Stegman

Pokud neděláte dokument pro fanoušky (Marley) nebo s lyrickým vyzněním (Bábušky z Černobylu), je přijetí publikem dost nejisté. Spoustu lidí totiž stále přistupuje k dokumentům jen jako k balíčku informací, díky kterému pak budou moct nakráčet do diskuze s jasně vyhraněným názorem (buď jsou pro, anebo proti osídlení Špicberků; buď hrdince fandí, anebo jí zesměšňují; nic mezi tím). __________ Já osobně bych režisérce Liškové určitě nezazlíval, že tu své (nejednoznačné) hrdince umožnila se naplno vyjádřit - slovně i emočně. O emoce a o vztah ke Špicberkům tu přece šlo v první řadě! Navíc se ani nejednalo o žádnou tendenčnost: diváci mohli několikrát slyšet i zcela opačný postoj, než ten, co zastává hrdinka filmu... Stojí tedy ten film za zkoušku? Záleží, jestli jste schopni o filmu (či dokonce po filmu) aspoň chvíli nepředpojatě popřemýšlet...

Doufal jsem, že v tom dokumentu budou mluvit především muzikologové, skladatelé, kritici a další znalci opery či zpěvu + že tam bude něco málo o jeho životě. Tak ne, dostalo se mi přesného opaku: bylo tu vrchovatě bulváru, dojímání a srandiček, a jen aby se neřeklo, tak i pár zajímavostí o hudbě.

Krátký film o tom, jak je těžké udělat krátký film, který má být o tom, jak je těžké natočit celovečerní film vzniklý zadaptováním toho krátkého filmu. __________ I Charlie Kaufman by se v tom ztratil! :D Až na to, že to je i vtipné a přesně to vystihuje šílenou realitu soudobých umělců (a přesto je celá ta věc v podstatě logická, když se nad tím trochu zamyslíte).