Martrix

Patel je nepochybně vynikající herec a tímto kouskem se navíc etabloval i mezi velmi schopné režiséry a zajímavě smýšlející scénáristy. Přestože v Indii nevyrůstal a jistě nejde o jeho osobní zkušenost, propašoval do akčňůvky wickovského typu poměrně silný přesah v podobě náboženského podobenství a boje proti útlaku menšin a chudých v Indii. Takže hodnocení typu...forma má výrazně navrch před obsahem(tak, jako je tomu v případě zmiňované plytkárny), platí v určité míře jen pro první a poslední třetinu filmu. On by to taky byl hřích, nevyužít indické reálie, které jsou pro západní diváky i dnes exotické a přitažlivé. Špína, násilí a krutost vs náboženství, odolnost a odhodlanost. Útlak mocných vs síla bezejmenných. Vzít si z toho všeho jen americky nahlouplou šablonu o pomstě by byla škoda. I když... v takto audiovizuálně atraktivní formě, by i pouhá revenge prostoduchost fungovala 100% lépe, než třeba poslední Wick. Patel je bourák a přestože bylo natáčení plné překážek a nabral si toho na sebe tolik, výsledek je parádní. Z despektu jakým se zmiňuji o amerických vytloukačkách je ale jasné, že příběh o pomstě vykonaný jakkoliv atraktivním stylem, není zrovna můj šálek kávy. Takže ano, nejvíc mě zaujala ta omáčka kolem...i když vlastně ani tady nemůže být řeč o nějaké originalitě. Ale zase...ta forma. Hanuman a obecně indická mytologie je protkaná smrtí a zrozením...a samozřejmě tím, co je mezi, tzn. násilím, bolestí, útlakem. Pro Indy je náboženství životně důležité. Zčásti pomáhá různým chytrákům řídit ovce, ale stejnou měrou pomáhá ovcím přežít. A pak je tady ta část, která chytrákům řídící ovce říká...bacha, občas se najde někdo, kdo ti šlápne za krk. S hrdiny a nadějí, se útlak snáší lépe...bez nich ovce sotva živoří a chytráci si moc dovolují. O tomhle vlastně Monkey Man je. Příběh starý tisíce let, neustále se opakující šablona... . Tentokrát s velmi pěknou formou a ve vysoké kvalitě.

Před nějakou dobou se vyrojily zvěsti, že Tomík Cruise chce být první, kdo natočí celovečerák ve vesmíru, resp. na oběžné dráze. A taky byla řeč o tom, že mu na paty šlapou Rusáci. Nu a máme to tady. Tenhle vesmírný závod USA nevyhrály. Což sice našeho naspeedovaného prcka neodradí, ale bude mít co dělat, aby laťku nastavenou The Challenge překonal. Nejenže skvěle funguje fůze lékařské a vesmírné tématiky, ale ono je do toho i vcelku vkusně zakomponované rodinné drama o zajímavé ženě. Navíc k tomu přidejte dechberoucí vizuálie a napnosférické scény; od začátku je to napínavý jak kšandy(a to přestože víte, že do kosmíru nakonec poletí Evženie), skvělá kamera, střih, hudba... . Výsledný dojem mi kazí jen závěrečné patosení a pár písní, ze kterých mi blinkaly uši. Ale je to spíš jen šťouralství, snaha najít aspoň něco nesuperlativního. Je vtipné, že se najde nemálo diváků, kteří mají potřebu srovnávat s Gravitací. A to nejspíš jen na základě úvodní patnáctiminutovky. Tento film je o úplně něčem jiném. A při vší úctě k tvůrcům Gravitace; mohou se ohánět konzultacemi s odborníky, ale narozdíl od diváka, matematiku a fyziku nepřečurají a průměrně inteligentní člověk se mohl leda tak útrpně usmívat. Pro mě jsou dvě třetiny Gravitace sice pěkná, ale nonfiction podívaná s retardním americkým koncem. Pokud už tedy chceme srovnávat, tak The Challenge má z logiky věci tento poměr obrácený, je to 80% fiction...jak se dočtete na wiki: Jde o první profesionálně natočený fiktivní film, který má scény, ve kterých se objevují profesionální herci natočení ve vesmíru. Resp. je to také první celovečerní hraný film na světě, který má scény natočené ve vesmíru profesionálním filmařem. Čemuž odpovídá i rozpočet 1,55 mld rublů...vidět je každá kopějka. Rozhodně to není dokonalý film, scénář by zasloužil pár úprav, ale většinu času je i tak velmi vtahující. Navíc Julija Pěresild je krásná baba a skvělá herečka...dobře se na ni kouká a její postavě jsem přál i tu trochu romantiky v závěru. Přestože se velmi nabízelo, že na nás Rusáci vypustí hrubou propagandu; film vznikl k 62. výročí prvního letu člověka do vesmíru - sovětský kosmonaut Jurij Gagarin, tak se toho k mé velké radosti zdrželi. Možná věděli, že takhle kvalitní kousek, žádné další politické připičmundoviny nepotřebuje. Pátá hvězda byla do poloviny jistá, ale ten závěr ji rozblikal. Silné 4*.

Přestože jsem z prvního filmu nebyl zdaleka tak odvařenej jako mnoho jiných, věděl jsem, že na dvojku se podívám. Protože Eva Green. I kdyby hrála v nějaké odpadní záležitostí, kvůli ní se na to mrknu. Což ale neznamená, že pak budu milosrdný k těm, kteří ji tou srajdou obklopili a dám lepší hodnocení. Tento film samozřejmě tak hluboko nepadá...konec konců Tři mušketýři jsou francouzský literární klenůtek; výtky jsou spíše záležitostí vkusu diváka, než že by šlo o objektivní nekvalitu. Dumas byl romanopisec a chápal, jak moc příběhu škodí, když jsou nadužívány náhody, když se autor čtenáři podbízí, když je předvídatelný, nebo naopak zbytečně zašmodrchaný... . Byl mistr svého oboru. To se ovšem o Matthieu Delaporte říct nedá. Chápu, že nechtěl kopírovat některou z desítek adaptací, které za těch skoro 100 let vznikly...přestože chtěl využít atraktivních prvků, kterými je román prodchnutý. Dokonce nemám velké výhrady k rozhodnutí udělat realisticky pojatý příběh bez dobrodružného a odlehčeného nádechu. I když na můj vkus je to zbytečně přehutnělé. Jenže ta snaha udělat z dobrodružně historického románu thriller, vyústila v rozsáhlé přepisování; snahu zvýraznit především dramatické momenty. Vlastně čistý protipól zprzněnosti Paula W.S. Andersona. Místo jeho akční debilitky, dostáváme rodinné a válečné drama na pozadí francouzské intrikami prošpikované historie. V případě postavy Milady, dokonce drama antických rozměrů. O pokračování moc nestojím, ale bylo by víc než vhodné, dát postavě Milady možnost, prosviňačit se až ke svému konci. Je to autenticky špinavé, surové, ovšem pro mě často nezáživné...to když se nás tvůrci snaží vzdělávat ... . Občasné snahy o vtípky působily skoro nepatřičně...přestože jsou ozdobou originálu. Takový hybrid oceňuji především stran výpravy a hereckých výkonů...je to poctivý historický film, ale mě nijak zvlášť nebavil. Ty 4* jsou z jedné třetiny jen za Evku.

Velmi slušná epizoda, ve které byla dvě hluchá místa. Samozřejmě se jedno týkalo Omegy. Potenciál té postavy, resp. toho, že existují i klonky, zůstal hrubě nevyužit. To skautíkovství je fajn možná pro malé nerdíky, ale pro odrostlejší SW fandy je to pruda. Nicméně pořád to má vynikající look i hudbu, dynamickou animaci a v několika ohledech BB stále funguje lépe, než poslední celovečeráky.

Mírné zklamání z "jen" důstojného konce. Některé momenty nebyly tak úplně ono a nejde jen o strukturu vyprávění. Tvůrci v předchozích epizodách ukazovali, že umí čarovat s emocemi a navodit atmosféru. Několika extra epkami nastavili takřka nepřelezitelnou laťku. Naplnit závěrečná očekávání diváků...nebojím se říct fanoušků, bylo vlastně nemožné. Je to způsobeno i tím, že mnohým z nás tak moc nezáleželo na tom, jak nakonec Toranaga dosáhne svého, ale spíš nás uchvátilo exotické prostředí,  intrikaření a také osudy Andžina a Mariko. V této epizodě se vše dozvíme...ale vlastně je to neuspokojivé - je konec překvapením a těšení se na další úterý. Je to tvrdohořce definitivní. Přestože má i tato epizoda pár silných momentů, nažrat dostal především mozek, emoce přišly až v samotném závěru a byly mírnější, než jsem čekal. Ne vždy je vrcholem příběhu jeho poslední část. Možná hodnocení zvednu po druhém shlédnutí. V

Je to zvláštní, sledovat takhle brutálně fádní příběh navlečený v kabátku, který by slušel většině kvalitních sci-fi filmů. Poslouchat ty hloupé fráze...a to už od prvních vteřin... prolog z úst P. Štěpánka zněl, jako kdyby vnoučkům předčítal kosmopohádku. Ale jen u toho nezůstane. Snyderovi hráblo, takže doručí scénu vyvraždění královské rodiny u které fidlají na housle divní hudebníci, kteří tam byli....asi jen aby to neprobíhalo v tichu. A hned poté budete sledovat sklizeň obilí, kterou provází budovatelsko-heroický chorál. Tohle nejsou spoilery...tohle je varování. I když se na to stejně podíváte...zahoďte očekávaní, pusťte z hlavy sliby Snydera, že dvojka už má vše, co divák nenašel v prvním filmu. Nevím sice co přesně hledá průměrně přitroublý Američan, ale dost bych se divil, že to budou patosem oslizlé scény, kterými byl zvlášť úvod řádně proplísněn. A nejspíš ani ukrutně nezáživné laserové střílečkování. Samozřejmě je mi jasné, že to byl "rafinovaný" filmařský Zackumak...to aby vytvořil kontrast mezi vesnickou selankou a brrrutální bitvou...která byla nakonec brutální především tím, že tak dlouho trvala. Dětský mozek v hlavě Snydera vyprodukoval nehorázně naivní scénář...spíše leporelo u jehož dabování se snad museli stydět i naši herci. Jenže i když to většina diváků čeká.... stejně se na to (tak jako já) podívá....přestože tím dává signál Netflixu...hrňte to do nás, po tomhle my toužíme. Mohlo by se zdát, že z toho mám radost, že se vyžívám v poplivávání Snyderova díla, ale opak je pravdou. Já dokonce uznám, že dvojka je o ždibec méně bezduchá a trapná než jednička, ale to z ní pořád nedělá víc, než místy pěkně udělanou pitomost...drahou pitomost, místo které mohlo vzniknout několik kvalitních projektů. Je potřeba dát něčím najevo, že i v tomto žánru očekáváme aspoň trochu potravy pro mozek. Možná, že kdybych včera neviděl Druhou Dunu, ale třeba nějaký Shark Zombie vs Monsters from Mars, byl bych milosrdnější, ale ... spíš ne. Snyder definitivně zAndersovatěl.

Jedna z těch lepších epizod. A to přestože se nic tak převratného nedělo. Ostatně bylo dost času zvyknout si, že se vlastně střídají jen mise útěk, mise pátrání a mise záchrana...vždy v různé kvalitě a míře naléhavosti. Tentokrát to mělo něco do sebe.

Je zajímavé, jak je po bezmála šedesáti letech, námět knižní Duny aktuální. Dosaďte si místo koření ropu, místo Vladimíra Harkonnena, třeba Vladimíra Putina, místo náboženských fanatiků téměř libovolný stát blízkého východu, politikaření a intriky EU, USA, NATO... . Knihu jsem četl několikrát; naposledy před pár lety, ale mám ji čerstvě v paměti, takže některé scény pro mě byly jako její bombastická vizualizace. Z Duny jde cítit úcta k předloze...stejně jako ve všech filmech, které Villeneuve dělal. Za to má můj velký vděk, že se po vzoru mnoha jiných břídilů nesnaží tunit a exhibovat skrze vlastní "originální" nápady. Tím ovšem neříkám, že je to jen řemeslník. Svůj talent využívá nejen k dosažení nejlepšího možného audiovizuálního výsledku, ale taky aby z herců vydoloval maximum a aby vše dávalo dramaturgicky smysl. Má skvělý cit pro atmosféru, pnutí mezi postavami... . V tomto ohledu je dvojka lepší, než první film. A není to kvůli akčním scénám, kterých bylo o něco více, ale spíš díky příběhu, který má výraznější kontury a tentokrát opravdu ten úchvatný audiovizuál doplňuje...není jím válcován, jako v jedničce. Přesto....je to podivný hybrid... blocbuster s mnoha vymazlenými scénami, mixnutý solidním, ale přecejen nepříliš atraktivním příběhem. Jakkoliv jsem tím audiovizuálem ohromený, nemůžu říct, že by se mě Paulova rozpolcenost nějak zvlášť dotýkala. Nebo, že bych cítil účast s Fremeny. Je to parádní podívaná. Villeneuve je bůh, ale nejen že pět hvězd nedám...já dokonce snížím hodnocení i u jedničky. Ztotožňuji se totiž s nejčastější výtkou...přestože meteorit je to velký, svítivý a krásně vytvarovaný....emocionální dopad tomu není úměrný...vlastně je nepatrný. Ale nepovažuji to za chybu tvůrců. Vybrali si jen méně atraktivní látku, než byli třeba LoTR. Náboženský fundamentalismus muslimského ražení proti fašounským latexákům...člověk toho má v dnešní době dost (dvě probíhající války). Je to mnohem méně sci-fi, než bych si přál...to načasování mi jakožto amatérskému pacifistovi nepřišlo vhod.

Přiznám se, že tentokrát nadšení ostatních nesdílím. Mnohem víc mě zasáhly epizody, které byly prodchnuty niternými pocity, atmosférou, jemným intrikařením. Tentokrát rafinovanou jemnost vystřídala vyhrocenost. Emocionální vydírání diváka skrze zdivočelou Mariko...bez toho bych se raději obešel. Navíc stejně jako mnoho dalších...neznalých předlohy jsem nasranej, kam nás příběh dovedl. Pořád nadávám na předvídatelné scénáře....no, tak tady to mám. Nicméně stojím si za tím, že obsahově je to oproti předchozím epizodám přebujelé, přečnívavé...dramaturgicky přeexponované. A současně uznávám... ten příběh prostě graduje, takže jednou to vyhrocení přijít muselo. Nakonec...je to mmj. válečný film. Jenže i přes to frflání...pořád to vydá na 5*.

Pokud chcete vidět životopisný film o Mandelovi, tak jste tady špatně. Inviktus sice ukazuje jak inspirativní byl, ale tento příběh demonstruje spíše jeho schopnosti, jakožto politika. Na chlápka, který byl 24 let zavřený ve vězení, měl skvěle načtenou mentalitu Afričanů i Afrikánců a velmi dobře si uvědomoval, jak důležitý je politický marketing. Stát je totiž stejný produkt, jako třeba rohlík. A pokud máte nový stát...potřebujete všem ukázat, že stojí za to se o tento produkt zajímat. A co prodává lépe, než emoce...resp. než sport, který emoce znásobuje, šíří, dokáže aby je lidé sdíleli... . Tvůrci namíchali zajímavý koktejl velkého sportovního příběhu, který je okořeněn právě tím politickým kontextem. Sledujeme jak velký vliv má na dav úspěch jednotlivce, nebo týmu. Jak velkou sílu má sdílená radost, hrdost a sounáležitost. Sportovních filmů, které mají přesah za osobní peripetie, výjimečnost výkonu, nebo svízelnost cesty k úspěchu...takových není mnoho. A už vůbec ne takových, které dostanou péči precizního režiséra, jakým Eastwood je. Dokázal plynule přejít z příběhu o snaze Mandely sjednotit 40 milionů Afričanů, k parádnímu sportovnímu dramatu. Netuším jak to vidí ti, kteří ragby neholdují, resp. netuší která bije. Ale i oni jistě uznají, že je to natočeno velmi dobře a že i na ně se část emocí přelila. Matně si vzpomínám, že jsem tenkrát byl jedním z té miliardy lidí, kteří tohle mistrovství sledovali. Těžko říct, jestli byl Mandela takový génius, nebo mu to někdo našeptal, ale tenkrát zabodoval. Když se probrodíte počáteční uslintaností, dostanete dvě třetiny kvalitního filmu.