní zábava. Jsem rád, že s odstupem tak třiceti let se můj dojem při nedávné televizní repríze příliš nezměnil, snad jen ty hudební vsuvky byly zbytečné. V porovnání s tím, co se jako humor servíruje dneska, je to však dokonce velmi dobré.

Proč jsem to zapomněl okomentovat poté, co jsem přemohl svou nedůvěru a tento skvost konečně spatřil v televizi? Asi proto, že vlastně nemám moc co říct, a proto, že jsem se dlouho pokoušel překonat zklamané očekávání plynoucí z toho, že i někteří z mých nejoblíbenějších lidí zde nešetřili slovy chvály (čest Honajzovi, že tomu nepropadl). Jenže pro mě je to prostě jen další z mizerných současných českých pohádek, v tomhle případě navíc dorasovaná účastí odporného těžkotonážního stvoření v roli Bohdanky. Růžičkové Droběna by byla vhodnější než tohle "cjéé" věčně opruzené pražské debilátko. Spoustou věcí (především kombinací solidních kostýmů s mizernými dialogy a hereckými výkony) mi to připomnělo ty horší z německých pohádek, kterými nás o víkendových dopolednách zásobuje TV Nova. Na Rážovu verzi (na obě) to nemá ani náhodou.

Málokdy uznávám kultovnost něčeho, ale Chucky je jedna z výjimek. Na začátku devadesátek jsme to hltali celá třída na konci školního roku, když už bylo vysvědčení napsané a bylo třeba nějak zaplnit čas. Takže třída dvanáctiletých děcek sedí před televizí s videem a kouká na horor s voodoo rituály a vraždící panenkou, to vše spolu s učitelkou, která koukala s námi. Dneska by z toho výchovní poradci dostali psotník, ale tenkrát to byl nejlepší zážitek ze školy. Tohle musíte zažít sami, abyste pochopili, proč navzdory všem objektivním výhradám vůči filmu nemůžu dát nižší hodnocení.

Přiznávám, že film byl úplně jiný než jsem čekal. Myslel jsem, že je to klasické soudní drama ve stylu jiných filmů na tohle téma, ale nakonec to bylo víceméně romantické melodrama se špionážní podzápletkou a nějakou tou akcí, kde samotný proces tvoří jen pozadí a prostředí příběhu. Základ není špatný, ale na mě to působilo trochu nedotaženě a na ruské poměry poněkud "vyměkle" nebo jak to říct, Současné ruské válečné filmy můžou někoho popouzet gerojstvím a podobně, ale nikdo jim nemůže upřít, že jdou opravdu hodně na krev. Tady to bylo takové učesané, pořád nevím jak to říct, asi příliš poplatné té romantické linii. No abych to řekl po sexisticku, moc pro holky. Oceňuju, že Rusové a Američani se tady nemají moc rádi, ale v rozhodující chvíli táhnou za jeden provaz a (spoiler) zrádce, který donáší informace pozůstatkům SS, je tu Rus. Co mi naopak dralo uši je věc pro ruské filmy typická, oni osadí film rodilými mluvčími a každý mluví řečí jak by měl, ale přes to pustí voiceover tlumočící dialogy do ruštiny. Kdy se konečně tohohle zbaví. Jsou to takové lepší tři, bohužel je to film spíš na vyplnění ospalého zimního odpoledne než na večer, kde se zasedá k hlavnímu filmu večera. Kolegyně jezinka.jezinka si asi přihodí čtvrtou za Sergeje Bezrukova (a já si to možná ještě rozmyslím kvůli Ljubov Aksjonovové).

Výtvarně jde o velmi vydařené a působivé dílo, aneb jak vizuálně vyjádřit slepotu. Příběh sám je ovšem poněkud slabší, ne proto že romantický, ale protože hlavní hrdina je tak hrozné jelito, že mi lezl na nervy. Takže zrobíme kompromis.