Rocky62

Jednoznačný pohled, který by přesně specifikoval, co chtěl básník říci samozřejmě neexistuje. Interstellar je tak komplexní a sofistikovaný film, že si svůj názor musí každý udělat sám. Nejsem odborník na zákonitosti vesmírných jevů a mé skromné znalosti z toho oboru pochopitelně nestačí na posouzení, kolik je, či není ve filmu chyb. Na druhou stranu, objekty jako černá díra, galaxie, smyšlená červí díra atd. jsou tak neprobádané, že pro režisérovo pouštění fantazie na špacír mám pochopení. Nolan znovu stvořil něco, co nelze s ničím porovnávat a co nelze jednoduše popsat. Lze hovořit o přehnané filozofii, která chce sdělit všechno, ovšem ve finále klade více otázek, než odpovědí. Ale můžeme mluvit i o čiré genialitě, která nemá v rámci žánru obdoby a která zkrátka musí dozrát, než jí plně docení i ostatní. Co se týče emocí, tak nemám žádné výhrady. Mezi otcem a dcerou to funguje znamenitě, emoce jsou na správném místě a zcela opodstatněné. Matthew McConaughey ukázal, že má přece jen cit pro charakterní a realistické herectví. Hudba natolik geniální, až z toho mrazí. Tak skvostná a hluboká muzika s vytříbenou barvou tónů tu snad ještě nebyla. Zároveň oceňuji i celkovou ponurost snímku a bezútěšnost vycházející z dramatických scén. Prozatím film letošního roku a záležitost, která mne dostala do kolen. Možná jsem měl přeci jen v IMAXU po skončení filmu vstát a zatleskat. 100%

Kult, nebo polokult, Barbar Conan je pro mě pouhým rádoby velkolepým kýčem, který sice disponuje famózní hudbou, ovšem pokud dojde na dialogy a některé projevy, tak se mi zvedá žaludek. Úvodní scéna počínaje vypálením vesnice a konče dekapitací hlavy je mrazivá a emocionální, ovšem s přibývajícími minutami to jde už jen z kopce. Za pozornost stojí už snad jen Conanův trénink a vynikající J. E. Jones. Vše ostatní už je pouze barbarství. 45%

Všestranně pojatý snímek s tradičními vychytávkami ve scénáři, jak už jsme u Woodyho zvyklí. Chytře zrežírovaný spletitý příběh a skvělá sešlost hereckých hvězd. Bohužel onu zábavu zřejmě schovaly nějaké stíny, nebo jí zahalila ta prašivá mlha, protože i přes relativně krátkou stopáž se mi podařilo dvakrát zavítat do říše snů. Má alergie na nudu nebyla bohužel ještě vyléčena, proto nemohu jít s hodnocením výš.

Strýček Mengele bohužel trochu v jiném pojetí, než jaké bylo k vidění třeba zde. Příběh o jedné z největších zrůd z osvětimského pekla by měl dle mě být zmapován jako vyostřený thriller, leč režisérka se rozhodla pro suchou drámu. Postava Mengeleho nemrazí, nevyvolává žádné pocity a jeho osud je divákovi lhostejný. Několik napínavých momentů tu je, ovšem z hlediska filmového i historického se jedná o pouhý průměr. 60%

Těžký sentiment. Tyhle hvězdy se snaží být pro diváka dojemným příběhem, který zacloumá s emocemi, ovšem ve výsledku jsou pouhým patosem, kde se střídají slzy se smíchem. Není zde nic překvapivého, nic ambiciózního, zkrátka nic, kvůli čemu bych musel uvažovat o lepším hodnocení. Hlavní duo je přesvědčivé, některá slova stojí za zamyšlení (Willem Dafoe) a hudební kompozice zahřeje. Bohužel to, co se od filmu takového ražení očekává, se nekoná. Závěrečné slzopudné scény vyzní do prázdna a emoce, které mají vzniknout z osudů postav vyšumí do neznáma. Josh Boone to nejspíš vzal za špatný konec a nebo je ze mě už příliš velký cynik. 50%

Depresemi protkané sociální drama působící dojmem, že jej napsal sám život. Místy se snaží o emocionální dřeň, což se v kombinaci s násilnými scénami daří. Hlavní protagonista je správný buran užírající se v samotě výčitkami svědomí. Vlastní charisma a jeho postava má nějaký vývoj. Dalším pro mě významným plusem je soundtrack. Neotřepané kytarové kompozice jsou brilantní a k dějové náplni náramně pasují. Mimořádně působivá sonda do duší dvou ztroskotanců. 80%. PS:Film není určen pro milovníky psů!

Téměř stejná nuda jako v předchozím díle, jen s tím rozdílem, že se zde protentokrát nedemoluje Chicago, ale Peking. Transformers jsou v každém díle stále stejně velkolepě pojaté. Akční sekvence jsou dynamické a z technického hlediska se toho nedá moc vytknout. V tomto směru je Míša Záliv pořád cool, ovšem co se týče obsahu, tak jsou ambice takřka nulové. Vše začíná stejně, jako v předešlých dílech. Seznámení s postavami, jakýsi "příběh" a na závěr se vybere jedna ze světových metropolí s mrakodrapy, která bude zdemolována na sračky. Na poprvé je to zážitek, ale na počtvrté už kroutí palicí i nenáročný divák. 40%

Trefa do černého hned v několika oblastech. Her vystihuje současnou problematiku seznamování po internetu potažmo sexu na něm, zároveň je nádhernou (i když kontroverzní) love story a také varováním před pokročilou technologií. Nechybí místy opojný vizuál jehož kontrastní barvy sice nelahodily mému oku, ovšem brzy jsem na ně zapomněl. Samanthin sexy hlas okouzlí, nedává prostor k hledání nedostatků a samotný příběh netradiční dvojice je těžko popsatelný. Na jednu stranu se naskytne otázka o psychickém zdraví Theodora, na druhou stranu tato romantická konverzačka má v sobě jistou hloubku, emoce a nevěřím, že by se našel někdo, kdo by si z tak inovativního filmu něco neodnesl. Nechybí vytříbená muzika, melancholický háv a slzopudné scény, které jsou však na správném místě, ve správné míře a mají své opodstatnění. Skutečně snímek, který má nějaký smysl a který se precizně trefil do mého momentálního duševního rozpoložení a mých kontroverzních názorů, z nichž jeden mi sám film potvrdil. Nevázat se! 85%

Kuriózní směsice bizarních nápadů, jaká nebyla k vidění ani ve Faunově labyrintu. Režisér nechává téměř v každém záběru vyniknout svou fantazii a nutno říci, že nemá daleko ke genialitě. Úvodní minuty jsou doslova smrští převelice vtipných dialogů a scén, u nichž divák přemýšlí, zda má skutečně před očima tu skladbu žánrů, která je zde uvedena. První půl hodina je šílenou černou komedií mísenou se soft pornem. Následuje několik romantických záběrů střídajících se s žánrem krimi a teprve poté lze hovořit o fantasy hororu. Výstřednosti, jaké rejža ve svém díle použil jsou možná diskutabilní, ovšem při hlubším zamyšlení mají Horns přesto něco do sebe. Ujetá, ovšem velmi inovativní a za mě geniální věc.

Ačkoliv se Youngblood béčkovému označení nevyhne, má přesto své kouzlo a několik zdařilých scén s výtečnými gagy, o které se stará charismatický Ed Lauter. Ostatní postavy mají rovněž své sympatie a ve svých rolích nezklamali. Hokejové scény jsou pravda trochu úsměvné, ovšem ono kouzlo tkví v něčem jiném. Youngblood je bezpochyby cool a charakteristický atmosférou osmdesátek. Hudební kompozice není vůbec k zahození a celkově snímek zábavnou formou vykresluje život hokejistů, kteří hrají svou hru, chlastají a souloží. PS: Cynthia Gibb je výstavní kus a její stehna jakbysmet.