GOREGASM

Fantaskní výprava dá vzpomenout svou základní stylizací na Gilliamův Brazil a i myšlenkově se Zero Theorem otírá o podobné téma střetu jedince s technokratickou společností, která svým bizarním fungováním působí jako sofistikovaná nadsázka reality, která nás možná čeká. Ztráta kontaktu s reálným světem u jedince s tváří a výkonem jako vždy excelentního Christopha Waltze funguje a Gilliam potvrzuje, že pro podobné vize má nejen vizuální, ale také režisérský cit a zalíbení. Otevřený konec zcela na místě. 85%

Vidět dvojku samostatně bylo by to o pomyslnou hvězdu více. Jedničkou si ovšem Wan nastavil laťku zatraceně vysoko, a přestože srozumitelně a logicky navazuje přímo na události první dílu, defacto v každém hrůzostrašném aspektu se opakuje a stupňující se intenzitou zaostává. Zklamán jsem byl i v rovině hrůzostrašných výjevů, které na démona z jedničky prostě nemají a použitý humor, který v jedničce správně absentoval, zbytečně tříští zážitek. Otevřený konec pak jen potvrzuje, že tady se Wan vykradl a zkopíroval bez kompromisů. 70%

Budiž pravda, že při prvním zkouknutí, a je to už 18 let, to byla větší taškařice, ale přesto nelze Mars Attacks! a Timu Burtonovi odpárat ty nejpodlejší a zároveň nejvtipnější emzáky filmové historie. Celé je to navíc bestiálně obsazené v čele s Jackem Nicholsonem, který si nemohl vybrat lepší příležitost pro to střihnout si amerického prezidenta. Pocta klasickým scifíčkům z počátku druhé poloviny 20. století je zjevná, a přestože jsem viděl jen jedno takové, dovolím si říci, že Burton cituje dokonale a ještě při tom dokáže královsky a odvázaně bavit. 80%

Identita stojí za vidění jen kvůli zajímavé a pestré herecké sestavě a řekněme solidní atmosféře, která sice díky maskované klišovitosti a nevýrazné murdérnosti postupně ztrácí lesk, ale nakonec mě pravě tyto dva aspekty udržely vzhůru. Pointa je jaká je, respektive pro racionálního diváka zabijí celý film, a James Mangold už tady prokázal, že lepší nikdy nebude. 50%

Interstate 60 má neobyčejný nadhled, nepředvídatelný děj, podivuhodné (čti zábavné) postavy a uspokojivou pointu. Bobu Galeovi tady vše skutečně šlape téměř bez chyb a s potřebnou dávkou ironie a špetkou sarkasmu. Mezi herci logicky vyčnívá Gary Oldman, který si role opravdu umí vybírat, stejně jako Chris Cooper, jehož zásadový stopař, přestože má kolem pasu plot z dynamitu, skvěle baví, zároveň ale posouvá již vychválený příběh, který si svou originalitou zaslouží plných 90%.

Why the fuck studio najme hypernadějného a nemainstreamového režiséra, když mu nakonec stejně do všeho kecají a překroutí film k obrazu svému. Říkejme tomu "Hollywood Gangrape Incorporated", protože to je přesně to, co si José Padilha musel prožít při realizaci Robocopa. Výborná první polovina přitom nemá chybu a vůbec k tomu nepotřebuje přeexponované násilí jako Verhoevenův originál (no offense) a je z ní cítit naléhavý Padílhův rukopis, kdy sází na precizní psychologii a kontroverzi, kterou zde představuje ožehavá otázka statisticky bezchybně vyhodnocujícího robotického policajta bez emocí. I vizuálně vdechl Padílha svému Robocopovi velmi osobitý "look" a i bez destrukčních orgií je na co se dívat. Herecky trefeno také na milimetr, Kinnaman na to má a Gary Oldman je opět unikátní. Od jednoho konkrétního okamžiku, a nebudu spoilerovat od kterého, se ale vše zvrtne a z promyšleného akčního bijáku se stane nenáročné a v tom nehorším slova smyslu hollywoodsky účelový akční snímek, který svým kontrastem s první půlí docela bije do očí. Velmi rád bych viděl director´s cut. 70%

Japonský Gojira kult sice nemám nakoukaný a nikdy mít nebudu, ponětí o něm ale rozhodně mám a Edwardsova inspirace a její realizace je díky tomu bezvýhradně chvályhodná. Jeho Godzilla totiž není primárně spektakulárně explozivním a brainless spektáklem, jak nám předvedl Emmerich (jeho Godzillu mám v DVD sbírce), nebo nám repetitivně servíruje Michael Bay se svými "Transkami". Nebojte se, akce si užijete dostatek, ale určitě nečekejte vyčerpávající destrukci jako např. v Man Of Steel. Gareth Edwards se dal jinou cestou a jeho Godzilla ve mně zanechala dojem neviděného, a přestože není tak výživná po destrukční stránce (opakuji, prosím nesrovnávat s Bayem), tak ikonickými záběry a scénami rozhodně nešetří. A právě tady tkví charisma celého Edwardsova snažení, které ke všemu má co vyprávět a je skutečnou radostí, se na to dívat. 90% P.S. Dal bych stovku, ale Heisenberg to přežít mohl ;-)

Pohádkový příběh neurazí, i když hranice pohádkové naivity se otřásá v základech. Hmatatelnější tón celému vyprávění dává naštěstí výýýborný padouch, který (jakoby) z jiného světa vypadl, kterého si Russell Crowe viditelně užívá a jeho rozmluvy s Luciferem (zajímavě obsazený Willem Smithem) patří k tomu nejlepšímu, co snímek nabídne. Ústřední dvojice, Collin Farrell a nádherná Jessica Brown Findlay (kdo kdy pronesl, že v Anglii jsou samé škaredice ?;-)?), funguje na výbornou a zejména mladá herečka dokáže přirozeně zhypnotizovat. Winter´s Tale vyzařuje veškeré znaky kýče, ale díky výše zmíněného, snesitelného kýče. 60%

Nejprve musím složit poklonu Martymu, který stále neztrácí šťávu a o nějaké tvůrčí senilitě nemůže být řeč. Naopak si říkám, že podobně provokativní kus mu doposud ve filmografii chyběl. Wall Street Uncensored. I tak by se mohl snímek jmenovat. Motivace, životní styl a strmý pád makléře s tváří jako vždy absolutně ponořeného Leonarda vzbuzuje různorodé pocity, a přestože trailer logicky lákal na zhýrale zhovadilý lifestyle, ne vždy jde o scény k popukání, což je samozřejmě záměr a Wolf díky tomu není pouhým drug-sex-money rollercoasterem, kterým Vás vyplivne vysmáté, ale brnká i na temnější struny. Přesto mám dojem, že tady mohl Marty jít více na krev, ale až druhá projekce u tříhodinového filmu rozlouskne jestli jsem se na první dojem mýlil. Namyšlení sráči z Wall Streetu, mezi které zapadá i opět tloustnoucí a absolutně nesympatický Jonah Hill, ani již nevím pokolikáté potvrzují, že spojení Martina Scorseseho a Leonarda DiCapria vždy stojí za to. 90%

One man show Toma Hardyho v precizně připravených kulisách BMW X5 ;-). Ale vážne, Steven Knight zvládl svůj provedením minimalistický, přesto velmi intenzivní projekt bezezbytku bravurně a drama Hardyho postavy, včetně životního zlomu, kterou jeho postava během necelé hodiny a půl v interiéru auta prožívá, je pečlivě odkrýváno a vygradováno až k velmi dobře zvolenému zakončení. Hardyho vyrovnaný projev, který přesně odráží jisté prozření jeho postavy, dělá z Locke tichého kandidáta na překvapení roku. 100%