Chlapi nepláčou

Silný zážitek! Komorní drama stojící čistě a jen na skvěle zahraných postavách, které byly tak autentické, že to chvílemi působí skoro až jako dokument, což tento projekt i původně měl být, než se proměnil v hraný film. Smekám před tvůrci, že si troufli na takto choulostivé a těžké téma, ale trefili se do černého. Tohle jsou přesně věci, o kterých se musí mluvit, které se musí řešit, aby lidé poznamenaní traumatem z války mohli vůbec nějak fungovat ve společnosti. Vrcholem filmu jsou scény, kde vždy jedna z postav prochází rekonstrukcí svého nejhrůznějšího zážitku z války. Největší impakt na mě měla scéna s pochodem na popravu a následným držením nože u krku, to bylo tak silné a působivé, až mi to pocuchalo nervy. Ocenit musím i naprosto přirozený a nenucený humor, který se nevtíravě line celým filmem a dá vám trošku vydechnout od toho emocionálního náporu. Vyústění a následná katarze byly skvělou třešničkou na tomto depresivním a tíživém dortu traumat. Filmu přeji alespoň nominaci na Oscara za cizojazyčný film, tohle je výjimečný a důležitý počin, který se rozhodně musí ocenit. Chlapský film nejen pro chlapy. (04.10.2017)

Môžeme Chlapom vyčítať, že tu máme zase z tohto kútu Európy film týkajúci sa balkánskej vojny, ale to je problém distribútorov, že to berú ako komerčný artikel a nie tvorcov. Chlapi hrajú chlapov, ktorí museli robiť vo vojne rôzne svinstvá a nie dvakrát dobre sa im potom spí. Treba ísť na psychoterapiu. A ono to možno pomôže, ak potom dokážete medzi sebou prejaviť ako pochopenie, tak aj nenávisť a rozanalyzovať ju. Tu neboli proti sebe národy, ale mier a vojna a my ako diváci máme dosť problém si zapamätať, kto z hrdinov je z ktorej národnosti, pamätáme si ich hlavne vďaka menám alebo rodinnému statusu, a podľa mňa je to tak dobre. (07.02.2018)

Chorvat, Srb, Slovinec, Makedonec, muslim z Bosny a pár dalších občanů bývalé Jugoslávie se sešlo v prázdném hotelu, aby absolvovali terapii, která je měla vyléčit z válečných traumat. Pod velením slovinského terapeuta se snaží znovu prožít nejvíce stresující situace, které se jim staly za války. Jen vyslovit a popsat je jim působí velké utrpení. Natož podělit se o ně se svými bývalými nepřáteli. Situace je často nezvladatelná a zdá se, že společnou řeč nenajde tato skupina nikdy. Závěrečné scény jsou hodně nadějné, snad bude tato oblast Evropy už navždy válek ušetřena. Stejně jako celá Evropa. (28.03.2020)

Válka na Balkáně byl hrozný průser. Nikdy jsem nepochopila, jak rychle se ze sousedů a kamarádů stali úhlavní nepřátelé, kteří se bez milosti střílejí a podřezávají si navzájem své nejbližší. Tohle se přece nedá jen tak rychle zapomenout. To vážně stačí pár dní na horách, trocha psychologického skotačení a vše je odpuštěno, a zase jsme všichni kámoši? (14.03.2020)

Celý ten psychologický experiment mi přišel jen jako umělý konstrukt, jak dostat tuto různorodou sebranku mužů doživotně viditelně či neviditelně poznamenaných dvacet let starou válkou na jedno místo. Autoři z toho sice dokáží vykřesat silné scény, které stojí za zamyšlení, ale stejně to všechno působí tak nějak uměle. 70%, ale na čtvrtou hvězdičku to není. (13.10.2021)