Rocky62

Ačkoliv jsem byl zpočátku vůči filmu skeptický( TV film, nepříliš přesvědčivý Robert Carlyle), přestaly mi již po necelé půl hodině tyto dva aspekty vadit. Přes tříhodinovou stopáž je zde minimum hluchých míst a agresivní Hitlerův vzestup drží téměř po celou dobu diváka v napětí. Detailní rozprava o jeho osobním i profesním životě je dle mého názoru historicky přesná a z hlediska filmového zpracování se jedná o dost možná nejkomplexnější biografii. I přesto, že se film odehrává v době, kdy ty nejzrůdnější činy měly teprve přijít, běhá i tak v některých sekvencích mráz po zádech (smrt Ernsta Röhma, údajné sexuální úchylky s neteří Geli či zanícený antisemitismus vyjádřený během řečnění.) Z tohoto pohledu je Hitler: The Rise of Evil velmi funkční a má i své nesporné filmařské kvality.

Pestrá směsice unikátních záběrů zachycujících Hitlerovo řečnění i chvíle osobního života s Evou Braunovou. Dokument nevypráví jen o Hitlerových plánech, nýbrž i o tom jaký byl on sám z hlediska psychického. Kromě jeho biografie jsou zobrazeny i záběry na hladomor a zdemolovaná města, čili na to, jak skvělý člověk Áda byl, kolik dobra na tomto světě vykonal a jaký vytvořil nezapomenutelný komfort zejména židovskému obyvatelstvu. PS: Ta ironie se mi jednou vymstí!

Démonický dokument, který bez příkras zobrazuje nejodpornější zločiny 20. století, tak jak se skutečně staly. Autentické a deprimující díky dobovým záběrům a očitým svědkům. Tajuplná hudba umocňuje poutavost a zejména záběry na koncentrační tábory za doprovodu této chladné huby vyvolávají nejen agresi, odpor či smutek, ale i další otázky týkající se samotné lidskosti. Na téma holocaust jsem neviděl moc dokumentů, ovšem toto zpracování je ukázkové. Za sebe však mohu říct: Už nikdy!

Vzhledem k tomu, jaká zvěrstva se v Auschwitzu odehrávala, jsem očekával, že filmové zpracování bude převážně syrové, nekompromisní a bez jakýchkoliv servítek, leč nikoliv. Dosti amatérská forma pohřbívá potenciální obsah a ony drastické záběry mající vyvolávat pocit nenávisti a zhnusení jsou zcela bez účinku, což je pro film tohoto tématu velký nedostatek. Příběh Sonderkommanda je rovněž mdlý a z velké části nudící. Buscemi s Keitelem nevýrazní. Zkrátka podprůměrný snímek, který nemá moc, co nabídnout. 40%

V porovnání s Clouzotovou verzí o něco slabší především v úvodu, který je zoufale nudný a pro hlavní dějovou náplň nic neříkající. Pokud by jí Friedkin úplně vypustil, byla by tato verze na stejně úrovni jako ta Clouzotova, neboť samotná cesta k ropnému vrtu je zde místy daleko dramatičtější, než v předchozí verzi. Zejména přejezd přes dřevěnou lávku za vichřice je správně vyhrocený. Herecky nadprůměrné a v několika pasážích nepředvídatelné, přesto kvůli chaotickému a nudnému úvodu nemohu jít s hodnocením výš. 70%

Ta perfektní souhra hrozící jaderné katastrofy s demonstrací vůči jaderné energii tu představuje něco originálního, v čem jsem si již po několika minutách našel zalíbení. Tikající bomba v podobě reaktoru buduje v divákovi náležité napětí a neodbytná zvídavost novinářského dua je skvěle fungujícím doplňkem. Oscarové nominace jsou zde bez pochyby na místě a zvláště pro Jacka Lemmona, jehož koncert je slastí pro oči. Už chápu, proč po havárii v Three Mile Island zazněla otázka, zda někdo viděl Čínský syndrom...85%

Rváčův deník po česku, jen s tím rozdílem, že kvalitativně je Mandragora o dvě třídy níž. Z psychologického hlediska to funguje a náhled do podsvětí teploušovců a feťáků taktéž vyvolává patřičné zhnusení, nicméně všechny aspekty včetně herců, scénáře i režie působí dosti amatérsky a zejména mládenec Davídek Šveců. Hammerschmid složil však zajímavou kompozici, díky které film v některých pasážích z toho amatérismu vybočuje, avšak na lepší hodnocení to nestačí. 65%

Zcela průměrné sociální drama, v němž slouží černobylská havárie jako pozadí příběhu. Ovšem je to právě ona havárie co v první polovině táhne celý film. Skvěle jsou vyobrazeny první dny po havárii, kdy nic netušící obyvatelé Pripjatě žijí až do evakuace dál bezstarostným životem. Bohužel druhá polovina už takový "drajv" nemá. Roztříštěné osudy jednotlivých postav jsou mdlé a nudné. Za zmínku snad stojí jen exkurze do Zóny, v nichž má divák možnost vidět skutečné město Pripjať a ne nějaké přiblblé kulisy. V prvních minutách působivé, v posledních minutách jsem zíval. 60%. "A zatroubil třetí anděl a spadla z nebe hvězda veliká hoříc jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. A jméno té hvězdy zní Pelyněk. I stala se třetina vod pelyňkem, a mnoho lidí zemřelo od vod, neboť zhořkly..."

Předpokládal jsem, že rekonstrukce nejhorší jaderné havárie USA bude mít daleko dramatičtější spád, leč nikoliv. Důkladnější seznámení s reaktorem chybí a a divák se daleko více dozvídá o mediální stránce věci, tj. postupné informování města starostou , novinářské zvěsti atd. Mě osobně spíše zajímá samotná událost, její příčiny, průběh a řešení, což je zde nastíněno jen okrajově. Možná nemá tato havárie tak katastrofální důsledky, aby bylo možné natočit o ní strhující dokument, nicméně podle mezinárodní stupnice jaderných událostí byla tato tragédie označena stupněm 5 na sedmistupňové škále, což rozhodně nesvědčí o malé odchylce z běžného provozu. Do paměti se mi vryly pouze poslední záběry z roku 1982 na částečně roztavené jádro reaktoru. 40%

Efektně vykreslená šeď ponuré depresivní krajiny je bohužel jediný funkční aspekt, ve kterém The Road vyniká. Za pozornost možná ještě stojí sytě zbarvené retrospektivy hlavní postavy a dlouhé záběry bez střihu na skomírající planetu. Zbytek spadá do slabšího průměru a to zejména díky synáčkovi Mortensena, který v kategorii "nejodpornější dítě roku" jednoznačně vyhrává. Na takové haranty mám již dlouhá léta nevyléčitelnou alergii. Cesta je bez pochyby velmi nekompromisní a několik scén je skutečně mrazivých, ale pokud zážitek kurví dít... tedy v tomto případě spíš netvor, tak to na lepší hodnocení u mě není.60%