Martrix

Madla z cihelny není jen další z mnoha komediálních operetek, jakých chrlil Slavínský čtyři do roka. Tentokrát je scénář propracovanější, má v sobě pár záludností a nemalou míru dramatična. Možná i proto má na komedii netradičně dlouhou stopáž. Zprvu mi trošku vadilo idealizování bohatých, ale uvědomil jsem si, že tenkrát se šlechta k chudým chovala opravdu mnohem lépe, než co dnes předvádí novodobí zazobanci. Takže ten příběh nemusí být jen dobovým kýčem. Tu komediální část obstarával Hugo Haas. A jak jinak opět v postaršené postavě; v době natáčení mu bylo 32 let, ale hrál staršího vdovce. Role barona Dolanského mu skvěle sedla. Naplno využil svých verbálních dovedností, ale i vzhledu. Je škoda, že v té době nebylo zvykem snímat herce zblízka, že jsme si nemohli užít detailnější záběry jeho mimiky. V některých momentech vydá pohled do očí za tisíc slov a nepochybuji o tom, že kdyby dnes někdo dělal remake... . Bohužel pro Lídu Baarovou podobná slova chvály nemám. Konzervatoř nedokončila, vlastně neměla formální herecké vzdělání a v roce 1933 hrála teprve druhým rokem; a žádná sláva to nebyla. Nepatřím sice ke kritikům, kteří ji obecně za dobrou herečku nepovažují, ale ano viděl jsem filmy, kde jí to sedlo mnohem víc. Kdo ale opět nezklamal, byla Tonička Nedošínských a potěšila i malinká rolička Světly Svozilové...moc jí to slušelo. No a to je asi tak všechno. Snad ještě zmíním nevýraznou hudbu a písně. Přesto... . Díky zajímavému mixu komedie a dramatu se společenským přesahem, vznikly velmi dobře fungující pasáže, takže považuji celý film za nadprůměrný, lehce vyčnívající z typické produkce té doby.

Vlasta Burian byl.... stále je král komiků. Jak jinak si vysvětlit, že i tuto nepříliš dobře hodnocenou archiválii vidělo tolik lidí. Svůj díl na tom má jistě i jméno M. Friče, ale pravdou je, že tento kousek nemá dostatek dobrých momentů, abych ho doporučil běžnému TVlouskáčkovi. Dvanáct křesel je OK spíš pro filmové fajnšmekry, případně pro velké fandy chechtkinga Buriana. Jak to celé dopadne ...kam příběh směřuje, bylo zřejmé po pár minutách, takže dvě třetiny filmu vyplňoval situační humor na hraně grotesky. Střídavě povedený. Jednou vidět stačilo.

Emoce, poblouznění, sexuální přitažlivost, citová vyprahlost/nadrženost...na takových základech raší romantické příběhy. A pokud je takový příběh šmrncnutý komedií, tak se tvůrci často ani nesnaží dodat nějaký další přesah, nebo pointu. Romantická komedie vždy končí happyendem...tzn. vždy je od prvních minut předvídatelná. Což se často kompenzuje atraktivním prostředím a sympatickými herci. Pokud na vás ani jedno nezafunguje, tak jako na mě...nejspíš bude i pro vás tento film jen průměrnou jednohubkou. Heche se mi jako žena nelíbí a její postava mi byla dvě třetiny filmu spíš protivná. Do toho hloupá a jaksi nadbytečná pasáž s piráty...uměle vložená, aby byly postavy pod tlakem a měly důvod ostrov opustit. S výjimkou dvou počinů, jsem filmy Ivana Reitmana lépe než průměrně nehodnotil. Tady to nebude jinak. Ten fofr jakým se daly postavy dohromady.... . Romantika a logika sice moc dohromady nejdou, ale aspoň elementární míra uvěřitelnosti, resp. vývoj vztahu, se tam procpat dala. Zcela nevyužitý potenciál.