flanker.27

Viděl jsem tak ve 12 či 13 letech, tehdy se mi to moc líbilo. Vtipné, roztomilé, velmi přirozeně hrající děti. Daleko převyšuje všechna novější zpracování jako Past na rodiče s Lindsey Lohan, které sice nění špatné, ale prostě tomu chybí ta přirozenost a spontánnost. Chápu taky, že filmy jako tento po válce prostě rozptylovaly mysl a odváděly od myšlenek na všechny nedávné hrůzy a vinu Německa. Za zmínku stojí i starý klasický podařený dabing.

Docela milé, místy i dost vtipné, hlavně ty romantické představy hlavní hrdinky ("Vyrušil ho náhlý hluk. Blížil se. Dveře se prudce rozletěly. Vešel muž, který za sebou násilím táhl krásnou dívku. Tvář měla zmáčenou slzami a zrůzněnou strachem a úzkostí." To je skoro jako bych to napsal já   ), některé narážky či neobratnosti a nezkažená naivita ("Rád bych navštívil Allenovy. Mohla by mi slečna Morlandová ukázat cestu?" - "Ale jejich dům je vidět z okna." - "Mlč, Lucy."   ) a poukaz na dobové zvyklosti (nemůžeme spolu promluvit, dokud nás formálně nepředstaví). Vytknul bych asi že je to od začátku až příliš jasně nalinkované, že pak sourozenci Thorpeovi až příliš náhle zmizí ze scény. U Isabelly sice vidíme, jak se připravila o věneček, ale pak nějak šlus (kromě toho, že se pokouší si Isabellu usmířit dopisem) a její bratr, který si na Catherine dělal zálusk, zmizí z děje ještě daleko dříve. A vlastně i Isabellin bratr, přijde o snoubenku a pak nic, nějakou dohru, dopovězení, alespoň jako u Eleanor, by to chtělo. Ale celkově příjemné na letní odpoledne či večer.

Solidní drama s hororovými prvky na motivy Gogolovy povídky, poněkud přenesené v prostoru, ale zachovávající základní dějovou linii, včetně závěrečné pointy. Věčná otázka hledání hranice umění a podbízivosti, jakož i jeho komercionalizace. Realisticky je nutno uznat, že i umělec si musí vydělat na chleba a že je něco hezké, neznamená, že to není umění (a naopak), každý by měl ale mít nějakou osobní hranici a nezahodit talent jen pro obdiv salónů. Zajímaví herci, samozřejmě je třeba zmínit budoucího inkvizitora Šmerala, který už tenkrát měl v sobě něco "ďábelského", a pak musím překvapeně konstatovat, že stará čarodějnice Luba Skořepová (jinak jsem ji doteď neznal) byla za mlada docela fešanda (ale ta móda 19. století holt udělá princeznu skoro z každé ženy).

Hvězdně obsazená inscenace, snad ještě o úroveň výše než u Podskalského verze. Jenže jako muzikál to sráží mizerné hudební aranžmá. Je mi líto, ale ten ustavičný zvuk hammondek byl pro mě po chvíli neposlouchatelný, bylo to jak na nějakém americkém stadiónu. Proto, i když všechno ostatní je kvalitní, musím dát jen tři koruny císaře a krále Karla.

Správná pohádka, kde labutě jsou přesně tím, čím se zdají na baletu být, chrabrý princ zachrání krásnou a dobrou princeznu a necpe se do toho džendrová a rasová ideologie. Co víc si přát.

"Vy se stěhujetééé?" Tak absurdně vtipné, že to mohl přinést jen život.

Myslím, že je kolem nás hodně dívek, co se učily u tety Šlapalíny.

Svižná napínavá krimi zjevně inspirovaná francouzskými filmy té doby. Děj je dost syrový, dynamický a poměrně nepředvídatelný, i když za cenu občas ne úplně logických rozhodnutí hlavních protagonistů, z nichž žádný nevyjde z rozehrané hry "klenoty nebo život" bez následků, přičemž s sebou strhnou další. Menšík coby malý český hajzlík vážně překvapí, Kryzánek si nezadá s tvrdými filmovými grázly, Adamíra se představí jako inteligentní gauner, který je zároveň srab, co se bojí ušpinit si ruce, a Matyáš jako vyhozený policajt, který svou snahou dořešit čtyři roky starý případ ohrozí několik lidí kolem sebe. Za zmínku stojí i velice solidní kamera a účast Františka Šťastného coby Františka Šťastného.

Film, po kterém i těžkotonážní The Witch působí skutečně jako lehký film na nedělní odpoledne, jak jsem si kdysi dělal legraci v komentáři k ní. Leč ačkoli je celá stopáž prošpikovaná nejrůznějšími odkazy na všechno možné, já se v souladu s Occamovou břitvou přidržím toho nejjednoduššího, tedy že dlouhé odloučení, chlast a už tak mírně narušené osobnosti udělaly své. Čímžto úsloví "šplouchat na maják" dostává jiný rozměr. Ovšem děkuji evoluci, že v reálu přece jen vyvinula lidi povětšinou psychicky odolnější, jinak bychom se dávno sežrali navzájem. Možná i proto nedokážu nad námi lidmi udělat ten definitivní kříž, který nám už vyřezala či vytesala spousta umělců. Herci a kamera vynikající.

Můžu jen potvrdit, co napsali všichni komentující přede mnou (nevím samozřejmě, kdo a co přijde po mně). Dá se říci, že je to něco mezi hraným filmem, dokumentem a instruktážním videem. Chybí prakticky jakákoli dějová linie mimo samotné splnění úkolu. Názorně je ukázán cíl akce, postupné plnění jednotlivých kroků, taktická situace a zapojení jednotlivých druhů zbraní na obou stranách do boje. Jak napsal např. Ampi, přestože je film natočený více z pohledu "Bílých" (tj. Wagnerovců), je vidět i práce "Žlutých", kteří k úkolům přistupují stejně, jsou rovněž odvážní, dokáží improvizovat a bojují stejně úporně. A ano, každý, kdo si myslí, že rozumí válce a boji, kteréžto zná z jiných filmů a počítačových her, by se na to měl podívat, a to bez politických předsudků. Film byl mimochodem inspirován bitvou o Popasnou, která proběhla zhruba před rokem. K filmu taky doporučuju vidět tento rozbor. Poznámka technického hnidopicha: na začátku jsou uvedeny dva tanky "bílých" jako T-72B, ale jsou to T-80. To je snad jediná nekonzistentnost filmu.