GOREGASM

Starým westernům začínám přicházet na chuť, dvojnásob když se v nich promenáduje Clint, což obvykle přitáhne pozornost pár umaštěnějch kawbojů a minimálně jedné šťabajzny a může být klidně blonďatá a netykavá. To Clintovi nevadí. Ale vážně ;-), Han ´Em High je nikam nespěchající western s originální zápletkou, zajímavými postavami a reálnými mantinely příběhové logiky. Postupná pomsta během 114 minut rozhodně nevychladne a vygraduje k špičkovému finále. 80 % P.S. Vždycky když vidím Clinta škrtnout sirkou o ty svoje "kozačky", tak mám chuť znovu začít kouřit.

S boxerskými filmy mám obecně vzato a dlouhodobě jeden zásadní problém a tím jsou samotné zápasy, ve kterým dostává hlavní hrdina totální sadu, a že ji tady Creed schytává, ale nakonec se vše "nečekaně" otočí a on nakonec shodou různých okolností a náhod vyhraju. V sérii Rockyho to fungovalo, díky boxerskému stylu Rockyho, který režiséři udrželi v rovnováze s tím, jako čočku vždycky dostal. U Creeda II s tím mám velký problém, protože 1 kolo boxu rovná se 10 KO úderů na hlavu přemotivovaného Michaela B. Jordana, kór od takové bestie, která proti němu v ringu stojí. Předvídatelné, nereálné a v důsledku úsměvné, přestože skvěle natočené. Jordan je v brutální fyzické kondici a je vidět, že pro tu roli fakt dřel, ale je škoda, že tvůrcům utekla míra akceptovatelného, uvěřitelného a vtahujícího realismu boxu hodně přes funkční linii. Návrat Dolpha Lungrena i mentorsky pohupující se Rocky přitom fungují výborně a vytvářejí silně emotivní oslí můstky, ale ty nestačí zakrýt vcelku bezkontaktní vnitřní drama hlavního hrdiny. A tomu říkám propásnutá příležitost. 60%

Docela hluuuboko zapadlý snímek Jima Sheridana s mladě ušatým Seanem Beanem a charismatickým Richardem Harrisem. Na to jak na první pohled hrubozrní "kluci" jsou hlavními postavami, tak jde o velmi silný psychologický příběh s fokusem na vztah otce a syna, respektive dysfunkčnost celé rodiny s fatálním dopadem na všechny. A to vše v neokoukaném a přirozeně nasnímaném prostředí irského venkova. Herci jsou opravdu vynikající, a přestože synopse The Field nemusí každému znít jako něco superlákavého, tak "naživo" jde o silně dramatický zážitek s neodvratným finále s vynikající gradací. 90%

Burtonova láska k filmům z Ed Wooda, respektive z Johnnyho Deppa doslova stříká, ale úplně jinak než jsme u Tima zvyklí. Nezlomné nadšení Deppovy postavy je zastíněno přes veškerý svůj entusiasmus stárnoucí a trpící legendou, Belou Lugosim, ve fenomenálním podání Martin Landaua. Nebojím se říct, že jde o vedlejší postavu desetiletí a Tim Burton sblížení těchto dvou, v danou chvíli tak odlišných postav vygraduje řadou brilantních scén způsobem, které vás donutí být v oněmělém a poloorgasmickém úžasu. Tomu napomáhá i fantastická obrazohudbová :-) stránka Eda Wooda, kterému černobílý kabátek střihli tvůrci opravdu na míru. Promíjím i méně soudržný dojezd, protože tuhle precizně vyseklou filmařskou poklonu natočili s láskou k řemeslu (pardon za to klišé, ale když ono to tak je ;-). 95%

Než jsem začal psát recenzi na Guns Akimbo, tak jsem zaregistroval, že tomu dal nějaký český dobrodruh do distribuce název "Zabiják proti své vůli". Na to lze říct snad jen "Suck My Clit...", což je mimochodem hláška, kterou pronese zhruba v půlce filmu Samara Weaving, načež spustí kulometné inferno. A mimochodem, hlavní star tady není Danny Boy (tak jako na papíře a výplatní pásce jo), ale právě zvrhle zběsilá Sammy, která svou hitmanku prodává s poctivým hardonem pro všechny dostatečně ulítlé diváky. Šťavnatá herecká etuda jen co je pravda zahraná tak luxusně přes hranu, jako už dlouho nepamatuju. Danny tady přes své kvality hraje jen druhé housle, ale i díky němu je tahle bláznivost smlsnutelná. Epilepticky akrobatická filmařina podobně zběsiilému obsahu taky sedne, i když na Garetha Evanse to nemá. Chtěl jsem dát s přimhouřením obou očí čtyři hvězdy, ale bimbase Dannyho postavy jsem fakt vidět nechtěl, takže... 66%

Mraky crazy gagů a fórků, Jim Carrey v nejlepší komické formě a jeho dokonalá herecká chemie překvapivě s Jeffem Danielsem. Ti dva opravdu válejí a hraje jim k tomu naprosto báječný soundtrack, ze kterého vyčnívá téměř epická sekvence s Crash Test Dummies. Chlapi jdou z jednoho průseru do druhého, ale dělají to s tak neopakovatelnou tupostí, že u Dumb and Dumber se řehtám i po 29 letech stejně jako ve svých třinácti. Tohle se Farrelyům opravdu povedlo, ta komedie nemá slabé místo, ani trapné fóry. Pro mě kultovka a to podotýkám, že na svůj pomyslný komediální vrchol řadím humor britský. 100%

Nápad nonstop vylitého superhrdiny vypadá skvěle na papíře a první půlhodina Hancocka těží z nestandartní hlavní postavy především v podobě svižného a zábavného rozjezdu. Willu Smithovi popravdě stačí být civilně cool a mžourat očima z opice do opice a divákovy spokojenosti je dosaženo. Horší už to ale je ve chvíli, když opice odezní, natož když má Hancock procházet nějakou řekněme katarzí, o kterou se tvůrci snaží... a která nefunguje. Berg má vizuál a dynamiku akce v malíku, ale stejně jako mnoho před ním si pálí prsty na nefunkční kostře filmu, který je v důsledku prázdný a o ničem, protože kromě šmrncovní akce a suprčuprkrásné Charlize toho víc nenabídne. 55%

Nebýt Carreyho a Danielse tak je to na odpad. Tenhle reunion se opravdu hrubě nepovedl, chabý scénář jen recykluje úspěšné vzorce z původního filmu a dělá to tak těžkopádně, že to fanouška Dumb and Dumber, za kterého se hrdotvrdě považuji, přivede na pokraj nas...tvanosti. Farrely brothers byli vždycky chabí vypravěči, ale gagy jim šly a původní DaD odsýpal i ve svém road movie rytmu. Opakovaný vtip opravdu není vtipem. 30%

Pro tyhle okamžiky miluju filmařinu nejvíce. Projekt, který se vám i měsíc po shlédnutí neustále v myšlenkách, snech a náladách vrací a nutí vás se zamyslet nad základními životními pravdami a emocemi. Můj osobní režisérský polobůh, Nicolas Winding Refn, mi podobně bezuzdnou tvůrčí lobotomii způsobil už několikrát a znovu mi katarze v řádu týdnů vnukává myšlenkou pustit si jeho Too Old To Die Young znovu. Jde totiž o opravdu těžký matroš a to i na Refnovy poměry. Zaroveň třikrát podtrhávám, že jde o ultimátní "Refnovinu", což pro neznalé tvorby tohoto dánského mistra znamená, že jde o atmosféricky dusnou a pekelně pomalu nasnímanou dvanáct a půl hodiny trvající šílenost zkoumající podstatu lidského bytí, která nemá pro diváka žádnou jistotu, naopak mu vnese do hlavy neklid a spoustu zneklidňujících myšlenek. Nic Refn umí brnkat na ty nejcitlivější struny našich vnitřních tabu a tady se mu to na ploše téměř třináctihodinového filmu daří intenzivně, opakovaně a do hloubky. Tvůrce s tak individuálním stylem vždy rozdělí diváckou obec s rázností mexické mačety na dvě poloviny, ale já patřím do té půlky, která jeho styl zbožňuje, protože intimita, zranitelnost a napětí, kterou jeho plíživé zkoumaní filmového plátna nabízí je místy pohlcující, dvojnásob při ohlušující symbióze se soundtrackem Cliffa Martineze, který zde odvádí výkon kariéry. Mrazí mě, jen když o tom píšu. Po prvním zkouknutí jsem toho více než plný. Zároveň pořád přemýšlím nad zklamáním, které jsem cítil v posledních dvou epizodách, které nedosáhly vrcholu osmé epizody, která totálně vyždímá divákovo očekávání a celého mě vyplivla do špinavého kouta zbitého jak psa. Ale právě proto chci druhou, třetí a možná i další projekci, protože tak rozsáhlý obsah v tak koncentrované intenzitě se najednou prostě pobrat nedá. Temný příběh, který nenabízí soudy, jen mnoho utrpení a pramálo naděje, ale i ta stačí a svět se stejně točí dál. 100%

Ajtakrajta... i mistr tesař se utne, respektive mistři tesaři. Ang Lee jako všem žánrům otevřený, za všech okolností interesantní režisér a Will Smith jako zaručený hitmaker s vytříbeným čichem na dolárky generující projekty, které zároveň garantují řemeslnou kvalitu. Tak ani jedno v tomto případě neplatí. Začátkem Gemini Man sice nakousne zvědavost diváka směrem "co bude dál", ale dál je jen dějově předvídatelná a tuctová story o geneticky neutěšené budoucnosti. Willovy omlazené klony působí v mimice "gumově" a celá CGI v mnoha scénách přepadla přes pomyslnou hranu "uvěřitelnosti", kterou netolerujeme už ani u videoherních trailerů, natož u filmů. Skřípe to na všech úrovních a to u Anga zažívám poprvé. Tenhle projekt mu nesedl. 45%