Poslední recenze (2 284)
Urbanized (2011)
Nedávno jsem viděl dokument Lidský rozměr, který se mi líbil tématem, myšlenkami i celkovým vyzněním, proto jsem si pustil i další podobný dokument s názvem Urbanized. Opět mě bavilo stejné téma (jak se města vypořádávají se stále vzrůstajícím počtem obyvatel), znovu jsem byl nadšen dobrými myšlenkami a především konkrétními skutky, které se pro obyčejné lidi dělají. Absolutorium zaslouží starosta Bogoty, který pozvedl místní MHD: nové autobusy, zastávky, více spojů a extra pruh v dopravě. Díky všem úpravám se člověk dostane s MHD pohodlněji, levněji a rychleji kam potřebuje. Taky se mi líbila jeho další myšlenka, kdy lidé dostali přednost před auty. Nejprve vybudoval cyklostezky, poté chodníky a auta zatím jezdí po polňačce (doslova!), než se najdou peníze i na silnice. :-) Všichni architekti a plánovači se už shodli na tom, že dopravní situaci a zácpy se nikdy a nikde nevyřešily postavením dalších silnic! To vždy vedlo jen k ještě větším zácpám. Řešení je jen jedno a velmi jednoduché, nepoužívat ve městech auta. K tomu musí být ovšem města přizpůsobena… viz Bogota a například Kodaň a jeho síť cyklostezek. V Evropě se máme ale skvěle. Problémy například v Bombaji jsou úplně jiné. Miliony lidí ve slumech… co s tím? Ale i tam dochází k pokroku. Prý se za posledních několik let snížil počet lidí na jeden záchod… z 900 na 600! :-) Oba dokumenty rád doporučuju, jen jsou už přes deset let staré, kdyby někdo věděl o něčem novějším…
Bílý žár (1949)
Bílý žár je starší černobílá kriminálka s tradičním příběhem, dobrou atmosférou a skvělým obsazením. Zejména hlavní postava v podání Jamsona Cagneyho je přímo ďábelská. Všeho schopný vrah a zloděj, který trpí častými bolestmi hlavy, je paranoidní a navíc je až patologicky závislý na své matce... to je psychologický profil jedna báseň pro pořádně napínavý a překvapivý příběh. Jamesi Cagnemu jsem to všechno věřil a jen jsem trnul, co dalšího vymyslí a provede svému okolí. Po jeho útěku z vězení divák opravdu netuší, co bude dál. Neztratily se ani další herci ve vedlejších rolích Edmond O’Brien v podobně volavky, Virginia Mayo v roli krásky a partnerky hlavní postavy a také lehce ďábelská Margaret Wycherly jako matky hlavního padoucha. Kdo má rád noir kriminálky bude potěšen a kdo k tomuto žánru ještě nenašel cestu, má dobrou možnost. Bílý žár za pokus určitě stojí… čtyři hvězdy.
Grand restaurant pana Septima (1966)
Po výtečném pokrmu Křidýlko nebo stehýnko jsme dostali chuť na nášup, a proto jsme se vydali do Grand restaurantu pana Septima. Tentokrát to ovšem bylo poněkud slabší. Louis de Funès tradičně perfektní, jeho nahrávači (Blier, celá banda četníků… teda pardon číšníků) skvělí a některé scény výtečné. Bohužel film si nedokázal udržet vysokou laťku po celou délku, linka o únosu je slabší a moc se to k sobě nehodí. Ze skvělé vtipné komedie se stává místy bláznivá crazy komedie a ta se nám už líbila o poznání méně. Na jednu návštěvu lze ale tuto restauraci doporučit, k opakovaným návštěvám se porozhlédněte raději jinde, možností je celá řada.
Poslední deníček (10)
TOP 2023
Letos mi to nějak dlouho trvalo. Ne, že bych neviděl nic zajímavého, ale nedokázal jsem si udělat čas pro klidné zamyšlení a rekapitulaci… tak konečně. :-) Za rok 2023 jsem ohodnotil celkem 143 věcí, což je od roku 2016 prakticky můj průměr. Po dokumentech o osobnostech (2021) a seriálech (2022) bych se letos zaměřil na tři různé oblasti.
První je Virtuální RETRO KINO
Uživatel Willy Kufalt mě zhruba před rokem pozval do soukromé diskuze, kde se každý týden virtuálně promítá jeden jím vybraný film. Viz hlavička diskuze.
Zdravím pozvané členy, vytvořil jsem tuto diskuzi s cílem trochu rozšířit povědomí o různých zapomenutých, méně sledovaných či v tuzemském prostředí "neobjevených" filmech, které stojí za pozornost a zhlédnutí.
Také tímto mu děkuji za pozvání. Jsem si jistý, že kdyby měl někdo další zájem, může se mu ozvat a on jej rád také pozve.
Jde opravdu o zajímavé a pozoruhodné snímky, které jsou ve většině prakticky neznámé a hodně dokáží rozšířit divákům filmové obzory. Bohužel nemám zdaleka čas sledovat vše, ale za celý rok jsem viděl celkem třináct zařazených filmů. Ty nejzajímavější pro mě byly:
Grand Prix – jeden z nejlépe hodnocených filmů z prostředí závodů F1 a bude se líbit i nefanouškům motosportu.
Stovky bobrů – moderní pocta starým groteskám a krásný gejzír originality a tvůrčí imaginace.
Den, kdy země vzplanula – sci-fi staré školy, které sází více na atmosféru a dialogy, než na efekty a je možná aktuálnější dnes, než dříve.
Druhou oblastí je polská kinematografie
Polská kinematografie se mi líbí čím dál více a jen v minulém roce jsem viděl deset filmů z Polska. Pozoruhodné byly všechny. Na pomyslném vrcholu stála „trilogie“ Andrzeja Wajdy Člověk z mramoru, Člověk ze železa a Walesa: člověk naděje. Polsko je náš soused, jeho dějiny jsou v mnohém podobné a v mnohém velmi odlišné. Tahle trilogie je výbornou sondou do moderních polských dějin. Navíc je to i filmařsky brilantní. Pátrání po fiktivní postavě za účelem stvoření dokumentu, změna ve vnímání budovatelského a dělnického nadšení, zobrazení Lecha Walesy jako normálního člověka… všechny tři filmy jsou skvělé. Občas jsou na diváka náročné, ale za setkání určitě stojí. Variantou je pak rovněž dobrý snímek Jack Strong o polském špionovi z období Studené války. Je divácky přístupnější, má tradiční filmovou dramatizaci, dobré obsazení a také silné vyznění.
Nakonec přidám několik pozoruhodných dokumentů
Pozemšťané – Pozemšťané mají sílu diváka rozsekat na malé kousky a ty pak ještě zašlapat do podlahy. Dával jsem to natřikrát během jednoho týdne… Na začátku je to přirovnáno k nacizmu a k Holocaustu, myslel jsem si, že to tvůrci zbytečně přehánějí. Nepřehání to, jen je to ještě ve větším měřítku a ke všemu živému bez rozdílu… asi nejsilnější emocionální zážitek za celý rok… - (celý komentář zde)
Sociální dilema – Mnohonásobně zvýšené počty sebevražd mladistvých, proměna uživatelů na obyčejné produkty, rostoucí polarizace společnosti, sociální nepokoje, ztráta schopnosti komunikovat na živo, ztráta schopnosti přijmout opačný argument, totální závislost na technologiích… i tohle všechno přináší nové online technologie - (celý komentář zde)
Švéd v žigulíku – Západoevropské řízení a management na ruskou fabriku a kapitalistické myšlení na ruské dělníky… ne, to není námět absurdní komedie, ale realita, která se před pár lety skutečně stala :-) - (celý komentář zde)