Slarque

Stačí okamžik nepozornosti a hlavní hrdinka pocítí možnost vlastní smrti. A přirozeně dostane chuť žít. Cesta k prvnímu sexu je krátká a přímá. Jenže na gruzínské vesnici není ani romance nic jednoduchého. Obzvlášť v jejím věku a sociální bublině. Neokázalé gruzínské drama stojí hlavně na představitelce hlavní role, díky které můžeme jednání hrdinky pochopit. Výborně zvolená byla i scéna, kterou film končí.

Colin Firth a Stanley Tucci jsou výborní a jen kvůli nim stojí za to dát tomuto filmu šanci. Oba jsou natolik dokonalí, že to vypadá, že postavy nehrají, ale žijí. Kromě jich dvou film bohužel nenabízí nic, co by stálo za zmínku.

Zábavná akční komedie, která vzdává hold trochu přehlížené filmařské profesi. Děj je sice pitomost, která spoléhá na spoustu náhod, ale je to všechno podáno s takovým nadhledem, že to vůbec nevadí. Výborná je zejména ústřední dvojice Ryan Gosling a Emily Blunt, díky níž všechno nejdůležitější ve filmu opravdu funguje. Plus samozřejmě kaskadérské kousky, a zapomenout nemohu ani na jednorožce :-)

S citem a empatií natočený časosběrný dokument o ženě, která navzdory všem fyzickým i psychickým potížím začíná žít svůj nový život. Úplně netuším, jaký byl vlastně autorský záměr, ale ty potenciálně nejzajímavější situace tu zabírají velmi málo prostoru. A nakonec přijde nečekaný pohádkový happy-end, který mi k tomu už vůbec nepasoval. Ale i tak rozhodně stojí za vidění.

Tenis je koneckonců hra. Takže se těžko divit, že si tenhle film celou dobu hraje nejen s očekáváním publika. Zpočátku trochu nepřehledná časová struktura odhaluje informace, jak se to autorům hodí. Tenisové záběry postupně gradují až po naprosto nereálnou finální výměnu, protože důležitější jsou emoce než realita. Pod tím celou dobu tepe nervní elektronický soundtrack. Výborné bylo i herecké obsazení, jakkoli to byli kromě krásné Zendayi naprosto neznámé tváře. Na první pohled jednoduchý film o milostném trojúhelníku tří tenistů ovšem nabízí množství výkladů, pokud je v něm chcete hledat.

Bavila mě ta ústřední pětice: Macháček, Cina, Fialová, Noha a Pavlovičová. Slabší už byly jednotlivé případy. Nejvíce mě pobavil liberecký komiksový superhrdina (E03) a elektrikářského poltergeista zachraňovala Eliška Křenková (E05). Nejrozpačitější byl poslední díl, jakoby snad tvůrci věděli, že žádná další řada nebude, a chtěli, aby mne to přestalo zajímat.

Animované hračkářství pro děti. Ve svém žánru téměř dokonalé. Hlavní hrdinové vypadají jako plyšové hračky a jejich dopravní prostředky jako dětská autíčka (to se to bude panečku prodávat). Akce střídá akci, je tu dost humoru a padouch je spíš nešika k smíchu a zesměšnění. Na rozdíl od mnoha dětských podívaných bez obtíží snesitelné i pro dospělé.

Dokument o dospívání třech bosenských bratrů je spíš sociologickou sondou do nezvyklé rodiny. Přísná muslimská výchova a náhlá nepřítomnost otce začnou odkrývat mezi bratry značné povahové i názorové rozdíly. Jenže stačí dva roky, aby se z toho daly vyvozovat nějaké závěry? Mně asi ne.

Výkon Kódžiho Jakuša v hlavní roli je výborný, soundtrack postavený na síle desítky let starých songů také, i kameraman evidentně věděl, co má dělat. Jenže jsem měl prostě celou dobu pocit, že sleduji jen Wendersovu variaci na Jarmusche. Poezie obyčejného života jako z Patersona, Japonci, nakonec už jsem při každém spuštění kazety trochu čekal, jestli se neozve Tom Waits, Neil Young nebo Iggy Pop (neozvali). Pro člověka, který své staré kazety také ještě nevyházel (Loua Reeda i Patti Smith bych tam také měl), je to celkem zklamání.

Jako doplněk recitálu Kdo jsem...? to smysl dává. Předpokládám, že autor ani neplánoval z rozhovoru udělat film, ale pak Karel Kryl náhle zemřel...