sud

Zlodějské filmy o vylupování nedobytných sejfů většinou nezklamou a ani tentokrát se tak nestalo. Trochu pozapomenutá francouzská komedie s naprosto excelentní pasáží dobývání sejfu skrz veřejné záchody. Herecké obsazení rovněž nemá chybu a milovníci převleků si vskutku přijdou na své. 80%.

John Lennon (velmi dobře hrající Aaron Taylor-Johnson) jako citlivý talentovaný kluk se širokým srdcem, který rád rozdává radost. John Lennon jako sebestředný frajírek, který se dokáže zachovat (částečně možná i nevědomky) krutě i k lidem, kteří si to nezaslouží.  Stejně tak ani teta Mimi (jako vždy skvělá Kristin Scott Thomas) není vylíčena jako prvoplánová semetrika a Julia (také skvěle hrající krásná Anne-Marie Duff) jako hodná free mamina. Postavy z masa a kostí, civilnost (ani ty nejsilnější scény nejsou prvoplánově slzopudné), skvělé herecké obsazení a parádní atmosféra rokenrolového pravěku v Británii 50. let jsou hlavní magnety filmu, který můžu všem fandům Beatles a Johna Lennona bez obav doporučit. 70%.

Atmosférický noir s detektivem, vyšetřujícím zločin a postupně propadajícím svodům tajemné krásky - věčné (vděčné) téma, které bylo již zpracováno mnohokrát a nebude vadit, když ještě mnohokrát bude. Tento kousek patří spíše mezi ty průměrnější, po zajímavém začátku se vyprávění poněkud rozplizne, chování některých postav mi přijde přinejmenším zvláštní a závěrečná pointa nemá potřebnou údernost. Finální scéna se sice snaží připomenout Maltézského sokola, tím však spíše (možná nevědomky) dokazuje, že Serrault není Bogart. Jinak jsem ale civilnímu Michelu Serraultovi jeho roli policejního inspektora věřil a Charlotte Rampling je jednou z nejsmyslnějších femme fatale, které se kdy procházely po filmovém plátně. Jacquese Deraye si jako režiséra velmi vážím a považuji ho za jednoho z nejlepších tvůrců krimi (nejen) ve Francii, ale na svém kontě má lepší věci. 60%.