The Visitors
Návštevníci
Režie:
Veronika LiškováScénář:
Veronika LiškováKamera:
Vojtěch VančuraHudba:
Jonatán PastirčákObsahy(1)
Mladá antropoložka Zdenka se se svým manželem a třemi syny přestěhuje na Špicberky v Norsku, aby pozorovala, jak se mění život v polárních oblastech. Získala prestižní dvouletý grant na rozsáhlý vědecký výzkum o dopadu globalizace na obyvatelstvo v nejsevernějším městě světa, Longyearbyenu. Poté, co se Zdenka zamiluje do svého nového domova, zjistí, že v Arktidě mizí daleko víc než jen ledovce a permafrost. Prostřednictvím rozhovorů s obyvateli si začíná uvědomovat, jak heterogenní malá místní komunita vlastně je, a postupně odhaluje napětí, které se skrývá pod povrchem. Zdenka se zároveň snaží přijít na to, do jaké míry se může zapojit do místní komunity, kterou původně zamýšlela jen pozorovat. (Cinémotif Films)
(více)Recenze (27)
Na jedné straně je to těžké žít poblíž ledovců, když se dlouhodobě mluví o tom, že tají a zmrzlá země mizí. Alespoň obyvatelé tamějšího místa jasně vidí, že nejde jen o hysterické výmysly nudících se vědců. Nakonec je to vidět na mnoha místech. Trochu mě překvapilo, jak Zdenka laxně přistupovala k bezpečnosti a zdraví svých dětí a nechala je hrát si tam, kde se led propadal a ti se tak klidně vyráchali v ledové vodě. Druhé téma byl přístup norské vlády k cizincům. Musím říct, že bych podobný dokument předložil naší vládě a všem jejím členům. Tady se pořád mluví o rasistické a xenofobní společnosti, mnozí se stejnými názory jsou odsuzování jako ruští švábové apod. a co by teda řekli o Norském přístupu? Je přeci celkem logické, že stát má zájem na tom, aby člověk, který v něm chce žít jen nesosal státní příspěvky, ale také se zapojil a pak i uměl jazyk. Je úžasné přijít na nějaké místo a říct si, že tu chci žít a tu budu, ať si kdo chce říká co chce. Ale přeci taky nemůžu přijít do Konga, rozhodnout se, že tu chci žít a že jsem vystudovaný astronom a pak se strašně divit, že pro mě nemají práci, což se přesně tomu muži z Etiopie stalo. Tak buď pak ignoruju své vzdělání a dělám i v supermarketu nebo musím jít o dům dál, ale sedět na jednom místě a bouchat se do kolen, že prostě chci dělat jen tu jedinou práci a když není, tak že počkám až bude, je asi nesmysl. Nakonec manžel Zdenky to řekl krásně. Buď chceme žít ekologicky, ale v tom případě se všichni připravme na to, že se zavřou fabriky, tisíce lidí přijdou o práci a ceny stovek zboží se zvednou ne o jednotky, ale desítky procent, nebo si musíme uvědomit, že jet čistě na zelenou je čirá utopie. Možná ve 22., 23. století nebude, ale nyní tomu tak je. A nelze chtít mít současný standart, pracovat jako dosud a na místech jako dosud, ale zároveň chrochtat nad tím, jak nám příroda krásně vzkvétá. Obojí dohromady zkrátka nelze. ()
Norská vláda se vrací k staré osvojovací politice: kdo chce v té které zemi trvale žít a požívat všech občanských lidských práv, která zaručuje její ústava, musí o ní něco vědět a kromě toho ovládat její státní jazyk. Špicberky jsou z tohoto hlediska přechodné stádium, protože pojem stálosti je pro tamější sešlost obtížně použitelný. Z druhé strany je to nesporně norské území. Zůstává otázkou, proč mezi dotazovanými nebyl alespoň jeden ruský obyvatel Špicberků; chápu, že odpověď na tuto otázku je nesnadná. Dokument je velmi dobře natočen, ale postrádá obecnější závěry. Spíš ho cítím jako časosběrnou novinářskou reportáž. ()
Všude je to stejné. Ani Norům se 100 let staré smlouvy nehodí. Špicberky sice na první pohled vypadají jako ideální působiště pro sociální antropoložku, ale film zdejší problémy jen lehce nahodil a hodně zjednodušil. Longyearbyen je opravdu místo jako z jiné planety, takže film za vidění určitě stojí. Jenže nejsilnější národnostní menšinu tu tvoří Rusové, o kterých v dokumentu nepadla ani zmínka. Takže opět politika, jen z druhé strany. Tak ať si filmaři nenamlouvají, že jsou lepší. ()
Opravdu co je zde působivého je čisto a prostor. Bezlesá studená pustina, kde si místní stěžují, že přibývá lidí, kteří neumí norsky. Ke shlédnutí na https://www.ceskatelevize.cz/porady/12595686535-navstevnici/ ()
Protagonistka niekedy naozaj rieši first world problems privilegovaných, no i tak som premýšlal nad štvrtou hviezdou, pretože Longyearbyen je skutočne neuveriteľný, pôsobí ako miesto na cudzej planéte. ()
Asi to bolo ja dobré, neviem, lebo ako náhle tam nabehli skoro na celý film titulky, stratil som záujem. Sorry jako. 1 z 5 ()
Pokud neděláte dokument pro fanoušky (Marley) nebo s lyrickým vyzněním (Bábušky z Černobylu), je přijetí publikem dost nejisté. Spoustu lidí totiž stále přistupuje k dokumentům jen jako k balíčku informací, díky kterému pak budou moct nakráčet do diskuze s jasně vyhraněným názorem (buď jsou pro, anebo proti osídlení Špicberků; buď hrdince fandí, anebo jí zesměšňují; nic mezi tím). __________ Já osobně bych režisérce Liškové určitě nezazlíval, že tu své (nejednoznačné) hrdince umožnila se naplno vyjádřit - slovně i emočně. O emoce a o vztah ke Špicberkům tu přece šlo v první řadě! Navíc se ani nejednalo o žádnou tendenčnost: diváci mohli několikrát slyšet i zcela opačný postoj, než ten, co zastává hrdinka filmu... Stojí tedy ten film za zkoušku? Záleží, jestli jste schopni o filmu (či dokonce po filmu) aspoň chvíli nepředpojatě popřemýšlet... ()
Zkus moje milá tuto elitářskou převykořeněnou bolístku s brekem vyprávět všem 10kám milionům uprchlíkům, obyčejným lidem z Pchjongjangu, Minsku, Damašku či Bachmutu….. Film nepojednáva o Špicberkách v nějakém komplexnejším antropo rozsahu, nýbrž o paní Zděnce a jejím “bebí”…. ()
Viděl jsem na Jednom světě. Přiznám se hned zkraje, že mi to koncepčně vůbec nezapadalo mezi ostatní dokumenty o lidských právech. Být nějakým Ukrajincem, Severním Korejcem, Íránkou/whatever a pozorovat to, co tu častokrát paní Zdenka řeší, tak bych nejspíš nezřídka zakroutil hlavou. Zajímavé mi přišly Zdenčiny rozhovory, vedené v angličtině, potažmo vždy když Zdenka přešla do angličtiny, byl mi její projev daleko sympatičtější. Ty filozofické toky a verše v češtině - to mi sem prostě vůbec nesedělo. Vím, může být můj problém. Beru. Stejně to uvedu. Za mě nadbytečné zrovna tak jako ty rodinné chvilky. Názor: "Proč bych nemohla vychovat své děti tam, kde chci? Proč se takto v bezpečí můžu cítit jenom doma?" Tohle vážně? Byl by to zajisté krásný svět, kdybych mohl vychovat svoje děti tam, kde si zrovna zamanu, ale to přeci není nárok. This is the world we live in. Zase, fňukat nad tímto, v porovnání s tím bezprávím co jsem viděl v jiných dokumentech na Jednom světě, prostě ... ne, fakt ne. Třebas srovnávám nesrovnatelné, ale tenhle dojem si z toho prostě odnáším. Sympatičtí mi byli především ti, s kterými byly rozhovory dělány. Toho týpka z Etiopie mi bylo upřímně líto, ale fakt ta scéna s těma slzama? Nebylo to trochu overreacted? Já nevím, jestli k němu zrovna měla tak blíž, nebo nějaká chvilková emoční nebo jiná labilita, ale tahle scéna na mě působila nejvíc strojeně z celého dokumentu. Doufám, že se aspoň v tomhle pletu, nicméně za zbytkem si stojím. Autorka dokumentu je sympatická, Danielův svět byl fajn. #Nooffense ()
Nejlepší bylo, jak se česká antropoložka rozbrečela lítostí nad tím, že astrofyzik z Etiopie nemůže na Špicberkách sehnat práci. Řekl bych, že ta ženská je tak trochu praštěná, i když prestižní dvouletý grant si zjevně zařídit dovedla. Perfektní komentář: nonick1. ()
Nechápu, proč tam muselo být tolik zbytečných rodinných scén. Krajina je na Špicberkách ale fakt pěkná. Jinak informační hodnota o obyvatelích téměř žádná. ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Česko / Norsko / Slovensko. ()
Dokument, jehož jediným plusem jsou záběry krajiny na Špicberkách. Vysokoškolsky vzdělaná sociální antropoložka se zcela vážně ptá, proč by nemohla vychovat své děti tam, kde chce? Proč jenom doma? Jako by to snad bylo nezpochybnitelné právo každého člověka již od jeho narození: moci si sám bez omezení vybrat, na jakém místě planety bude chtít žít. Že bychom se třeba všichni i se svými rodinami sebrali a vyrazili dejme tomu do Švýcarska...? Nebo na Capri...? Nebo do toho (nyní již zpropadeného) Norska, jehož vláda se konečně odhodlala řešit neúnosnou situaci a společně se Švédskem, Dánskem, Finskem a Islandem spolupracuje při vyhošťování nelegálních imigrantů? Doslova tragikomicky pak působí etiopský kosmický fyzik, bědující, že malém v rybářském městečku daleko za polárním kruhem nemůže najít práci. To je asi jako kdybych se rozhodl postavit si rozhlednu ve sklepě a pak naříkal, že odtud nikam nevidím. Pani Zdeňka, které norská vláda přidělením grantu zajistila dva roky existence pro celou její rodinu se třemi dětmi, prolévá krokodýlí slzy nad tím, že když její dvouletá výzkumná činnost skončila, musí se opět vrátit domů. Ovšem na to není připravena - z dobrého bydla v norském dotačním ráji prostoupeném hyghe už se jí k rodné hroudě vracet nechce. Svou frustraci tedy vtělí do jalového výkřiku v závěrečných titulcích: prý - věnováno všem, kteří museli ze Špicberk odjet dřív, než na to byli připraveni. Co k tomu dodat… točit ten dokument pro těch pár lidí snad ani nestálo za to. ()
To děvče má v hlavě vymeteno, jedna děsná pasáž za druhou. A ano? Proč? Proč si takto krademe čas těmito výtvory, které neměly vzniknout. Ouch, toto bolelo. ()
Hezký, drsný dokument uvádějící věci na Špicberkách na pravou míru. Žití na Špicberkách není tak bezstarostné a snadné, jak se zpočátku mohlo zdát, někteří lidé nejsou natolik lidští a celková krajina obemyká dění do uzavřené, neupřímné sféry. Dokument je ovšem také o hlubokém zklamání, které raní. Výprava byla skvělá, rovněž kamera a samotná problematika. Musím i pochválit závěrečný titulek, který mě až zamrazil. Se studentskou porotou jsme zařadili tento dokument mezi top dva kandidáty na výhru. Vyhodnocení: Po projekci jsme se šli s klukama zeptat paní Zdeňky na pár otázek, které nás zajímaly a nezbyl na ně čas v diskuzi. Paní Zdeňka byla strašně milá a ráda nám na otázky zodpověděla, čehož si velmi vážím. Je to dobrý člověk a přeju jí, ať se jí i její rodině daří! ()
To že přistěhovalci nemají volební právo je veliké plus. Jak by byli ve Francii, Anglii atd.. štastní, kdyby hordy nájezdníků neměli volební hlas. Film je naprosto zbytečný. ()
O čem to vlastně bylo? O zbytečně placeném člověku, který nekonstatuje nic nového? Nebo o tom, že si vykládám s lidmi o tom, co všichni vlastně ví? Právě takové profese a tito zaměstnanci navyšují ekologickou zátěž planety snad nejvíce... zbytečné a o zbytečnostech. Jediným pozitivem jsou krásné obrázky na devastovanou krajinu, kam si snad někdy zaletím podívat. Nechť je má uhlíková stopa nižší, než všech sociálních antropologů světa! ()
Nádherný dokument z prostredia Nórskych Špicbergov... ()
Úvodní desetiminutovku nadšení záhy střídá fňukání představitelky, které nabírá na intenzitě až do samotného závěru. Některé rozhovory jsou zajímavé, ale neustálé nářky jsou téměř k nevydržení. Naprosto nerozumím tomu, kde hlavní představitelka přišla na myšlenku, že by měl každý automaticky mít právo žít, kde se mu zachce. 10 % ()
Související novinky
Cenu filmových fanoušků získal Bod obnovy
V pondělí 15. ledna 2024 dopoledne byly na tiskové konferenci České filmové a televizní akademie (ČFTA) odhaleny nominace v rámci 31. ročníku předávání cen Český lev. Na začátku tohoto ceremoniálu… (více)
Ceny české filmové kritiky 2023 - nominace
Ve čtvrtek 4. ledna byly Sdružením české filmové kritiky oznámeny nominace pro 14. ročník výročního předávání Cen české filmové kritiky, které by tentokrát měly vyzdvihnout výrazná česká… (více)