Pějme píseň dohola

Nemohu si pomoci, já se prostě bavil a jako dlouholetý skaut znalý táborů tato tuzemská parodie na pionýrské tábory byla pro mě o to veselejším zážitkem. Nádherně dokonalé a zároveň úmyslně nedokonalé charaktery postav vedoucích, jenž téměř žádný z nich nemá všechny potřebné znalosti či povahové rysy důležité pro vedoucího tábora. Dva vykreslené a spíše odlišné, než propojené světy dětí - účastníků a dospělých - vedoucích, které řeší podobné problémy, ale odlišnými metodami řešené a přesto jistým způsobem tak ukazují, že se vedení od účastníků vlastně ani moc neliší. Nádherná sonda parodující vše, co jsem od mládí zažíval. Moc rád si tuto komedii od Ondřeje Trojana zopakuji. 80% ZAJÍMAVÝ KOMENTÁŘ: JARDAHONDA (06.05.2013)

Pokud je někdo příznivcem humoru svérázného uskupení divadla Sklep, neměl by mít problém s kladným přijetím filmu Pějme píseň dohola. Ondřej Trojan, Jan Hřebejk a Petr Jarchovský tím zároveň učinili první plnohodnotný krok ve filmové tvorbě. David Vávra dodal povedené koláže a rozdováděný sklepácký duch prostupuje každým vybudovaným obrazem i mluvenou replikou. I ta určitá herecká topornost není výsledkem nezkušenosti filmových tvůrců, ale je jedním ze stavebních kamenů, které přibližují křečovitou absurditu všednosti dne a fungování socialistické společnosti. Pionýrský tábor, nenáviděná i nadšeně očekávaná součást letních prázdnin, kumuluje v tomto případě všechny možné nešvary a stereotypy. Vše přizpůsobeno typické škodolibosti konfrontačně-provokativního vyjadřovacího stylu divadla Sklep. Hlavní postavou příběhu je mladý táborový praktikant Ondra (Václav Chalupa) ve světle prvních nesmělých krůčků milostného probouzení. Kdo jiný ve své bezelstnosti a smršti bouře tělesných potřeb může způsobit rozvratnější zmatek? Hlavní ženskou postavou je tábornická zdravotnice Vendy (půvabná Ulrika Kotajná), mladá, atraktivní, rafinovaná a naivní puritánka, která si bezstarostně hraje a dráždí mužskou touhu. Výraznější postavou je také vedoucí táborového oddílu Bob (Radek Říha), dobromyslný i slaboduchý svalovec. Z dalších dospělých postav: svérázný samorost a táborový vedoucí Bizon (Ladislav Brothánek s hlasem Mirko Musila), ležérní správce Čada (Jiří Šašek), vynalézavý pohodář Faustus (Jan Procházka), věčně opilý Bušek (Jiří Remeš), snaživá Margot (Andrea Sousedíková), nevyzrálý praktikant Saďour (Jiří Strach) a uvědomělý a suchopárný Vendin snoubenec Jaroušek (Martin Janouš). Z dětských rolí zaujme citově tápající Lucie (Jitka Andělová), její dětsky zamilovaná kamarádka Sjůzn (Tereza Hubená), životem zkušenější Tráva (Aňa Geislerová), upjatá pionýrka Hybrida (Valerie Halabicová), chlapečtí suveréni Marek (Martin Chmátal), Brunďák (Karel Sládek) a Magor (Jan Semotán), na Smraďocha přejmenovaný Laco (Jan Demeter) a čestný pionýr Dan (Robert Paulů). V tomto období byla nezbedná poetika divadla Sklep na vrcholu tvůrčích sil a tento film svým výrazem přesně a radostně zapadá do stejného okruhu zábavy. Nelze se divit, že lidé stále pronášejí místní kultovní hlášky a slova v pauzách nezbedného chichotání. (01.12.2016)

Není mi jasné, co vedlo pány Hřebejka a Jarchovského, aby vylíčili pobyt v pionýrském táboře v těch nejčernějších barvách. Film se v podstatě skládá z těch nejhorších situací, které mohly (mnohdy snad jen i teoreticky) na nějakém pionýrském táboře nastat. Jako by posbírali tyto negativní momenty ze všech pionýrských táborů a zasadili je do průběhu jednoho turnusu pomyslného tábora. Za dobu existence pionýrských táborů jimi prošly statisíce dětí a nejsem ochoten věřit tomu, že všechny zažívaly to, co je předváděno tímto filmem. (27.08.2013)

Ano, taky jsem zažila nejrůznější takové akce a tábory (jako účastník, nikoliv vedoucí), takže svým způsobem jsem to s hlavními hrdniny takřka vše prožívala, a jelikož film vznikl v době mého dětství, tak jsem mohla dle všech těch atributů (chatky, klubovna, nábytek, vybavení, doplňky, ošacení, účesy.... :-)) zavzpomínat i na své zážitky, vše díky tomu všemu působilo autentičtěji. Avšak i přes to jsem na filmu nenalezla nic, z čeho bych byla vyloženě na větvi, kromě těch vyvolaných vzpomínek (ty taky nebyly vždy úplně veselé, jako u nejednoho z tamní omladiny). Nejlepší scéna (která mne rozesmála, ale i rozesmutnila) byla ta, kde cca 12 - 13 letý hoch na táborové diskotéce "tančí" s dřevěným nosným pilířem. :-DDD ["Filmová výzva" - Addamos21] (30.01.2021)

Atmosféru pionýrských táborů jsem už nezažil, i proto jsem se rozhodl pustit si tuto prapodivnou absurdní komedii, která ji údajně vystihuje a je na ní založena. Samotné prostředí nemohu posoudit. Obsahuje celou řadu skvělých hlášek i scén (hu! hu! hu!), ty se ale utápí v dost zmateném scénáři. Vím, že příšerné neherecké výkony (s výjimkou Stracha) jsou tu záměr, ale stejně mně štvou. Atmosféru to možná zachycuje, ale jinak je to prostě průměrná komedie bez větší zajímavosti. - Koukej to přinýst. - A co kouzelný slovíčko? - ŠVIHEJ! (05.07.2009)