Wolf Creek 2

Kupodivu docela paráda. Původní Wolf Creek si skoro nepamatuju, váže se mi k němu jen takový matný, zamlžený dojem průměrné, řadové exploitační žánrovky, ale explicitnímu srovnání se raději vyhnu, protože jak říkám - je to jen dojem. No Wolf Creek 2 se zuby nehty drží v mantinelech zvoleného žánru, nikam nepřesahuje ... ale to, co dělá, dělá moc dobře. Vlastně se jedná o takový průřez australským hixploitation / ozploitation, kdy film spíš než uceleným příběhem disponuje několika odlišnými sekvencemi, které od sebe navzájem oddělují jiné lokace či dokonce postavy., přičemž spojovníkem je záporná postava vraždícího hláškujícího burana. A tak jsme svědky nočního přepadení stanu, noční honičky v buši, silniční honičky, přepadení domu a tak dále, a tak dále. Něco jako ozploitation v kostce, i ty kengury dostanou co proto (i když Zapadákov v tomto ohledu jasně vede). Vzhledem k nestřídmé stopáži to má, zvlášť v závěru, až překvapivý tah na branku, solidní tempo a nadhled. Spokojenost. (21.04.2014)

Je jasné, že po horde žánrových sračiek poteší aj ochranársky dozor nad digi kangaroo-omg likvidačkou, ak to prospeje žánrovému osvieteniu, alebo možno ani ee.Kým v jednotke ((ľúbila sa viac) bolo to ne1žnačné gradovanie (ne)origi OK finišu, Jarrat sa v tom svojom druhom prípade síce nezbavil svojho sexappeal úškrnu, no v tejto horem/nadol účasti sa filmovo pokúša infiltrovať do ligy, kde spoluhráči majú hrubší kabát a tučnejsiu batožinu. Agresívnosť nepopierateľná no pre fandov len ďalsie očakávanie prídavku. Aj Salva sa pokúša rozkrídliť svojho Jeepera no už 2ka si musela hľadal divákov. (22.04.2014)

Ve staré dodávce, v kamionu, na koni. Tenhle úchylnej sráč je svým obětem neustále v patách, se zvrhlým smyslem pro humor to řeže hlava nehlava a hlavně má pořád dost vytříbený názor na turisty. Vraťme se o osm let zpátky. Tehdy jsme si nejprve prohlédli krásy australského kontinentu, následně začali sledovat porcování mladého masa. A moc nebručeli proti logickým lapsům (i když se objevily), protože jsme tyhle (jak pro koho) těžké chvíle trávili s poměrně rozumnými lidmi, kteří v kritických chvílích jednají, jak jednají. Reálné nebezpečí bylo cítit na sto honů, takže jsem si tu necenzurovanou podívanou užil. Režisér jedničky Greg McLean přichází po osmi letech s druhým dílem. Hlavní záporná postava zůstala, a i když je naprosto geniální, co se stopování poslepu týče (to není pochvala), pořád má solidní vyřídilku. Muži, ženy, důchodci, policajti, klokani, je to jedno. V rámci žánru oba palce nahoru. (20.05.2014)

Uplynula už docela dlouhá doba, co Greg McLean rozvířil vody hororového žánru svou celovečerní prvotinou Wolf Creek a hned si tento australský kousek získal velkou řadu příznivců. Mezi nimi i mou maličkost. Do té doby jsem neměl moc zkušeností s protinožci, ale Mick Taylor všechno změnil. Krokodýl Dundee pro něj není žádnou konkurencí a jediné co oba spojuje je jejich pěkný nůž a suchý humor. S láskou k přírodě je to už trochu na štíru a o zvířatech se už raději bavit nebudeme vůbec. Hláška „Soráč, Skippy“ mluví za vše. McLean však nechtěl jen bohapustě kopírovat jedničku a tak dal hlavnímu záporákovi více prostoru a především navýšil počet možných obětí. Divák si tak musí rychle přivyknout, že tentokrát to nebude jen o „mučení“ nebohých turistů (což možná někteří přivítají s nevolí), ale že Mick Taylor dá naplno pocítit svou krutost všem, kdo mu byť jen na okamžik zkříží cestu. Na rozdíl od jedničky se začátek nevleče a atmosféra tak velmi rychle začne nabírat příjemné grády. Musím sice trochu tvůrce pokárat za až moc viditelné digitální efekty, ale zas na druhou stranu se tu objeví celá škála solidních hlášek a nezapomenutelných scén. Krutosti a morbidnímu apetitu našeho zabijáka nelze vyčíst vůbec nic. Jediné co mi trochu nesedlo, bylo to vrahovo doupě a zbytečně zdlouhavý finish. Proč to vlastně tak celé dopadlo? Je mi to popravdě jedno, ale hlavně že snad bude trojka. (06.10.2014)

Zajímalo by mne, jsou-li Australané takoví úchyláci proto, že mají kořeny v nejhnusnější anglické spodině nebo proto, že jim už v útlém věku jejich lokalizovaná verze Slabikáře drtí do hlavy „Má-ma me-le e-mu“. Mám podezření, že tam E-mu občas me-le i tá-ta. V mí-se, kde předtím vymlel ptakopyska. Ať je tomu jakkoliv, plojtejšny jim jdou náramně, a to ať už hix-, ex-, cogito-, ergo-, sum- nebo jiné formy duševního vykořisťování. A Vlčí strouha dvě toto pravidlo rozhodně nepotvrzuje. Ba naopak. Tam, kde měl první díl třináct až patnáct centimetrů, má druhý mezi dvaceti až dvacetpěti, vůbec není uměle vytahaný a závěrečná protinožčí mutace Milionáře, kdy proti vám sedí v křesle narušený vidlák Czech s bruskou a třiceticentimetrovou dandý kudlou je veskrze dokonalá. (16.08.2014)