ostravak30

Na základě DNA testů se vědci domnívají, že pachatele údajně odhalili. Je těžké považovat takový výzkum za věrohodný, ale údajný pachatel byl prý mezi podezřelými už tehdy. O Jacku Rozparovači toho bylo natočeno dost a určitě ještě bude. Mě se asi líbilo nejvíc zpracování Jack Rozparovač s Michaelem Cainem. Přestože je samotný případ temný už jen provedenými skutky, a přestože v tehdejším Londýně by rozhodně nikdo soudný žít nechtěl, připadá mi film temný až moc. Přece jen sblížení inspektora s prostitutkou mi přijde trochu prvoplánové a jeho obliba v opiu je též zvláštní. Pak tu máme závěrečnou teorii, která mi také přijde trochu zvláštní stejně jako konec. Nečetl jsem sice předlohu, ale zajímalo by mě, co nebo proč tak rozlítilo Alana M.

Samotný film, na to, že má dvě hodiny diváka může dost utahat, tím spíš, pokud se vysílá ve večerních hodinách. Když to vezmu kolem a kolem, tak nám snímek o životě geniálního skladatele moc neřekl. Po smrti ženy se uzavřel do sebe a možná trochu zcvokl. S ohledem na jeho názory o produkci hudby třeba i pro krále by bylo zajímavější se věnovat jeho mládí a dál. To hlavní je ale barokní hudba. Jako laik jsem si samozřejmě musel přečíst, že šlo o nadaného skladatele, protože bych nikdy nepoznal, zda hraje skvěle nebo už tam zazněl nějaký falešný tón. Ale právě ta hudba rezonuje celým snímkem a je to nejhlavnější, co mě dostává. A výkon Jeana-Pierra Mariella. Pravda je, že jsem alespoň viděl, kterak mohl někdo v tehdejší době poslat krále do oněch míst a nesplnit mu jeho přání (nařízení).

Satira na rakouské mocnářství by se teoreticky mohla odehrávat dnes. Leckterá politická strana nebo nějaká skupina lidí si sem tam vezmou slavnou nebo jinak zasloužilou osobnost a na ni vystaví své know-how, hlavně tedy před volbami nebo když nějaké nové hnutí/strana vzniká. A nevidíme to jen u nás, ale i ve světě. Jenže tehdy nebyly sociální sítě a internet, tak to holt museli dělat takto lokálně. A pravdivost toho či onoho příběhu se těžko dokazovala. Ten příběh svým vývojem nějakou pointu sliboval a v podstatě se dá říct, že je očekávaná. A kdyby Jaromír Hanzlík nemusel tak přehrávat, tak by se dalo říct, že se na tu plejádu legend opravdu dobře kouká. A nostalgicky vzpomíná, jak se dneska už takové krátké historické povídky už netočí.

Jak ta událost celá skutečně probíhala by možná stálo za nějaký opravdu uvěřitelný dokument. Film jako takový mě nadchl bojovými scénámi a to i za použití letadel či scény zničení přístavního města, ty byly úžasné. Naopak vojenský velitel trochu působil, jako by vypadl ze Švejka. Stejně tak chápu nutnost evidence, ale ve chvíli, kdy na mě útočí mi to přijde naprostý nesmysl. Máte-li dát na váhu fakt, že zlato nepřevezete vůbec (ať už evidované nebo ne) či ho převezete celé a doevidujete do na lodi, myslím, že to je jasná volba. To celé je ale nic ve srovnání s tím, že se milostivě zachránil král a měl si z čeho platit drinky, ale nikdo ani jednomu člověku, který se na tom podílel nepoděkoval, nedostalo se nikomu vyznamenání apod.

Pohádkové seriály, v němž hrají loutky se dneska už moc nedělají. Samozřejmostí je Hurvínek, jinak ale tohle umění trochu zaniká a podléhá digitálním filmům a seriálům. Hup a Hop je jeden z těch, na něž se prakticky zapomnělo. My měli doma knížku Hupa a Hopa. Faktem je, že na dabingu dělali mistři svého řemesla a ty dvě opice byly předzvěstí Pata a Mata. Jen by mě zajímalo, kde se ztratil, či zda vůbec někdy existoval 13. díl, který je zde uveden.

Je smutné, že tato část světa za "pár" desítek let už nebude. Rozhodně nebude vypadat takto. Najdeme zde jen a pouze oceán. A o to neuvěřitelnější je naše chování, oč jasnější je, že zvednutá hladina moří a oceánů zasáhne člověka velmi citelně. Tragičtější dopad to bude mít na lední medvědy. Ovšem ta krása je velká a neskutečná.

Nakonec jsme se toho zrovna moc nedozvěděli, Charles Gabel toho příliš nechtěl (nemohl) prozradit. Já si každopádně neumím představit, že by jeden z nejhorších nacistů běhal po svobodě. Taky nevidím důvod. Kdyby nebyl konec války, i kdyby jen Německo zůstalo nacistické, dál by páchali zločiny třeba jen na vlastním národě. Sám svých zločinů nelitoval. Osobně si myslím, že měl dostat trest smrti. Jaká by to ale byla zpráva pro pozůstalé, pro následné generace, když by věděli, že za své zločiny bude zločinec stejně nakonec propuštěn. Když někdo ukrade housku nebo někoho zabije, byť z nedbalosti či neúmyslně je to strašné, ale dá se to odpustit. Promyšlený čin, plán zabíjení a nejen obyčejného, ale krutého, bolestivého a trýznivého a ne jediného člověka, ale miliónů odpouštět nelze.

Přiznám se, že zásadní rozdíl mezi starší a mladší verzí toho též příběhu nevidím. Ve starší je nejsilnějším argumentem samotné jméno fenoménu Clint Eastwood. Tato naopak obsahuje mé oblíbené herečky Nicole Kidman a Kirsten Dunst. Faktem je, že tento snímek působí víc temněji a atmosférou skoro až hororověji než původní film. Sofia Coppola prostě změnila herce, exteriéry a zkusila si něco natočit. O té době nám to zrovna moc neřekne. Určitě si myslím, že se mohla zkusit nějak odlišit, něco změnit, aby byla vidět její režijní práce víc, než jen planě kopírovat.

Dívka se snaží vytvořit něco velkolepého, ale moc se jít to nedaří. Nevím, proč jí nepomohla matka. Nakonec rodiče mají děti učit nejen trpělivosti, ale též způsobu myšlení. Rozhodně je ale třeba dítě za každou cenu podpořit a ukázat, že se nemusí vzdát. A že když někdo něco umí, a druhý ne, neznamená to, že neumí nebo nemůže umět zase něco jiného...

Já asi stále nevím, co jsem to viděl. I tak je pro mě ale velkým překvapením, že zrovna tento film si odnesl řadu Oskarů. Byla to jedna velká smršť, která mi asi nejvíc připomněla Doktora Strange akorát, že stokrát znásobeného. Protože od chvíle, kdy se matka dostane na cestu různými vesmíry se do konce filmu nezastaví. Jedna velká šílenost, při jejímž sledování jsem si přesně říkal, že tohle musel být buď absolutní propadák nebo to budou experti či fanoušci vynášet na vrchol, ale nic mezi tím. Asi nejdůležitější je vizuál. Při vzpomínce na něj mě zaplavují smíšené pocity, což mám ale ostatně s celým filmem. Na jedné straně pozoruhodné ztvárnění různorodých vesmírů a budoucností, na druhé podivné souboje. Přiznám se, že když jsem viděl bojovníky s něčím v zadku, tak jsem se už musel od obrazovky odvrátit a věděl jsem, že znovu tento film neuvidím. Dějová linka je zdánlivě jednoduchá jako facka, ale jakmile se vše začne míchat v neuvěřitelném sledu a v neskutečných sekvencích, tak jsem musel ocenit práci střihačů, u kterých jsem si ale pomyslel, že jinak museli jet na LSD nebo co. Je to jedna velká smršť, v níž není jednoduchá orientace a člověk si to buď užívá bez snahy to chápat, nebo musí vyvinout veliké úsilí, aby se mu to zdařilo. Vědci dnes říkají, že při představě tak velikého vesmíru, navíc údajně se stále rozpínajícího, je čas přijít s teorií, že vedle sebe existuje několik vesmírů a v každém z nich existuje náš paralelní život. Dnes už to prostě není jen báje, ale seriózní, byť pochopitelně zatím ničím nepodložená, vědecká teorie. Dá-li Bůh, za mého života se to dozvím. Spíše ale ne. Pak už jen zůstávají hrátky s fantazií jako v tomto snímku. Nevím, jaké všechny filmy byly toho roku natočeny, ale Oskara? Hm...