Recenze (5 941)
Bohové musí být šílení (1980)
Romantické komedie většinou nebývají zrovna vzorem intelektuální zábavy, ale bývají roztomilé, představitelé hlavních hrdinů bývají sympatičtí a film je ve výsledku celkem zábavný. Zde se zadařila pouze ta nenáročnost. Ta však zašla za hranici snesitelnosti a vzniknul křečovitý film plný trapného humoru.
Jahody a čokoláda (1993)
Vynikající Perugorria ve filmu o jinakosti, o hledàní cesty k porozumění a také o jahodàch ve zmrzlině.
Cukrář (2017)
O homosexualitě s neskutečnou grácií natočený film, křehký, jemný, něžný, citlivý, přitom citově nevydírající.
Chlapi nepláčou (2017)
Terapeutický pokus o zahojení těch jizev, které nejsou vidět, se snaží divákovi nic nepodsouvat. Jen ten závěr prosluněný pohodou u dobré vody a hry si mohli tvůrci nechat od cesty.
Vzpomínky na lásku (2004)
Korejská podoba Griffina a Phoenixové je stejně romantickà i dojemná. Film se nedopouští klišé, silně atakuje divákovy emoce a nestydí se být krásnou pohádkou o velké lásce.
Sambizanga (1972)
Formálně velice slušný film s velmi burcujícím příběhem o počátku vzdoru proti kolonizaci. Přednáška v krejčovské dílně shrnula celý Kapitál do dvou souvětí. Tento sociální akcent však nepůsobí nijak rušivě, ale naopak filmu dodává další dimenzi. Za hodně zajímavé považuji i jasné zobrazení nejen toho, že kolonialismus je pro okupovanou zemi hnus, ale hlavně to, že by si kolonizátoři ani neškrtnuli bez místních pomocníčků.
Manhattan (1979)
Hořkosladký Woody asi nebude pochuti každému. Tenhle snímek se dotýká nejen klasických Woodyho témat, ale brousí i do existencionálního rybníčku, nesrší tak humorem, jako jeho pozdější kousky, dokonce je natolik trpký, že mi chvíli trvalo si na tento styl zvyknout.
Dej mi své jméno (2017)
Sentimentální nudně natočený film o letní velké làsce má pár světlých míst v dialozích, když se hovoří o umění a především v dialogu otce se synem po odjezdu milence. Chvílemi snímek zachází do přílešné ordinérnosti. I o homosexuálním vztahu se přece dá natočit komorní, něžný, nebo křehký film, což ovšem není případ tohoho snímku s podivuhodně zavádějícím čsekým distribučním názvem. Ale možná distributorovi znî stejně dej mi jako říkej mi.
Brestská pevnost (2010)
Skvostně nasnímané akční scény, nápaditá režie a výborné herecké výkony spolu tvoří moderní válečný film, který se po úvodním seznámenî s hlavními postavami překotně valí až do tragického konce. Pochvalu si zaslouží i kamera a hudba. Bez zbytečného patosu, místy značně pragmaticky zobrazený marný boj, boj nikoliv o přežití, ale o zachování si cti.
Hlavní nádraží (1958)
Jediný problém, který s tímto úžasným filmem mám, je, že se nemohu srovnat s jeho zařazením k neorealistickému umění, neboť je to krásný expresionistický snímek. V některých pasážích nezapře inspiraci Langovým Metropolis. Především svícení scény je naprosto parádní, ale ona je skvělá práce s mizanscénou jako celek. Obávám se, že při orvním zhlednutí tohoto egyptského pokladu, nedokážu docenit celou šíři jeho geniality. Ráda se budu k tomuto filmu vracet.