flanker.27

Pohádka celá o předstírání a napodobování. Filip Březina a Lukáš Příkazský v rámci děje předstírají nápadníky, ale již mimo samotný děj Sabina Remundová předstírá v roli dvorní dámy svou matku, Petr Nárožný po devadesáté osmé předstírá, že je senilní král (přičemž znovu vzbuzuje otázku, kdy asi tak takoví králové počnou potomka), David Novotný napodobuje všechny, kdo před ním hráli zištné a pokoutné rádce/ministry/kancléře/správce, Sára Korbelová předstírá, že je hezká princezna a tvůrci pomocí "svatopetrského" motivu napodobují Anděla páně a vůbec že stvořili zábavnou pohádku pro štědrý večer, u které se vám neklíží oči. Varovným signálem je opět orámování Třemi oříšky a králem, který jednou Byl, k tomu kroku česká televize sáhne vždycky, když je výsledný produkt ještě horší než obvykle. Osobně bych to pouštěl pacientům ústavu pro léčbu insomnie, protože spánek je to jediné, co mi to celou dobu přinášelo. Vidím, o co se tvůrci pokouší, ale zoufale jim to nejde. Všechno už tu bylo mnohokrát a lépe. Dialogy jsou chabé, postavy jsou zase neživotné splácaniny několika atributů, kterými konkrétní role (princeznu, krále, kancléře, vodníka) obdařili jinde, aniž by k nim dodali aspoň špetku opravdovosti, "vtipné scény" postrádají vtip a tvůrci asi ani nevidí rozdíl mezi filmy, ze kterých čerpají a ve kterých to fungovalo a tím, co sami stvořili. Ale asi nám chtěli taktně připoměnout, za co příští rok ČT utratí zvýšené koncesionářské poplatky.

Ty tři hvězdy jsou hlavně za kameru, ta je vynikající. Jinak to na můj vkus kombinuje nešvary typické pro horory s nešvary typickými pro krátkometrážní filmy, zejména co se týče charakterů, dějových zkratek a zvratů. Navíc nemám rád ty klišé, kdy v podstatě normální a běžná činnost je v hororu nasnímaná a ozvučená tak, aby vzbuzovala odpor, to mi vadí. Taky působí nepřirozeně to rychlé oželení pejska vyměněného za obludu. To nět. A ze všeho nejvíc mi vadí ta kárající moralizující pozice a vyšší síla, trestající ovšem dle lidských měřítek, těch správných samozřejmě, protože "my" máme, my vlastníme pravdu a vyšší síla (zde Lesapán, ale může to být cokoli jiného kdekoli jinde) jedná a trestá podle této "pravdy". Tak často ve filmu zabije padoucha "vyšší spravedlnost", ale dle mého to pak není trest, trestá jen člověk člověka.

Jednou jsem se i zasmál.

Aaa, nostalgie jaxviň jak se říká. Jak už to tak bývá, viděl jsem to začátkem devadesátek někde na Němcích. Dlouho jsem to nosil v paměti a nemohl jsem to nikde najít, vzpomenout si na název a tak. Až teď. U podobných vzpomínek je samozřejmě záhodno být velice rezervovaný, ale viděl jsem ukázky a navzdory vší "neotesanosti" a "srandovnosti" to má pořád svoje kouzlo. Emzáci napadnou zemi ze základny na Venuši a Japonsko vyšle do boje obří vesmírný bojový koráb, který se utká s jakousi vesmírnou napodobeninou galéry. Obrovsky nostalgické tři hvězdy vesmírného válečníka.

Viděno v mládí, leč ač šlo svého času o docela populární film ve videodistribuci, nostalgie mne k tomu neváže, protože už tehdy mi to přišlo naivní a nablblé. Pozitivně se můžu zmínit leda o na zřejmě dost malý rozpočet kvalitních tricích a technické stránce vůbec (tedy alespoň tehdy mi to tak připadalo). A zase ta typická chyba. První kyborg je skoro nepřemožitelný a zničit se ho povede po velké námaze a velkých ztrátách, zatímco na Měsíci pak hrdinové jeho bratříky kosí po hromadách a ještě se jeden z nich může zeptat nalezené Měsíčňanky, zda che být jeho ženou a dítku tomu matkou pečlivou.

Já uznávám, že je to občas skutečně třeskutě vtipné, ale postavy jsou mi tak strašně nesympatické, že k tomu zároveň mám dost silný odpor. Tohle že jsou nějací přátelé? Mám štěstí, že mí dva přátelé matematici se zdejšímu osazenstvu ani vzdáleně nepodobají. A to přitom taky máme rádi sci-fi a fantasy, "dračáka" a tak dále, jen komiksům moc nedáme.

Jo, viděl jsem to o třicet až pětatřicet let později než jsem měl. Přesto mě to nijak neurazilo a víceméně je to vlastně docela slušný teen film o překonávání sebe sama. Navíc Elisabeth Shue byla prostě sympaťačka.

Docela solidní drama o něčem tak obyčejném, jako je budoucí život malého kluka. Civilní herecké výkony a přirozené dialogy přispívají k uvěřitelnosti příběhu. Ani to sžívání nové rodiny s klukem, kterého měli "jen pohlídat" a nakonec u nich zůstal, není jen harmonické, ale takové normální. P. S. Už párkrát jsem se v komentářích setkal s odsudky Pavla Pípala, kterým moc nerozumím, ale každý zkrátka má vlastní vkus.

Před třemi lety jsem se nadlouho rozloučil s kiny Nolanovým Tenetem (který u mne propadl) a teď se do kina vracím symbolicky zase s Nolanem, který mne přivítal svým vzkazem určeným přímo pro diváky pražského IMAXu a já se naučil mít rád bombu... Oppenheimer není nejlepší film, který jsem kdy viděl. Není to asi ani nejlepší Nolanův film. Ale je to film zatraceně dobrý a i díky svému vyznění zatraceně potřebný. Náš národní hrdina Švejk je autorem výroku "i kdyby padla nějaká ta facka", ale spousta dnešních lídrů chce být také národními hrdiny a chová se způsobem "i kdyby padla nějaká ta atomovka": Důležité je zachránit si tvář, zejména co se týče čtyřpísmenné organizace, která není zvyklá prohrávat a je schopná otočit na pětníku svá mnohá předešlá prohlášení, co bylo dříve špatně je dnes dobře podle toho, kdo to dělá. Takže přes všechny vrstvy filmu vyjadřující se k osobní zodpovědnosti za vlastní činy v osobní i vědecké rovině, k politickým rozhodnutím z minula, k přátelství a důvěře, politickým ambicím a tak dále, je v Oppenheimerovi obsaženo i jasné stanovisko k současnosti a je tedy velmi aktuální. Aneb "Řetězovou reakci jsme stejně spustili," jak je ve filmu řečeno. Z filmařského hlediska je třeba chválit vynikající řemeslo, kdy několik časových linií je pointováno zároveň velmi podobným způsobem jako v Dunkirku, dialogy jsou skvělé, kamera dechberoucí, gradace zejména v klíčové scéně testu Trinity je přímo učebnicový příklad, jak stupňovat napětí. Přesto nemyslím, že je IMAX zcela nezbytný pro ocenění všech kvalit filmu, zejména ne ze druhé řady, což bylo jedno z mála míst, kde byla volná místa před týdnem, kdy jsem rezervoval vstupenky :) Taktéž bych se připojil k těm několika lidem, kteří mají drobné výhrady stran až přílišného nadužití hudby, občas by to skutečně chtělo více pracovat s tichem. Ale to jsou drobnosti. Na závěr chci vyzdvihnout to, co je na filmu ze všech jeho aspektů a momentů pro mne nejlepší, a to scéna Oppenheimerova projevu po úspěšném (jak zvláštní slovo v dané souvislosti) shození bomb na Japonsko. To je emocionální štěpení na prvočinitele. Na závěr nezbývá než spolu s Werichem říci "přijde na to, jaká hlava té energii velí."

Fakt netuším, proč jsem si na tento kousek najednou z ničehož nic vzpomněl právě dneska (a nebudu podrobně popisovat, co jsem v tu chvíli zrovna dělal). Seriál, vedle kterého je i Doktorka Quinnová drsným realistickým náhledem do života na divokém západě, a i kdybych neměl vůbec žádné požadavky v tomto směru, zbude stále jen naivní, otravný telenovelový příběh pro týnejdžry počátku devadesátých let. Vím, o čem mluvím, vlastně jsem byl přesně cílová skupina a u mojí sestry to dokonale zabralo, ta to milovala.