Oktavianus

Povedená detektivka z klasického Hollywoodu. Snad první film, kdy mi David Manners nelezl na nervy, ale jeho scenárista a detektiv-amatér v jednom byl sympaťák a fandil jsem mu. Škoda jen malého prostoru pro Belu Lugosiho, toho chlapíka mám prostě rád, a když slyším jeho úžasnej hlas, celej se nějak fetišisticky rozechvěju. Zajímavý. Ačkoli se film nesl ve značně odlehčeném a nadsazeném duchu, naštěstí tu chyběly "komické výstupy", které obvykle tenhle dojem vytvářejí a jsou bez výjimky trapné (i tady je taková postava, a to studiový hlídač, co si rád hraje na policajta, ale tvůrci to naštěstí udrželi v mezích). Příjemný film.

Drama? Ano. Tragický příběh o lidské krutosti? Může být. Ale horor? Pokud vás nevyděsí pohled na bubnující černošské domorodce nebo zlého člověka, můžete si toto žánrové zařazení zvesela škrtnout. Film mi hodně připomínal knížku Josepha Conrada Srdce temnoty, kde jsem mezi tamním obchodníkem Kurtzem a Flintem v podání výborného Waltera Hustona nacházel překvapivé paralely. A to nejen proto, že se i román odehrává na Kongu. Příběh mě celkem bavil, taková pecka, že bych film chtěl vidět ještě jednou, to nebyla, ale za jedno nahlédnutí do temnot lidské duše to určitě stojí. Speciálně doporučuju sledovat Lupe Velezovou. To byl parádní kousek...

Zbytečně dlouhé a nezáživné. Podoba tohoto Bat mana je o trochu děsivější než u pozdější komiksové postavičky, až tedy na myší uši, ale světelné znamení používají oba stejné. To je plus. Stejně jako stylizované kulisy a sem tam náznak strašidelné atmosféry. Jinak ale je celý film hodně rozvláčný, dlouho se nic neděje a za "komediální" výstupy třeba služebné mi bylo trapně i za tvůrce. Za sebe The Bat označuji jako mírné zklamání. I v této době vznikaly mnohem lepší věci.

Mrzí mě, že musím v hodnocení zůstat na půli cesty, ale víc než tři hvězdy prostě nedám. Dalo se na to podívat, bylo to dobré, ale jednou a stačí. Přestože by si inspektor Lohmann zasloužil minimálně vlastní seriál, protože je ještě lepší než rada Vacátko, přestože je doktor Mabuse démonický a šílený a psychopatický a znepokojující (a to je na scéně asi dvě, tři minuty z celé stopáže), přestože poselství filmu z roku 1933 muselo nacistické pohlaváry pěkně vyděsit. Jenže je tu zdlouhavý a ne právě povedený příběh napraveného Kenta a jeho nerealistické milé, dlouhé a doslovné záběry na vyšetřování... s gamblerem Mabusem z roku 1922 jsem se zkrátka bavil daleko víc.

Zdaleka nesdílím nadšení z Technicoloru, být film černobílý, dojem by byl daleko lepší. Je sice hezké vidět, jak vypadala moje milovaná Fay Wrayová v barvě, ale je to za cenu neatmosférického ukecaného thrilleru s několika hodně protivnými postavami. Úvodní požár v muzeu slibuje parádní podívanou, obsazení také, závěr je vynikající a znetvořený Lionel Atwill okouzlující, přesto to celkově moc nefunguje, příběh jen klouže po povrchu a všichni neustále a příliš mnoho žvaní. Moc bych chtěl dát víc, moc, posledních patnáct minut si zaslouží plný počet, ale předcházející hodina je prostě slabá.

Zejména v druhé půli zajímavý filmík s přívětivě krátkou stopáží. Za vyzdvihnutí stojí klasicky uhlazený záporák Lionela Atwilla (napadá mě, že ten chlap měl fakt smůlu, že na něj vycházely podobné slabší snímky, zatímco hororovou první ligu si rozdělovali Chaney, Lugosi a Karloff, protože ačkoli mu chybí charisma výše zmiňovaných, rozhodně na to má) a nečekaně bezcitné shození Kathleen Burkeové (Panteří ženy z Ostrova ztracených duší, která ani tam, ani tady není na ČSFD mezi herci kdovíproč uvedena) mezi krokodýly. Škoda jen zbytečných a trapných "komických výstupů" vedlejších postav a tradiční naivity některých hororů třicátých let. Potenciál film určitě má.

Heleďte... nedávno jsem v televizi zahlídl Jak ukrást Dagmaru... a to bylo mnohem horší.

Nenechte se zmást, zdejší podhodnocení je skutečně nezasloužené. Tajemná atmosféra strachu ve vesnici Kleinschloss kdesi v německy mluvící zemi (mělo by to být Německo, ale na zdi visí portrét až podezřele podobný Franzi Josefovi) nezmizí po celou dobu filmu. Možná je to jen proto, ale že je tak krátký, ale já se bavil velice dobře. A snad kromě finále není Vampire Bat ani nijak naivní. K tomu tam vystupují hororové špičky béčkových produkcí té doby - frajerský Melvyn Douglas, překrásná ozdoba Fay Wrayová a další duševně vyšinutý šílenec mého oblíbeného Dwighta Fryeho. Jen škoda, že doktora Newmana nehraje někdo démoničtější, ale Atwillův civilní projev zase nebudí podezření, jako by tomu bylo v případě Lugosiho nebo Karloffa - to by divák od začátku tušil, odkud vítr vane. Podtrženo a sečteno: velmi zábavná jednohubka, na kterou se za čas opět rád podívám. Klasických strašidelných příběhů není nikdy dost.

Skvělé monstrum se skvělým hlasem. To je první, co mě napadlo, když skončily závěrečné titulky. Charismatický chraplák Clauda Rainse provází celým filmem, i když občas ustřelí do hysterického smíchu, a dokazuje, že k dostatku charismatu nemusíte být ani vidět. Já mu fandil, přál jsem mu, ať zabije co nejvíc lidí a uteče těm pitomým policajtům, ať Whale natočí dvojku, trojku... a tak dále. Jak občas při hodnocení klasických hororů přivírám oko, u Neviditelného muže to není zapotřebí. Pět hvězd je zcela zasloužených. A ještě jednu věc je třeba zmínit - a tím je černý, místy až absurdní humor, který filmu dodává punc výjimečnosti.

Špičková parodie, která má jedinej cíl - nacpat tam co nejvíc úchyláren, které pobaví. A daří se jí to dobře. Od úvodních parodických zpráv (kdyby si tvůrci vystačili fórkama o Bushovi a amerických armádách válčících nejen na celým Blízkým východě, ale i ve Francii a na Aljašce, ale vyšperkovali to stručnými news ve stylu Brangelina adoptovala celou Etiopii) přes superdrsnou elitní jednotku, která v poslední akci probodla Satanovi srdce kůlem, až po drobnosti včetně Nietzscheho a"střílení pingpongových míčků a kulečníkových koulí...no, však víte čím, narážku na to dělala i Winona Ryderová v Southparku. A k tomu neodolatelně sladce úchylnej Robert Englund. Vlastně jediný, co mě na filmu štvalo, byly - a nevěřím sám sobě, že to říkám - zbytečně dlouhý striptérský výstupy, který zdržovaly od dalšího přídělu vtipů. Tohle není taková ta sračka, co je tak blbá, až je to vtipný. Tohle přesně takhle vtipný být chtělo. Kdyby každý filmař měl jen desetinu nadhledu, ironie a sebeironie jako tvůrci Zombie strippers, vznikaly by pouze zábavné filmy.