argenson

Producent Nat Wachsberger prosadil do filmu svou manželku Yvette Lebon (Alice - Madame de Popignan), přestože byla o dvacet let starší než její filmový milenec Gérard Barray (Scaramouche, Robert Lafleur).

Film byl natočen převážně španělskou produkcí, proto byla většina exteriérových scén pořízena ve Španělsku (Madrid), jeden souboj v katedrále v Burgosu, některé další scény na zámku Chenonceaux.

Natáčení probíhalo od září do listopadu 1979 na několika místech v Řecku, konkrétně v Athénách, na ostrově Korfu nebo v klášterním komplexu Meteora.

Ve francouzských kinech vidělo film více než jeden a půl miliónu diváků, z domácí produkce ale v komerční úspěšnosti obsadil až třináctou příčku.

V menší roli Hermanna von Blankenberg se ve filmu objevil i producent Alexandre Mnouchkine, který produkoval většinu filmů Philippa de Brocy.

Producentem filmu byl Alexandre Mnouchkine, jehož manželka, předválečná hvězda Simone Renant, se ve filmu objevila v menší roli tety hlavní hrdinky.

Natáčení probíhalo od srpna do října 1957 v pařížských filmových studiích. Scény v ulicích imaginárního městečka Montpaillard byly pořízeny ve starobylém městě Semur-en-Auxois v Burgundsku. Nedaleko odtud na Burgundském kanále se točily i scény z rybářské soutěže.

Film měl premiéru v dubnu 1958 a patřil k prvním velkým úspěchům Louise de Funèse. Ve francouzských kinech jej vidělo více než dva a půl miliónu diváků.

Natáčení probíhalo v dubnu a květnu 1959 ve filmových studiích v Boulogne-Billancourt, exteriéry byly pořízeny v Aix-en-Provence v jižní Francii.

Literární předlohou filmu byl detektivní román „The Key to Nicholas Street“ amerického spisovatele Stanleye Ellina.

Na pozici asistenta režie se na filmu podílel později slavný tvůrce komedií Philippe de Broca.

Natáčení probíhalo ve městě Carcassone v jižní Francii, které patří k nejzachovalejším dodnes opevněným místům v Evropě, použit byl také starý kamenný most v nedaleké vesnici Rieux-en-val, dále se točilo v několika přírodních lokalitách v okolí Nancy.

Ve francouzských kinech vidělo film přes tři a třičtvrtě miliónu diváků a v komerční úspěšnosti mu za rok 1961 náležela dvanáctá příčka. Sám Jean Marais se ve stejném roce objevil ve dvou dalších úspěšných filmech Kněžna de Clèves (1961) a Kapitán Fracasse (1961).

Natáčení probíhalo například v proslulém pařížském parku Buloňský lesík, na zámku Guermantes nedaleko Paříže a také ve starobylém městě Semur-en-Auxois v Burgundsku.

Producentem byl režisérův otec Raymond Borderie, na vzniku filmu se celkově podílely čtyři společnosti z Francie a Itálie.

Námět filmu vycházel ze skutečného případu smrti bulharského disidenta a spisovatele Georgije Markova (1929-1978), který byl zavražděn v Londýně. Vyšetřováním se zjistilo, že smrt způsobilo bodnutí do stehna deštníkem, na jehož špici byla umístěna kulička napuštěná jedem. Dodnes není úplně jasné, kdo za vraždou stál. Pravděpodobně to byla KGB.

Natáčelo se mimo jiné v Paříži či na letišti v Nice. Závěrečné scény byly pořízeny v Cannes.

V roce 1981 byl film nominován na Cézara za nejlepší střih. Nominaci si vysloužil Albert Jurgenson.

Ve francouzských kinech vidělo film bezmála dva a půl miliónů diváků a z domácí produkce se v roce 1980 jednalo o sedmý nejúspěšnější titul.

Režisér Jean-Paul Rappeneau pracoval na scénáři již od roku 1966, celkem jej psal dva roky. Od začátku měl jasno, že chce točit příběh z francouzské revoluce, ale teprve když se mu dostala do ruky kniha se zmínkou o hromadných rozvodech po jejich umožnění zákonem na počátku revoluce, dostal nápad k napsání konkrétní zápletky.