Na střeše

Velice ikonický komediální drama snímek, který mě skutečně oslovil. Mádl klade důraz ne všechno dobré v lidech, i v těch, kteří se zdají jako ti nejhorší. Ukazuje nám, co je to štěstí, láska, radost, přátelství a mnoho dalšího bravurně seřazené a seskupené v sekvenci filmu. Nebojí se ale i otázek jako, jaké je to být opuštěný? Co je na světě nejhorší? Z čeho máme opravdu strach? Co je nejvíce bolestivé? Co pro nás znamenají ostatní? Vše dohromady je uplatněné ve filmu Na střeše, který nám to předvádí v plné kráse. Snímek má skutečně mnoho nádherných momentů, u kterých se zasmějete, dojmete se a budete mít zkrátka směs emocí. Používá až po „Svěrákovsku” způsob „za smíchem slzy”, který já zkrátka mám velice rád. Je skutečně velmi emotivní film a jeden z nejlepších českých filmů, které svět spatřil. (18.02.2019)

Po dlhej dobe som zablúdil na český film. Ľutujem čechov. Tie ich filmy sú väčšia hanba ako ich prezident. Toto je trýznivý pseudohumanistický gýč, otravný a priblblý. Prvých 5 minút si človek hovorí, že aha, toto vyzerá inak ako ostatné české filmy, tá kamera, a výprava, hm. Po piatich minutách je však koniec, nič tam nedáva logiku. Je to peklo. (02.03.2019)

Tak už i Česká republika má svou záhadu hodnou světového formátu, kam se hrabe Bermudský trojúhelník na záhadu Mádl. Šmīrák neschopný uvěřitelně zahrát ani tu nejbanálnější roli točí výborné autorské snímky. Scénář je nenucený, lehkonohý a hlavně opět nepotřebuje doslovnost, což je na dnešní poměry nebývalé. Možná jsem naivní prosťáček, ale já celý příběh Mádlovi žeru, všechny situace mi přijdiu reálné. Užívám si jemného nenuceného humoru, kterého je v českých filmech poslední dobou jako šafránu. Mádl je nesrovnatelně vyspělejší scenárista, než stále nepochopitelně natáčený věčný nedospělec Kolečko. Režisérsky se Mádl skutečně zařadil mezi špičku, navíc je vidět i velký posun od jeho prvotiny, což nám divákům umožňuje doufat, že český film má budoucnost. Jen dodám své vroucí přání, aby se Mádl vykašlal na to, co neumí, pro co nemá špetky talentu a tudíž mu to nejde, tedy hraní. Bude mít více času na psaní scénářů pro neokoukané filmy a také pak na jejich nápaditou režii. A tohle obojí mu jde více než dobře. (02.09.2019)

Coby herci jsem Jiřímu Mádlovi nikdy nefandil, ale jako režisér si u mě tímto počinem získal pozornost a jeho příští autorský film si příště určitě mnohem lépe „pohlídám“, bude-li možnost navštívit ho v kině. Na střeše je malý velký film, který by v zahraniční konkurenci možná lehce brzy zapadl, ale v současné české kotlině představuje nevídaný zázrak. Smysluplný příběh plný pocitově pestrých chvilek jako ze života obdaroval Mádl nápaditou režii. Ten film má svou duši, serióznost i vtip, a současně dobře zvolené tempo i způsob vyprávění. Bavilo mě sledovat postupný vznik a vývoj vztahu mezi dvěma lidi náhodnně sešlými... Vietnamec, ilegálně přebývající v Praze a kriminálník v jedné osobě + starý morous, před rokem '89 aktivní komunista, k němuž se téměř všichni staří známí dávno otočili zády. Ti dva měli spočátku společné snad jen pohlaví a město pobytu, přesto jim nakonec osud dopřál prožít spolu nezapomenutelné společné chvíle. Těch je ve filmu poměrně dost, možná škoda, že to úplně nelze říct i o dialozích (s výjimkou jednoho, kdy se Rypar mladého Songa ptá, jaké je to představit si, že jste nemohoucím staříkem...), které ve srovnání s režií možná občas pokulhávají. Ale jinak jsem byl velmi spokojen, včetně hereckých výkonů. Aloise Švehlíka jsem měl spojeného především s televizním filmem „Píšťalka pro dva“ (1974), který znamenal jeho první hlavní roli před kamerou. Teď si jeho jméno budu takyhodně pojit se skvělým výkonem ve filmu „Na střeše“, v němž se dočkal velké a skutečně úctyhodné role možná naposled. Jak symbolické...80% (27.10.2020)

Když občas sem tam někde čtu rozhovor s Jiřím Mádlem (a to je záměrně nevyhledávám) doslova kvetu. Některé jeho internacionální názory zejména na migraci a na Čechy jako takové jsou občas na pěst. Bohužel má potřebu být v tomto ohledu dost aktivní až to smrdí jistou politickou angažovaností. Jenže on je ta generace co už komunisty nezažila a potřebuje mít v té nudě z blahobytu nějakého třídního nepřítele a dělat rebélie. To mi na něj dost štve, protože kdyby zůstal u scénářů a režií udělal by lépe. Tam je totiž dle mého názoru opravdu ve svém rybníce a řemeslo mu jde pěkně od ruky. Poslední mnou viděný Modelář (2020) sice nebyl nic moc, ale Na střeše se povedlo na jedničku. Když se tak zamyslím nad tím kdo by byl v hlavní roli lepší, zda pan Tříska nebo pan Švehlík, musím uznat že ač si tam Třísku musíme jen představit, Švehlík byl určitě lepší. Smrt pana Třísky pádem z Karlova mostu vyvolala potřebu přeobsadit hlavní roli a bohudík někoho napadl pan Švehlík. Toho mám nesmírně rád a musím uznat, že role mu padla jako ulitá. A navíc s radostí konstatuji, že nestárne! Nevím proč, ale tak nějak mi to připomnělo Gran Torino. Lukáš Duy Anh Tran hrál také skvěle a jak už jsem psal jinde, já tyhle filmy o pěti hercích odehrávajícíc se na pár metrech čtverečních zbožňuji. Herci ale musí mít co hrát a tady měli. Celý film by parádní, nenudil a pro mne nejúžasnější scéna byla za hvězdnaté noci na Petříně. Tady nemohu jinak a táhnu věží o pět polí v před . * * * * * (13.11.2020)