Oktavianus

Víte, jak poznáte mistra? Že na atmosféru mu stačí jen bouřka za oknem. A jelikož James Whale jím je, tak vytvořil velice příjemný atmosférický horor o dost divném domě plném ještě divnějších lidí. Nechtělo by se mi tam trávit noc. Po prvním kontaktu s paní domu (Eva Mooreová) bych pelášil, jako kdybych spatřil Frankensteina. Ano, Karloff vypadá tradičně démonicky a v určitých chvílích monstrum z Frankensteina skutečně připomíná, k tomu Melvyn Douglas hláškuje celý film a na obě kočky, Lilian Bondovou i Glorii Stuartovou, se moc pěkně dívá. Přesto... určité pasáže filmu jsou trošku uspávající, milostný motiv mezi Penderelem a Gladys směšný, konec jak z červené knihovny a úchylný němý maniak Morgan mohl být využitý daleko víc. Zdejších 62 % vesměs odpovídá realitě. P.S.: Zdá se mi to, nebo jedna povídka z Treehouse of Horror VII (Simpsonovi, S 08 E 01) je na tomto filmu založená?

Právě to, co jsem na prvním díle nejvíc vyzdvihoval - absenci sentimentu, lítosti a patosu, že je to zkrátka správné monster movie - se mi tu vůbec nedostávalo. Malý Kong působí směšně, chová se jako opička křížená z mopslíkem, skoro salutuje, když hrdiny zachrání, zkrátka posledních dvacet minut se zvrhlo do zcela sentimentální pohádky. Je to OBROVSKÁ škoda, protože do té doby to byl krásnej klasickej biják s exotickým dobrodružstvím, mořskými vlky, tajuplným ostrovem, romantickou kráskou, prostě dobrodružství ze staré školy ve stylu A. C. Doyla, J. Verna, E. R. Burroughse... Tedy, Son of Kong není špatný film, je myslím i lepší než tři hvězdy, jež jsem mu udělil. ale není to monster horor. A po vpravdě geniální jedničce je to hrozné mínus.

Velkolepý zážitek. Dodnes dokáže přibít diváky do sedadel (nebo z čeho se na film dívají). Oproti následujícím verzím je tato nejsyrovější a nejbrutálnější (i když samozřejmě s ohledem na dobu vzniku snímku), Kong je skutečné monstrum, žádný náznak lítosti s ním ani nejde soucítit, necítí ho divák, necítí ho hrdinka, nikdo. Kong nakonec taky ne - ať už v džungli, nebo když se doslova utrhne ze řetězu v New Yorku. Žádný sentiment, však je to monster movie o pořádném monstru. Čistě za sebe bych se obešel bez dinosaurů, ale jednak chápu, že tehdejší vlna ztracených světů byla dost v módě, i to, že se animátoři chtěli vyblbnout. Oproti dalším verzím sledujeme plnohodnotný film s postupným budováním napětí, náznaky tajemna a očekávání toho, co přijde, přes úžas v džungli a plnohodnotné finále. Pokud si vzpomenete, třeba Guillerminova verze (1976) nezačíná špatně, ale odjezdem z ostrova jde do sraček. To zde nehrozí ani omylem. Legendární film o legendě z ostrova v jižních mořích. Lituji jen jediného: že nejsem o 80 let starší, abych se tehdy mohl dvořit Fay Wrayové...

Další Lugosiho bezchybná kreace, i když tentokrát trošku jiná. Na rozdíl od nemrtvého hraběte z Transylvánie či třeba vúdú guru z Haiti je totiž trošku psychopatický doktor Mirakle příliš posedlý svou věcí - chybí mu chladná logika a vypočítavost, Mirakle dělá i chyby, pochybuje o sobě, není si jistý. A to jde Belovi zahrát přece jen trošku hůř než elegantního chladného padoucha s pěti tahy rozmyšlenými dopředu. Ani to by nevadilo, kdyby byl hlavní postavou a příběh se točil kolem něj - to se ale neděje, ústřední postavou je Pierre Dupin, takže prostor dostala i spousta zbytečných scén s jeho snoubenkou nebo spolubydlícím. A to je škoda, protože i opičák stojí za nejeden pohled.

Jakýkoli film s Belou Lugosim nemůže zklamat, já alespoň žádnej špatnej neviděl, a tak ani White Zombie není výjimkou. Lugosi je tu opět draculovsky efektně uhrančivej, s podmanivou měkkou výslovností a aristokratickým vystupováním, nakonec je to film, kam přesně pasuje, a proto není divu, že každá scéna s ním je lahůdková. Problém je, že tento snímek funguje tak nějak obráceně - první polovina je skvělá a atmosférická, po celém Haiti duní vúdú bubny, napětí graduje, návštěva v Belově mlýně je dramatická a znepokojivá - ale od chvíle, kdy Neil začíná pátrat po ztracené Madeleine, se to jenom zhoršuje. O velmi jednoduchém finále ani nemluvím. I tak jde o vynikající kousek, který by měl vidět každý milovník starých hororů, ale kdyby se udržela nastavená laťka první části, mohlo jít o dokonale vybroušený diamant.

Doctor X je takový pradědeček dnešního slasheru :-) Notně omšelý, hodně konverzační a zastaralý, ale s nadsázkou jím opravdu je. Uzavřená skupinka lidí, v tomto případě lékařů, amatérsky pátrá po sériovém vrahovi ze svého středu, jenž je podezřelý i z kanibalismu a jeho vraždy mají souvislost s fázemi měsíce. Navíc je to snad poprvé, co si vrah před akcí vytvoří masku, která se v jednu fázi dost podobá maskám Michaela Myerse a dalších. To zní atraktivně, ale není tomu tak, je to přece jenom víc jak osmdesát let starý film, takže se v něm především žvaní. A to strašně moc. A představa, že novinář, co nakonec všechny zachrání, je sice nemotorná směšná figurka, ale přesto sbalí takovou kočku, jakou byla Fay Wrayová, je mírně řečeno nereálná. Ale za jedno zhlédnutí film stojí.

Ničím zajímavý průměrný klasický snímek na téma "mladá krásná dědička v ohrožení lačným příbuzenstvem". Ať nechodíme daleko, můžeme ho srovnat s The Cat and the Canary z roku 1927, kterýžto je ovšem vyveden daleko lépe. Tento film z něj nezakrytě čerpá - chlupaté ruce trčící z tajných chodeb za pelestí postele spící hrdinky, to není ani citát, ale jednoduše obšlehlej nápad. Hororový je Monster Walks asi tak tři vteřiny z celé stopáže, i když se o to snaží, pohříchu ale jen nekončící bouřkou za okny. Jinak je to taková ta detektivní klasika: rodinný propletenec, mrtvý boháč a tajné chodby ve starém sídle. Škoda jen, že tvůrci lépe nevyužili motiv s opicí. Čiročirých 50 procent, ale mám po filmu dobrou oldschoolovou náladu, tak zaokrouhluju nahoru.

Pokud by tu kdokoli z vás povídky od Sheridana Le Fanu četl, nemohl by stál opakovat nic o podobnosti Carmilly s Vampýrem, mají toho společného asi tolik jako masturbace a skupinový sex - maximálně jeden styčný bod. Zde tedy v podobě upírky-ženy. Film není špatný: stíny, které si dělají co chtějí, jsou působivé, řada jednotlivých obrazů má svou sílu - pohled z vnitřku rakve, jak vás do ní zatloukají, mě bude asi dlouho strašit. A navíc nápad, že upír nemusí být personifikovaná bytost, ale cosi zlého, s čím možná bojujeme, ale třeba to ani nespatříme, je velmi zajímavý... ale stejně mi to nějak nesedlo. Buď za to mohl snový styl vyprávění, nebo použitá technika (nejen kvůli mezititulkům to vypadalo jako film z němého období, jen náhodou dodatečně ozvučený!), nevím. Rád jsem dobrodružství Allana Graye viděl, ale opakovat to asi nebudu.

Fantastické. Odteď si přeju už jen stát se Edwardem Parkerem, žít na tropickém ostrově v jižních mořích a donekonečna souložit s panteří ženou v podání Kathleen Burkeové. Snad kromě (ale jen z dnešního pohledu) nevhodně laděné hudby nenacházím jedinou chybičku. Vynikající Charles Laughton ukradl celý film pro sebe, jeho klidný, ale nebezpečný a pošahaný doktor Moreau s tichým hlasem je největší devizou Ostrova ztracených duší. Panteří ženu jsem už zmínil, a proto nesmím vynechat ještě Vykladače zákona - chvíli mi trvalo, než jsem Belu Lugosiho objevil, k poznání fakt není, ale stačilo se zaposlouchat do jeho hlasu. Tihle tři společně tvoří základ pro skvělou zábavu v jednom z nejklasičtějších starých příběhů. Závěrečný obrat monster proti svému stvořiteli je lahůdkový a skutečně působivý.

Klasický dobrodružný příběh s hororovými prvky (jen škoda, že je kvůli tehdejším divákům tolik prostříhali, představa úchylného hraběte Zaroffa, jak komentuje své exponáty, je více než slibná) ze staré školy, který místy působí sice úsměvně, ale v ničem to nevadí. Krátká stopáž navíc zapříčinila, že děj odsýpá a divák je permanentně udržován v napětí. K tomu okouzlující Fay Wrayová, chlapácký McCrea a správně vyšinutý Leslie Banks. Filmem se navíc inspirovali i tvůrci Simpsonů při psaní dílu Treehouse of Horror XVI (S17 E04). Jednoduchá nekomplikovaná napínavá zábava.