Rocky62

Nemohu se ubránit podezření, že v animaci hadů měl prsty "legendární" Asylum, neboť takovéto paradigitální srance patří mezi jeho obvyklé jevy. Pokud divák zrovna nesleduje přerostlé žížaly, jejichž vizuál má stejnou grafiku jako první díl Dooma, dostává záchvat smíchu nad ostatními parametry. Nebýt několik zdařilých hlášek, je to jasný odpad. Je znát, že se film nebere vůbec vážně a místy si dělá srandu sám ze sebe, nicméně jeho imbecilita je příliš vysoká. Celkově je tento hnůj stravitelnější po několika vypitých pivech. 10%

Joe se na první pohled zdá být víceméně přímočarým snímkem, který si hraje možná na víc, než má, avšak po několika minutách je tomu docela jinak. Není jen suchým dramatem ze života dřevorubců, nýbrž i sondou do té nejnižší sociální sféry. Místy se snaží na diváka zapůsobit poeticky a několik hlubokých pasáží tu rovněž nechybí. Cage zvládá role vochlastů téměř stejně efektivně jako Jeff Bridges a skutečný houmlesák Gary Poulter obstál taktéž na výbornou. Barvité drama, které je třeba vstřebat všemi smysly. 75%

Zcela nečekaně důstojnější, než první díl, který stál za výměšek z tlustého střeva. Druhá sonda do Mickovy úspěšné deratizace turistů má mnohem zajímavější náplň, spád a nechybí ani slušná dávka naturalistické brutality. Vcelku efektně zpracovaná řezničina, která má však přeci jen několik vad na kráse. Především měl pan Mick Úchyl Taylor až podezřele velké štěstí a v honbách za svými oběťmi mu nějak moc hrálo do karet. V rámci žánru i tak solidně odvedená práce, bez přebytečných servítek. 70%

Pocta japonské klasice. Již při prvním pohledu na toto zvířátko je jasné, na co tvůrci odkazují. Navrch si však opepřili své dílo o trochu komplexnější dějovou linii a obohacení monstry kaiju se jeví jako zajímavé zpestření. V porovnání s Emmerichovou verzí je tato novinka filmařsky promakanější, atmosféricky hutnější a co do "hollywoodského klišé" stravitelnější. Přesto byl Emmerich však více zábavnější, více cool. 65%

Pozoruhodně namixovaná směsice scénáristického kumštu, neodolatelného režijního stylu á la Eastwood a nadprůměrných hereckých výkonů. Obsahově i formálně velmi inovativní a nadmíru působivé drama o pomstě, odpuštění a spravedlnosti. Skvěle jsou vykresleny charaktery i rozdíly mezi sociálními vrstvami. Naturalisticky pojaté jednotlivé osudy postav mají bezesporu emocionální dopad na diváka a nutí klást si řadu otázek. Zklame snad jen jedině slabší tempo v druhé polovině a nepříliš vygradované finále. I tak ovšem impozantní věc. 85%

Emocemi a informacemi nabitý počin, který splňuje všechny požadavky pro plnohodnotný dokument. Téměř neznámé archivní fotografie střídají současné záběry z Osvětimi a divákovi je rovněž čteno ze skutečných deníků Rudolfa Hösse či Karla Höckera. Srdceryvná je výpověď Lili Jacobové, coby tehdejšího dítěte transportovaného do Březinky. Soudní proces s Eichmannem na závěr je třešničkou na dortu. Skutečně řádným způsobem odvedená práce bez jakýchkoliv nedostatků. 100%

Nikoliv biografický dokument, nýbrž velmi důsledně zrekonstruovaná špionážní akce, která se v rámci žánru zas tak často nevidí. Poté co je divák stručně seznámen s Eichmannovým životem, směřuje děj na přípravu patrně nejznámější operace izraelské tajné služby Mosad. Průběh akce je pečlivě mapován krok po kroku a zahrnuje výpovědi tehdejších účastníků včetně samotného Iser Har'ela coby ředitele Mosadu. Nejpůsobivější je však samotné dopadení a výslech u soudu, kde se divák od Eichmanna dozvídá známou sračku, že pouze plnil rozkazy. Nechybí ani zmínka o možném dopadení Dr. Jozífka Mengeleho. Bravurně zpracovaný počin.

Velmi potenciální námět byl výtečně zkurven formou vyprávění. Režisér měl dle mě v tomto případě zvolit celistvý příběh, zbytečně se nepřesouvat z minulosti do současnosti a narušovat tak napětí mezi hlavními protagonisty. Mengeleho charakter je celkem dobře vystihnut a úsměvná obhajoba jeho zrůdných činů v Osvětimi má patřičný emotivní dopad na diváka. Herecké výkony nadprůměrné, atmosféra kolem nálezu ostatků Mengeleho je též ucházející. Pokud by to vše nebylo pohřbeno nemocným způsobem vyprávění, byl by výsledek daleko působivější. 65%

Očekával jsem, že se tvůrci poučí z nedostatků, jakými byla přeplněna původní trilogie. Nikoliv. Druhý díl je stejně velkolepý, plný cool scén a v rámci žánru poměrně atraktivní, ovšem ve výsledku obsahově nicneříkající a překypující klasickým klišé a patosem. Znovu nám režisér naservíroval trapné moralizování o smyslu života, rodinných hodnotách a podobných hovnech, což je možná to, co mě na filmu sralo ze všeho nejvíc. Formálně vyladěné a o něco sympatičtější, než o dekádu starší verze, nicméně je to stále stejná písnička a nutno říct, že už značně oposlouchaná. 45%

Hutná atmosféra ve vlaku nabírá s přibývajícími minutami na obrátkách a nezvladatelné situace jsou jen otázkou času, kdy dojde k totálnímu zešílení. Der Letzte Zug je v tomto směru poměrně zručně vyladěn a nacistické zmrdství je znázorněno stejně účinně jako strach a nejistota deportovaných. Na druhou stranu filmu neprospívají profláklé flashbacky, v nichž se znovu setkáváme s bezduchými štěky typu: ,,Miluji tě!, ,,Nikdy tě neopustím" apod. V tomto případě bych ocenil spíše jednolitost bez zbytečných úskoků do minulosti. Pro bezútěšnost situací a ponurou atmosféru ve vlaku by to dle mě znamenalo jedině plus. Film, který si možná hraje na víc, než má, avšak podstata samotné genocidy je vystižena nadprůměrně. 75%