Kaka

Eva Green v korzetu mne bavila více, ale jinak vše ostatní mne bavilo méně. Jednička lepší dvojky. Pořád špičkové produkční kvality, velkofilmové ambice i správná dynamika a vizuál, ale dvojka nijak výrazně nevyniká a slouží jen jako nutný můstek pro finále. Něco jako LOTR Two Towers. Dobrá dvojka, nezbytná pro boží jedničku a trojku.

Druhá série to má trochu složitější, přece jen Ken Watanabe je viditelně starší a tvůrci nám dvouletou promlku mezi první a druhou sérii nijak neulehčují, takže se divák nedočká žádné dějové repetice, jakéhokoli shrnutí z jedničky, ale jde se rovnou na věc. Dvojka navazuje přesně tam, kde končí jednička. A jestli první tři díly jsou trochu pozvolněji plynoucí, kde postavy mají prostor se rozvinout a jejich charaktery rozkreslit, od čtyřky dále se to celé dramaticky sevře až do grandiózního finále. Za pozornost stojí i fakt, že se tvůrcům podařilo zdolat časté nešvary druhých sérií. Dvojka Tokyo Vice tak není ani přehnaně akčnější, nebo víc epická jen proto, aby divákovi dodala víc wow efekt boost. Právě naopak. Je skvělá v tom jak precizně rozvíjí příběh a postavy jedničky v dějové nadstavbě a bravurně uzavírá celý okruh kolem Jakuzy a jejích tradic. Samozřejmě nechybí pod produkčním dozorem Michaela Manna ani zde tradiční trademarky, které známe z jeho filmů. Skvěle napsané, castingově zmáknuté a realisticky zahrané postavy, concrete feeling velkoměsta, který jsme tak obdivovali na Heatu, nebo Collateralu a minimalistickou hudbu. Neznám lepší film o japonské mafii.

Námět je sice odhadem tak na 45 minut filmového materiálu a ta 113ti minutová stopáž je v některých pasážích docela znát, avšak na režijní prvotinu Chiwetela Ejiofora dobré. Poutavý příběh chlapce, který dokázal chytrým vynálezem zachránit život své rodině a vesnici je natočený jednoduše, s pár klíčovými a jasně nalinkovanými postavami a jejich vzájemnou vazbou a interakcí, k tomu nepochopení ze strany otce, korupce vlády a těžký život v chudé zemi uprostřed Afriky - jakožto potřebné opepření děje. Všechny klíčové body jsou načrtnuty obstojně a výpovědní hodnota stojí za to, i když film nejde obvykle úplně do hloubky a spíše jen klouže po povrchu a soustředí se primárně jen na jednu rovinu.