GOREGASM

Na dobu vzniku zatraceně odvážný projekt, který sice začíná tou nejteplejší show na této planetě - wrestlingem - a nízký budget je od první vteřiny viditelný, přesto s každou další minutou začínám chápat určitý status klasiky. Závěr samotný je potom opravdovým vyvrcholením. Co mi ale vyloženě vadilo, byly na sílu naroubované songy od Queenů a obecně trapný na synťácích založený hudební doprovod (tak to holt vnímám vůči celým osmdesátkám), což přímo kontrastuje s temnějším ražením příběhu, o které se Mulcahy pilně snažil. Chris Lambert i Clancy Brown byli určitě dobrou volbou a Jona Polita si můžete výjimečně užít štíhlounkého jako proutek. V současné době nezastavitelného přívalu remaků je Highlander titulem, který by si progresivní a temné znovuadaptování určo zasloužil. 65%

Tiše a bezbolestně opomíjím fakt, že golf za sport nepovažuji. Přesto si nemůžu vůči filmu, kromě jeho stokrát viděné sportovní šablony, odpustit zásadní poznámku, a to že se scénárista opět nevyvaruje naprosto mimoidních komentářů z úst především komentátorů, které nejen že působí vrcholně amatérsky, ale především rušivě. Všechno ostatní přitom funguje mimořádně dobře a dvojka Costner/Marin si zaslouží divákovy sympatie, první půlka snímku umí několikrát zdravě pobavit a i v závěru vysoce nastavenou laťku udrží. 70%

Bez sebemenšího kompromisu jde o nejlepší Martyho film, v němž jsou všechny složky tak dokonale vyvážené a do perfektního celku vybroušené, že jsem při každé další projekci paf a jen si blaženě vychutnávám strhující příběh, který táhne největší herecká osobnost své generace Bobby DeNiro, s více než rovnocenným Joem Pescim, který svůj výkon z Mafiánů posouvá, ač se to může zdát nemožné, ještě o level výše a přitom se neopakuje. A zapomenout nesmím ani na Sharon Stone, která s výše zmíněnými pány, věřte, nevěřte, až nebezpečně drží krok a pod taktovkou mistra herecky doslova rozkvétá. Snaha všech herců by ale vešla vniveč, pokud by za kamerou nestál muž s pevnou vizí a ohromným citem pro detail, Martin Scorsese. Elegance a samozřejmost se kterou nás v přímé a nezastavitelné návaznosti provádí mezi jednotlivými stoly kasina až k s předstihem vykopaným jamám ve vegasské poušti, jde ruku v ruce s grandiózně zvoleným písničkovým doprovodem, který bez sebemenšího zaváhání kompletuje tento majstrštyk a dodává řadě scén do maxima vygradovaný feeling (schůzka Pesciho a DeNira v poušti, nebo v závěru použitá House of the Rising Sun). Casino je v mých očích dokonalý film, a pokud si myslíte opak, tak o tom pojďme diskutovat. A pokud se ani zde neshodneme, tak pro tyto případy mám připravenou čerstvě vykopanou jámu. 100%

Na první pohled jsem očekával sterilní a žánrovými pravidly životopisů svázanou podívanou. O to mileji jsem překvapen jak nekonvenční portrét Margaret Thatcher se Phyllidě Lloyd podařilo přetavit na celuloid. Zaměřit se na psychicky náročný "důchod" ex - prime ministryně, dává plně vyniknout preciznímu a herecké chameleonství oslavujícímu výkonu Mery Streep. Ta dodává všemu potřebné fluidum a také ostatní britští herci jsou jistou sázkou na herecký kumšt. 75%

Procítěný a sugestivní portrét kontroverzního umělce, kterému se suše a bohorovně konzervativní americká intelektuální vrchnost pokusila nasadit pruhované tepláky. V hlavní roli exceluje James Franco, který roli od role nezadržitelně roste a tvůrčí duo Epstein/Friedman dodává svým pojetím Ginsbergovým básním potřebnou údernost a hloubku. Snaha o umělecký přesah střídáním obrazových formátů navíc také nevyznívá do prázdna a celkově jde o velmi osobitě zpracovaný snímek. 80%

Již název samotného snímku s předstihem napovídá, že půjde o nevšední zážitek. Park se opět nevešel do jedné žánrové škatulky a jeho komediálním nadhledem zastřešené romantické drama s esenciální scifi ingrediencí opakovaně válcuje divákovy smysly, přičemž jen samotný úvod snímku svou nenásilnou kreativitou rozehřeje všechna filmová srdce. Důmyslně vystavěný příběh nešetřící originalitou, kterému Park dodává svou audiovizuální evolucí potřebný přesah, mě znovu nutí hledat slovní spojení, které by co nejpřesněji vytesaly do kamene Parkovu tvůrčí genialitu. Po druhém shlédnutí v jednom dni musím skálopevně konstatovat, že Parkovy filmy obecně disponují tak specifickým emocionálním nábojem, jehož je Saibogujiman kwenchana dokonalým příkladem. 95%

Otravný vopruz jménem Adam Sandler na druhou. Sandler potvrzuje svou komediální nevyrovnanost a nevyzpytatelnost a ve své první dvouroli je otravný v možná rekordní míře. Opravdu tragická úroveň vtipů a nesnesitelný vokální projev Jill mnohokrát podbízí myšlenku ukončit si divácké trápení předčasně. A to ani nechci hlouběji komentovat upocenou kreaci Al Pacina, ze které scénář vytříská jednu vtipnou scénu a samotný Pacino, ať raději sedí doma na zadku a zbytečně si nekálí na svůj herecký pomník. 20%

Originálně zvrácená myšlenka, jejíž zpracování má samozřejmě daleko do společensky akceptovatelné uhlazenosti Hunger Games, bohužel ale také trpí celoplošnou nevýrazností a k mému překvapení také na asijskou produkci plochou a otupělou psychologií většiny postav. Nedotaženost vynikající myšlenky je v případě Battle Royale ještě lichotivé hodnocení, BR totiž svým know how doslova mrhá a nepřekračuje stín průměrného hodnocení. 60%

Tématicky si může Chopper směle podat ruku s Refnovým Bronsonem a nejen v této rovině spadají oba filmy do stejné škatulky. Andrew Dominik je sice výrazně méně produktivní tvůrce, nežli dánský zázrak Winding, osobitostí a kvalitou své tvorby za svým severským kolegou určitě nezaostává. Jeho pojetí biografie asi nejznámějšího australského zločince se vyznačuje především velice chladným vizuálem a ani vypravěčská forma není pro příležitostného diváka bezbolestně stravitelná. Navíc sympatizovat s podobným hovadem, kterým Chopper bezesporu je, a kterého Bana svým výborným výkonem udržuje v děsivé realitě daleko od bran karikatury, jednoduše nejde. Nicméně právě tyto atributy dělají z Dominikova debutu podívanou, kterou si rozhodně nenechejte ujít a doufejte, že na podobně smýšlející zvíře v životě nenarazíte. 75%

Je vidět, že Gary Ross není žádný šumař, natož rutinér a zejména díky jeho kvalitám a nebojím se říct výbornému výkonu Jennifer Lawrence (Hutchersona taky pochvalme) ve mě Hunger Games vyvolaly dojem kvalitnějšího filmu, než ve skutečnosti jsou. Ani kvalita obou zmíněných ovšem nezamaskuje sterilní rozvinutí zajímavě rozdaných karet filmového světa. Zbytek teenage hrdinů jsou ploše vykreslení a nezajímaví jedinci a o jakýchkoliv vazbách s divákem nemůže být řeč. K cíli tak hrdinové dojdou víceméně hladce a ani se moc nezapotí, což je v detailu hlavní handicap filmu, v širším kontextu tedy jeho absolutní nenáročnost na diváka a na postavy dvojnásob. Řemeslná kvalita tady naštěstí je, takže spravedlivá padesátka a pro mlaďochy rozhodně doporučeníhodná alternativa k obludnosti jménem Twilight. 50%