ostravak30

Na základě DNA testů se vědci domnívají, že pachatele údajně odhalili. Je těžké považovat takový výzkum za věrohodný, ale údajný pachatel byl prý mezi podezřelými už tehdy. O Jacku Rozparovači toho bylo natočeno dost a určitě ještě bude. Mě se asi líbilo nejvíc zpracování Jack Rozparovač s Michaelem Cainem. Přestože je samotný případ temný už jen provedenými skutky, a přestože v tehdejším Londýně by rozhodně nikdo soudný žít nechtěl, připadá mi film temný až moc. Přece jen sblížení inspektora s prostitutkou mi přijde trochu prvoplánové a jeho obliba v opiu je též zvláštní. Pak tu máme závěrečnou teorii, která mi také přijde trochu zvláštní stejně jako konec. Nečetl jsem sice předlohu, ale zajímalo by mě, co nebo proč tak rozlítilo Alana M.

Samotný film, na to, že má dvě hodiny diváka může dost utahat, tím spíš, pokud se vysílá ve večerních hodinách. Když to vezmu kolem a kolem, tak nám snímek o životě geniálního skladatele moc neřekl. Po smrti ženy se uzavřel do sebe a možná trochu zcvokl. S ohledem na jeho názory o produkci hudby třeba i pro krále by bylo zajímavější se věnovat jeho mládí a dál. To hlavní je ale barokní hudba. Jako laik jsem si samozřejmě musel přečíst, že šlo o nadaného skladatele, protože bych nikdy nepoznal, zda hraje skvěle nebo už tam zazněl nějaký falešný tón. Ale právě ta hudba rezonuje celým snímkem a je to nejhlavnější, co mě dostává. A výkon Jeana-Pierra Mariella. Pravda je, že jsem alespoň viděl, kterak mohl někdo v tehdejší době poslat krále do oněch míst a nesplnit mu jeho přání (nařízení).

Satira na rakouské mocnářství by se teoreticky mohla odehrávat dnes. Leckterá politická strana nebo nějaká skupina lidí si sem tam vezmou slavnou nebo jinak zasloužilou osobnost a na ni vystaví své know-how, hlavně tedy před volbami nebo když nějaké nové hnutí/strana vzniká. A nevidíme to jen u nás, ale i ve světě. Jenže tehdy nebyly sociální sítě a internet, tak to holt museli dělat takto lokálně. A pravdivost toho či onoho příběhu se těžko dokazovala. Ten příběh svým vývojem nějakou pointu sliboval a v podstatě se dá říct, že je očekávaná. A kdyby Jaromír Hanzlík nemusel tak přehrávat, tak by se dalo říct, že se na tu plejádu legend opravdu dobře kouká. A nostalgicky vzpomíná, jak se dneska už takové krátké historické povídky už netočí.